14 C 90/2023-53 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byl žalovaný zavázán uhradit částku 101 097 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok opírala o tvrzení, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o finančním leasingu [číslo] dne 7. 4. 1999, na jejímž základě přenechala právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému k užívání osobní automobil značky Renault Laguna 3.0 V6. Žalovaný se zavázal uhradit zálohu na splátky ve výši 158 085 Kč a dále po sjednanou dobu 36 měsíců hradit měsíční splátku ve výši 11 233 Kč s tím, že po uplynutí této doby a včasném a řádném splacení všech závazků žalovaného ze smlouvy vznikne žalovanému právo koupě předmětu leasingu za dohodnutou kupní cenu. Sjednaná splátka ve výši 11 233 Kč sestávala z pevné části splátky 10 555,56 Kč a finančních služeb ve výši 4 899,57 Kč, snížené o měsíční zálohy na splátky ve výši 4 222,22 Kč. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, když dle vyjádření žalobkyně neuhradil dosud žádnou splátku a právní předchůdkyně žalobkyně z tohoto důvodu leasingovou smlouvu předčasně ukončila. Žalovaná částka 101 097 Kč představuje žalobkyně první až devátou leasingovou splátku a dále se žalobkyně domáhá zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 101 097 Kč od data postoupení pohledávky 16. 3. 2019 do zaplacení. 2. Žalovaný se k podané žalobě nijak nevyjádřil. Usnesením zdejšího soudu vyzval soud žalobkyni i žalovaného, aby se do 7 dnů vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání. Zároveň soud účastníky poučil o tom, že jestliže se bez vážného důvodu včas písemně nevyjádří, bude mít soud za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně ani žalovaný se k výzvě soudu nevyjádřili. Soud má proto ve smyslu ust. § 101 odst. 4 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu za to, že proti shora uvedenému postupu nemají strany sporu námitek a ve věci rozhodl bez nařízení ústního jednání. 3. Soud z předložené smlouvy ze dne 7. 4. 1999 zjistil, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba] jako pronajímatelkou a žalovaným jako nájemcem byla platně uzavřena písemná smlouva označená jako Smlouva o finančním pronájmu s právem koupě najaté věci (dále jen„ smlouva“), jejímž předmětem byl osobní automobil Renault Laguna 3.0 V6 (dále jen„ předmět leasingu“), který byl dle článku 2 smlouvy pojištěn proti havárii, krádeži a živlu u IPB Pojišťovny v [obec]. Ve smlouvě byla sjednána záloha na splátky nájemného a administrativní poplatek ve výši 158 085 Kč a dále pravidelné měsíční splátky nájemného ve výši 11 233 Kč, splatné dle splátkového kalendáře k 9. dni toho kterého měsíce, počínaje 9. 4. 1999. Nájemní vztah byl sjednán na dobu 36 měsíců. Nedílnou součástí smlouvy byl splátkový kalendář a Všeobecné smluvní podmínky leasingu [anonymizována dvě slova], a.s, verze [číslo]. Žalovaný svým podpisem stvrdil, že se seznámil se všeobecnými podmínkami a převezme na základě vystavené plné moci předmět leasingu od dodavatele. 4. Všeobecné smluvní podmínky obsahovaly mimo jiné ujednání, že nájemce je povinen platit včas a v plné výši sjednané splátky nájemného, přičemž pronajímatel zůstává po celou dobu finančního pronájmu vlastníkem předmětu leasingu (čl. II.) Dle čl. V všeobecných podmínek je nájemce povinen platit všechny splátky ve stanovených termínech a v plné výši i v případě poškození nebo reklamace předmětu leasingu až do řádného nebo předčasného ukončení smlouvy. Dle čl. VII všeobecných podmínek nese nájemce riziko poškození, zničení, ztráty odcizením a předčasného opotřebení předmětu leasingu, i když na tom nenese vinu, a že hradí rozdíl mezi pojistným plněním a skutečnou výší škody. Dle čl. VIII všeobecných podmínek je v případě úplného zničení nebo odcizení předmětu leasingu nájemce povinen hradit sjednané splátky nájemného v daných termínech dle splátkového kalendáře až do dne plnění pojišťovny, poté oznámí pronajímatel neprodleně tuto skutečnost nájemci a provede vyúčtování poskytnutého plnění dle dohodnutých zásad, přičemž výslednou částku, je-li kladná, převede nájemci a v opačném případě je oprávněn tento rozdíl nájemci přefakturovat. 5. Z přehledu vydaných faktur a faktur č. G990110259, G990120406, G990156955, G990196043, G990234848, G990278630, G990321509, G990371127, G990419095 soud zjistil výši a splatnost splátek č. 1 až 9. 6. K důkazu navrženou listinu„ ukončení smlouvy“ žalobkyně přes výzvu soudu nepředložila. 7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 3. 2019 a seznamu pohledávek soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni. V oznámení o postoupení pohledávek ze dne 25. 3. 2019, odeslanému dle podacího lístku žalovanému dne 7. 4. 2019, byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu. Předžalobní upomínkou ze dne 29. 4. 2020, odeslanou žalovanému téhož dne, byl žalovaný opětovně vyzván k úhradě dluhu. 8. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku ve znění ke dni uzavření smlouvy, tj. 7. 4. 1999 (dále jen„ obch. zák.“) a občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. v tomtéž znění (dále jen„ obč. zák.“). Uvedené zákony soud aplikoval s ohledem na § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb. nového občanského zákoníku, který oba zákony zrušil, avšak stanovil, že jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, se řídí dosavadními právními předpisy. 9. Podle ustanovení § 51 obč. zák. mohou účastníci uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště upravena; smlouva však nesmí odporovat obsahu nebo účelu tohoto zákona. 10. Podle ustanovení § 588 obč. zák. z kupní smlouvy vznikne prodávajícímu povinnost předmět koupě kupujícímu odevzdat a kupujícímu povinnost předmět koupě převzít a zaplatit za něj prodávajícímu dohodnutou cenu. 11. Podle ustanovení § 663 obč. zák. nájemní smlouvou pronajímatel přenechává za úplatu nájemci věc, aby ji dočasně (ve sjednané době) užíval nebo z ní bral i užitky. 12. Podle poslední věty § 262 odst. 4 obch. zák., smluvní strana, která není podnikatelem, nese odpovědnost za porušení povinností z těchto vztahů podle občanského zákoníku a na její společné závazky se použijí ustanovení občanského zákoníku. 13. Soud posoudil předmětnou smlouvu jako leasingovou smlouvu, kombinující smlouvu kupní a smlouvu nájemní, uzavřenou dle § 51 obč. zák. K právní povaze takovéto smlouvy se Nejvyšší soud ČR vyjádřil ve svém rozsudku ze dne 27. 11. 2003, sp. zn. 30 Cdo 2033/2002, z něhož vyplývá, že u finančního leasingu, jehož cílem je konečný převod vlastnictví k předmětu leasingu, se jedná o specifický soukromoprávní institut, kdy leasingová smlouva je uzavírána v mezích smluvní svobody v podobě nepojmenované smlouvy podle § 51 a § 491 obč. zák. Práva a povinnosti jejích účastníků se tak řídí především ustanoveními uzavřené leasingové smlouvy. Ze skutkových zjištění nevyplývá, že by mezi účastníky byla sjednána jiná dohoda, která by měla za následek změnu původního závazku, založeného smlouvou, v podobě kumulativní novace (§ 516 obč. zák.) či zánik tohoto závazku a jeho nahrazení závazkem novým formou privativní novace (§ 570 obč. zák.). Při posuzování právního vztahu mezi účastníky je tak rozhodující především obsah leasingové smlouvy, sjednané jako leasing finanční, neboť hlavním účelem leasingu dle čl. XII všeobecných podmínek byl převod vlastnictví k předmětu leasingu. V této souvislosti lze hovořit o pořizovací funkci leasingu, která jej odlišuje od nájmu, jehož primární funkce je užívací. 14. Sjednanou smlouvou o finančním leasingu ze dne 7. 4. 1999 se právní předchůdkyně žalobkyně jako pronajímatelka zavázala předat prostřednictvím dodavatele žalovanému jako nájemci na dobu 36 měsíců do užívání předmět leasingu a žalovaný se zavázal uhradit prostřednictvím leasingových splátek náklady spojené s pořízením předmětu leasingu. Po uplynutí sjednané doba a řádném a včasném zaplacení všech leasingových splátek vzniklo žalovanému právo na koupi předmětu leasingu za sjednanou kupní cenu 1 000 Kč. Žalovaný však nehradil smluvené měsíční splátky v termínech stanovených splátkovým kalendářem, potažmo vystavenými fakturami, řádně a včas, neboť neuhradil na 1 až 9 splátku ničeho. Tvrzený zánik závazku odstoupením ze strany právní předchůdkyně žalobkyně nemá soud za prokázaný, nicméně dle sjednaných všeobecných podmínek leasingové smlouvy byl žalovaný povinen hradit sjednané splátky po celou dobu trvání leasingu. K tomu soud konstatuje, že leasingový pronajímatel by měl právo na úhradu všech dlužných splátek dle sjednaných všeobecných podmínek po celou dobu leasingu rovněž v situaci, kdy by byl povinen vydat vozidlo původnímu vlastníku, či v případě předčasného ukončení leasingové smlouvy z důvodů na straně nájemce a výkon tohoto práva není v rozporu s poctivým obchodním stykem jen proto, že jde o splátky splatné po odstoupení od smlouvy (zde srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 3. 2006, sp. zn. 32 Odo 579/2004 a rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 1. 2010, sp. zn. 31 C