20 C 233/2022-79 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 16 022,72 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o zápůjčce, kterou se žalovaným uzavřela předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba] Na základě Smlouvy [číslo] s produktovým názvem [anonymizována tři slova] týdenní [anonymizováno] 02/ 2020 uzavřené dne [datum], se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě současně zavázal kromě jistiny zaplatit přesně předem vyčíslený a neměnný poplatek v částce 6 516 Kč. Jelikož žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, když na svůj dluh uhradil pouze dne 29. 7. 2021 částku 500 Kč. Předchůdkyně žalobkyně před sjednáním smlouvy s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splatit zápůjčku, a to na základě informací a dokladů od žalovaného a v dostupných registrech a rejstřících. S ohledem na skutečnost, že žalovaný neplatil splátky řádně a včas, vzniklo žalobkyni právo na zaplacení částky 16 022,72 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 5 814,78 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení ve výši 11,75 %, úrok 86 % ročně z částky 5 814,78 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 55,39 Kč, když dne [datum] žalobkyně uzavřela s předchůdkyní žalobkyně smlouvu o postoupení pohledávky a ke dni postoupení, pohledávka za žalovaným činila 5 814,78 Kč, poplatky za poskytnutí a správu úvěru ve výši 5 007,94 Kč, kapitalizované smluvní pokuty ve výši 3000,00 Kč, kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 55,39 Kč a sankčních poplatky ve výši 2 200 Kč 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Soud ve věci nařídil jednání, na kterých provedl dokazování důkazy, které předložila a označila žalobkyně a zjistil z nich níže uvedené skutečnosti. 3. Mezi společností [právnická osoba] a žalovaným byla dne [datum] podepsána smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které se předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout zápůjčku ve výši 6 000 Kč v hotovosti. Žalovaný měl dle smlouvy vrátit nejen 6 000 Kč, ale také poplatek ve výši 5 166 Kč (2 547 Kč - úrok, 1 500 Kč - za zpracování a komfortní a flexibilní splácení ve výši 1 119 Kč) a doplňkové pojištění ve výši 1 350 Kč, a to v pravidelných 45 týdenních splátkách ve výši 279 Kč (poslední splátka činila 240 Kč). Současně se smlouvou byly žalovanému byly poskytnuty standardní informace o spotřebitelském úvěru. 4. Ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný předchůdkyni žalobkyně sdělil, že má zájem o půjčku ve výši 10 000Kč, je svobodný, je spoluvlastníkem nemovitosti, má dosažené vysokoškolské vzdělání, nemá vyživovací povinnost, pracuje jako [anonymizováno] s příjmem 19 000 Kč, výdaje má 3 000 Kč, má bankovní účet, nemá zápůjčky u jiné společnosti a měl předložit pracovní smlouvy ze dne 1. 9. 2015 a výplatní pásky za září a říjen 2020. 5. Předžalobní výzvou ze dne 20. 5. 2022, která byla odeslána dne 24. 5. 2022 byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu. 6. Ze svědecké výpovědi paní [jméno] [příjmení] soud zjistil, že pracuje jako zástupce pro [anonymizováno]. Panu [celé jméno žalovaného] vyplatila úvěr, ale on hned vzápětí přestal komunikovat, kdy si není jistá, zda vůbec zaplatil nějako splátku. Než obdržel úvěr, zavolal na [příjmení] linku, že chce půjčku a [anonymizováno] jí následně dal telefonní číslo, aby ho kontaktovala. Domluvili si schůzku, ona se za ním stavila někdy v podvečer, chtěl nějakou menší částku - 8 000 Kč nebo 6 000 Kč. Vyplnila žádost, pak odjela domů, kde vyplnila údaje, zaslala to na banku a do 10 minut ji došla odpověď z banky, jakou výši a v jakých splátkách může úvěr poskytnout. Následně za ním dojela a sdělila odpověď. Zjišťovala, kde pracuje, on předložil výplatní pásky, vyplní údaje podle toho, co ji sdělí klient, banka žádost posoudí a podle toho, co jí sdělí, tak takovou částku může poskytnout. Nemůže dát víc, míň poskytnout může. Co se týká údajů uvedených v zákaznické kartě, tak pokud je vyplněno, že předložil nějaké listiny, tak tyto listiny svědkyně viděla. Na banku je posílá pouze v případě, když si je banka sama vyžádá. Informace sdělené klientem nemá, jak si ověřovat. Banka údaje ověří s tím, že ona už nějaké možnosti má, zda má nějaké jiné úvěry. Posoudí a pošle výsledek. Pamatuje si, že žalovaný žil s maminkou. 7. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka za žalovaným postoupena ve smyslu § 1879 a násl. na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 11. 2. 2022, když současně byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky, když oznámení s výzvou mu bylo odesláno dne 11. 2. 2022. 8. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“). Dle § 2390 odst. 1 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Dle § 2392 odst. 1 o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky. 9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 10. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 11. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 12. Soud vzal po hodnocení provedených listinných důkazů za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] a žalovaný podepsali dne [datum] smlouvu o zápůjčce, na základě které žalovaný v den podpisu obdržel v hotovosti částku 6 000 Kč. 13. Žalovaný vystupoval v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel. Povinností právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru (zápůjčky) proto bylo zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr. Pokud poskytovatel poskytne spotřebiteli úvěr, aniž by této své povinnosti dostál, je smlouva absolutně neplatná ve smyslu § 588 o. z., neboť dané porušení povinnosti poskytovatele zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud se proto musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu spotřebitele, zabývat otázkou, zda poskytovatel úvěru před uzavřením smlouvy zkoumal tzv. bonitu spotřebitele (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2009, dále rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -377/14, Radlinger, C -76/10, Pohotovosť a zejména C -679/18, OPR-Finance, vztahujícímu se přímo k zákonu č. 257/2016 Sb.). 14. Povinnost prověřit schopnost spotřebitele splácet úvěr s odbornou péčí je otázkou naplnění obsahu neurčitého právního pojmu. Nejde o situaci v právním řádu jakkoli výjimečnou a závěr o tom, zda poskytovatel úvěru postupoval v konkrétním případě s odbornou péčí, bude vždy výsledkem posouzení konkrétních podmínek, za nichž bylo o úvěr žádáno a konkrétních opatření, která poskytovatel směrem k ověření úvěruschopnosti v takovém případě přijal. Nelze však z absence taxativního výčtu kritérií aprobovat přístup, že je vždy toliko na zvážení poskytovatele úvěru, jak proces ověřování nastaví a jaké konkrétní úkony provede. Respektive je sice posouzení na zvážení poskytovatele, ale soud jej může vyhodnotit jako nedostatečné. Povinnost posouzení bonity spotřebitele chrání nejen samotného věřitele a ostatní poskytovatele, kteří poskytli úvěry již dříve, ale chrání rovněž spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, zprostředkovaně poskytuje ochranu také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. K povinnost spoléhat na poctivost spotřebitele soud uvádí, že povinnost prověřit úvěruschopnost