22 C 118/2023-113 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně jakožto zaměstnavatel se podanou žalobou domáhala určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru žalovaným jakožto zaměstnancem. Z podané žaloby vyplynulo, že účastníci uzavřeli dne 28. 2. 2023 pracovní smlouvu na dobu určitou do 28. 2. 2023 pro sjednaný druh práce„ operátor CNC“, s dnem nástupu do práce k 1. 3. 2022 a místem výkonu práce„ [obec a číslo], [PSČ] [obec]“. Dne 27. 1. 2023 obdržela žalobkyně od žalovaného„ Okamžité zrušení pracovního poměru“, datované ke dni 26. 1. 2023, a to s odvoláním na zrušovací důvod podle § 56 odst. 1 písm. b) zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce (dále jen „zákoník práce“), tedy, že žalobkyně nevyplatila žalovanému mzdu nebo její část do 15 dnů po uplynutí splatnosti dle § 141 odst. 1 téhož zákona. S odkazem na mzdové výměry ze dne 1. 3. 2022 a 1. 10. 2022, výplatní pásky, mzdové listy a příkazy k úhradě, jimiž byla poukázána mzda na účet žalovaného, se nicméně žalobkyně domnívala, že své zákonné povinnosti splnila a po celou dobu trvání pracovního poměru se s úhradou mzdy nedostala do prodlení, které by zakládalo důvod pro okamžité zrušení pracovního poměru ve smyslu § 56 odst. 1 písm. b) zákoníku práce. V průběhu řízení dodala, že žalovaný sice nepodepsal převzetí mzdového výměru ze dne 1. 3. 2022, avšak ten byl nedílnou součástí pracovní smlouvy. Druhý mzdový výměr z 1. 10. 2022 žalovaný obdržel osobně dne 6. 10. 2022, kdy se v daném měsíci poprvé dostavil do zaměstnání. Tento dokument však odmítl na místě podepsat a chtěl si ho vzít domů k prostudování; zavázal se, že jej podepsaný žalobkyni donese zpět, ale nikdy se tak nestalo ani po několika urgencích, což žalobkyni vedlo k sepsání záznamu ze dne 14. 10. 2022. 2. Žalovaný předně trval na tom, že důvod pro okamžité zrušení naplněn byl, a to proto, že mzdový výměr ze dne 1. 10. 2022, který původní (hodinovou) mzdu stanovenou mzdovým výměrem ze dne 1. 3. 2022 fakticky snížil o 16 Kč na hodinu, mu nikdy nebyl řádně doručen do vlastních rukou, jak požaduje § 334 odst. 1 zákoníku práce. Žalobkyně mu tedy měla vyplácet mzdu podle mzdového výměru ze dne 1. 3. 2022, ale jelikož tak nečinila a mzdu žalovanému svévolně snížila, fakticky mu zůstala část (původní) mzdy, na niž měl žalovaný stále nárok, dlužna. 3. V průběhu řízení učinili účastníci nesporným jednak to, že žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 28. 2. 2023 pracovní smlouvu na dobu určitou do 28. 2. 2023, pro sjednaný druh práce„ operátor CNC“, s dnem nástupu do práce k 1. 3. 2022 a místem výkonu práce„ [obec a číslo], [PSČ] [obec]“, jednak to, že„ Okamžité zrušení pracovního poměru“ ze dne 26. 1. 2023 žalobkyně obdržela dne následujícího. Ačkoli v písemných podáních žalovaný poukazoval na povinnost žalobkyně prokázat, že mu vyplatila mzdu na jeho účet, ve své účastnické výpovědi učinil nesporným, že částky uváděné v žalobě na svůj účet obdržel, byť v některých měsících se zpožděním v řádu několika dnů. 4. Z předložených listin soud zjistil, že„ Výše mzdy je stanovena mzdovým výměrem. Základní mzdu zaměstnanci určuje v souladu s platnými předpisy zaměstnavatel. Mzda bude vyplácena ve výplatním termínu zaměstnavatele, uvedeném ve mzdovém výměru. Výplatu mzdy po provedení případných srážek poukáže zaměstnavatel na účet zaměstnance. Číslo tohoto účtu sdělí zaměstnanec zaměstnavateli.“ (čl. IV pracovní smlouvy). V čl. VIII odst. 1 pracovní smlouvy se dále uvádí:„ Zaměstnanec prohlašuje, že byl před uzavřením této pracovní smlouvy obeznámen se všemi z tohoto pracovního poměru pro něj vyplývajícími právy a povinnostmi, právě tak jako s pracovními a mzdovými podmínkami, za kterých bude zaměstnán.“. 5. Mzdovým výměrem ze dne 1. 3. 2022 určila žalobkyně žalovanému s účinností od tohoto data hodinovou mzdu ve výši 130 Kč a (nenárokové) osobní ohodnocení do max. výše 39 Kč. Splatnost mzdy byla tímto výměrem stanovena nejpozději 25. den v kalendářním měsíci následujícím po měsíci, ve kterém nárok na mzdu, náhradu mzdy nebo některou její složku vznikl s tím, že se vyplácí po zákonných srážkách. Mzdovým výměrem ze dne 1. 10. 2022 přiznala žalobkyně žalovanému s účinností od tohoto data základní měsíční mzdu ve výši 19 200 Kč a (nenárokové) osobní ohodnocení do max. výše 5 000 Kč/měsíc, čímž došlo fakticky ke snížení hodinové mzdy o 16 Kč/hodinu. Splatnost mzdy byla stanovena shodně jako v předchozím mzdovém výměru. 6. Podle„ Záznamu o převzetí mzdového výměru“ ze dne 14. 10. 2022, který podepsal jednatel žalobkyně pan [jméno] [příjmení] a svědek [jméno] [příjmení], se měl dne 6. 10. 2023 (sic!) žalovaný dostavit do zaměstnání a od výše jmenovaného jednatele obdržet mzdový výměr ze dne 1. 10. 2022; žalovaný požádal, zda by si mohl tento mzdový výměr vzít domů k bližšímu prostudování s tím, že jej následující den přinese zpět, avšak ani po urgencích tak neučinil, což byl důvod sepsání tohoto záznamu. 7. Co se týče osobních poměrů žalovaného, do vstupního dotazníku kromě osobních údajů mj. uvedl, že je svobodný, s nejvyšším dosaženým středoškolským vzděláním s maturitou, s dvouletou praxí s CNC stroji a s kurzem programování CNC. Stran personálního obsazení žalobkyně je (podle výpisu z obchodního rejstříku) jediným jejím společníkem pan [jméno] [příjmení] a jednateli žalobkyně jsou (rovněž) pan [jméno] [příjmení] a dále též pan [příjmení] [jméno] [příjmení]. 8. Ze mzdových listů za roky 2022 a 2023 vyplynulo, že žalovanému vznikl nárok na čistou mzdu za březen 2022 ve výši 25 274 Kč (po srážkách k výplatě 24 394 Kč), duben 2022 ve výši 23 289 Kč (po odečtení nezdanitelných náhrad zůstalo k výplatě 22 562 Kč), květen 2022 ve výši 23 882 Kč (po odečtení nezdanitelných náhrad zůstalo k výplatě 23 040 Kč), červen 2022 ve výši 24 282 Kč (po odečtení nezdanitelných náhrad zůstalo k výplatě 23 418 Kč), červenec 2022 ve výši 23 289 Kč (po odečtení nezdanitelných náhrad zůstalo k výplatě 22 600 Kč), srpen 2022 ve výši 25 274 Kč (po odečtení nezdanitelných náhrad zůstalo k výplatě 24 385 Kč), září 2022 ve výši 20 369 Kč (po odečtení nezdanitelných náhrad zůstalo k výplatě 19 500 Kč), říjen 2022 ve výši 18 622 Kč (po odečtení nezdanitelných náhrad zůstalo k výplatě 17 744 Kč), listopad 2022 ve výši 18 588 Kč (po odečtení nezdanitelných náhrad zůstalo k výplatě 17 679 Kč), prosinec 2022 ve výši 15 187 Kč (po odečtení nezdanitelných náhrad zůstalo k výplatě 14 548 Kč) a leden 2023 ve výši 12 665 Kč (po odečtení nezdanitelných náhrad zůstalo k výplatě 11 740 Kč). Částky k výplatě korespondují jak obsahu žaloby (tedy tomu, co podle svého tvrzení měla žalobkyně uhradit bankovním převodem na účet žalovaného č. [bankovní účet]), výplatním páskám za období března 2022 až ledna 2023, účetnímu deníku žalobkyně a výpisům z účtu žalobkyně č. [bankovní účet]. Výpisy z účtu žalobkyně rovněž prokazují, že výše uvedené částky k výplatě odešly z účtu žalobkyně na účet žalovaného v některých případech (v dubnu, květnu, červnu, září a listopadu roku 2022) až po 25. dni kalendářního měsíce následujícího po měsíci, ve kterém na mzdu, náhradu mzdy nebo některou její složku vznikl nárok. 9. Podpisy žalovaného na dokumentech s názvem„ Potvrzení převzetí výplatní pásky (…)“ indikují, že žalovaný převzal výplatní pásky za měsíce březen 2022 až srpen 2022; od září 2022 až do prosince 2023 však výplatní pásky buď neobdržel nebo jejich obdržení nestvrdil svým podpisem. 10. „ Okamžitým zrušením pracovního poměru“ ze dne 26. 1. 2023 zrušil žalovaný pracovní poměr s žalovanou s odkazem na § 56 zákoníku práce a blíže rozvedl, že z dohodnuté mzdy 22 600 Kč, kterou měl od začátku dostávat, mu žalobkyně jakožto zaměstnavatel bez předchozí dohody snížila mzdu. Žalovaný tedy neobdržel ani (nový) mzdový výměr, ani nedostával pravidelně výplatní pásky. Po rekapitulaci dosud obdržených plateb vyčíslil dlužnou mzdu na 20 929 Kč a náhradu mzdy na 22 600 Kč; celkovou částku 66 129 Kč žádal poukázat na svůj účet nejpozději do 25. 2. 2023, jinak se bude nucen dlužné částky domáhat soudní cestou. Dopisem z téhož data vyzval žalobkyni též ke splnění všech závazků vyplývajících ze skončení pracovního poměru, zejména o zaslání veškerých dokumentů na tam uvedenou adresu. 11. Žalovaný ve své účastnické výpovědi nad rámec skutečností uvedených v žalobě objasnil, že na začátku října 2022 čerpal dovolenou a nový mzdový výměr, účinný od října 2022 (předem) neobdržel a o jeho existenci se dozvěděl až po několika týdnech, přesněji řečeno až poté, co pracovní poměr okamžitě ukončil. K tomu všemu přispěl i fakt, že žalovaný až do měsíce září 2022 neobdržel výplatní pásky, a proto netušil, jak žalobkyně k výši mzdy, kterou mu poukazovala na účet, vlastně dospěla, a rovněž to, že neměl zřízen přístup do elektronického systému docházky (ač připustil, že o něj nežádal). V listopadu 2022 tak sice nabyl pochybnost o správnosti poukázané mzdy, avšak nedařilo se mu pana [příjmení] odchytit nebo jinak kontaktovat. Dodal v této souvislosti, že praxe byla taková, že se na pracoviště cca jednou za 4 měsíce dostavil pan [příjmení], rozdal výplatní pásky a nechal si