23 C 8/2023-78 — Okresní soud v Hodoníně

Odůvodnění:Shodu v prvopisem potvrzuje , jméno FO, .1. Žalobce se žalobou domáhal po žalovaném zaplacení částky 114 729,43 Kč s příslušenstvím. Žalobce uzavřel s žalovaným dne 22. 6. 2016 smlouvu o zápůjčce č. , hodnota, , na jejímž základě byl žalovanému dne , datum, poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 30 000 Kč. Žalovaný poskytnuté finanční prostředky čerpal a zavázal se k jejich řádnému splácení. Tuto povinnost si však neplnil, a proto žalobce úvěr zesplatnil. Dlužná částka se skládá z jistiny ve výši 29 500 Kč, smluvního úroku ve výši 31 357 Kč, administrativních poplatků ve výši 1 800 Kč a smluvní pokuty ve výši 21 000 Kč. Žalobce dále požaduje rovněž zaplacení poplatků za upomínání ve výši 550 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 30 522,43 Kč a úroku z prodlení v zákonné výši z částky 63 207 Kč od 1. 11. 2022 do zaplacení. Na jednání soudu, ještě před zahájením jednání o věci samé, vzal žalobce svou žalobu v části, pokud se domáhal zaplacení částky 85 229,43 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p. a. z částky 33 707 Kč od 1. 11. 2022 do zaplacení, zpět.2. Dle ustanovení § 96 odst. 1 a odst. 2, věta první zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) může žalobce (navrhovatel) může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví.3. Protože vzal žalobce svou žalobu částečně zpět, rozhodl soud ve smyslu ustanovení § 96 odst. 2 o. s. ř. o zastavení části řízení tak, jak je uvedeno ve výroku I rozsudku. Dále z téhož důvodu soud rozhodl ve smyslu § 10 odst. 3 zák. č. 579/1991 Sb., o soudních poplatcích v platném znění, o vrácení části zaplaceného soudního poplatku (výrok IV).4. O zbytku žaloby soud rozhodl rozsudkem pro zmeškání. Ve věci bylo soudem nařízeno ústní jednání ve věci na den 19. 10. 2023. Žalovanému bylo dne 11. 9. 2023 do vlastních rukou doručeno předvolání k tomuto jednání, jehož součástí bylo poučení o skutečnosti, že pokud se žalovaný k jednání bez důvodné a řádné omluvy nedostaví a navrhne-li to na jednání strana žalující, bude soud pokládat tvrzení obsažená v žalobě o skutkových okolnostech týkajících se sporu za nesporná a na tomto základě může o žalobě rozhodnout rozsudkem pro zmeškání. Soud podotýká, že dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (např. rozhodnutí ze dne 24. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 166/2002 Sb.) lze předvolání k prvnímu jednání, při kterém může být vydán rozsudek pro zmeškání, jako písemnost určenou do vlastních rukou adresáta, doručit žalovanému též uložením. Při řádném náhradním doručení písemnosti uložením platí, že účastník řízení, který si zásilku ode dne, kdy nastala fikce doručení, nevyzvedl, byl s jejím obsahem seznámen dnem, kdy fikce doručení nastala.5. Žalovaný se k uvedenému jednání bez omluvy nedostavil. Soud proto vyšel z tvrzení uvedených v žalobě jako z tvrzení nesporných a na jejich základě rozhodl v souladu s žalobním návrhem, neboť se nejedná o věc, ve které by nebylo možné uzavřít a schválit smír dle § 99 odst. 1 o. s. ř., nárok žalobkyně uplatněný žalobou není v rozporu s žádnou kogentní občanskoprávní normou. Podle ustanovení §153b odst. 2 o. s. ř. rozsudek pro zmeškání totiž nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2). Meze možnosti rozhodnout rozsudkem pro zmeškání jsou tedy zákonem dány týmiž okolnostmi, jimiž je omezena možnost uzavřít a schválit soudní smír. Znamená to, že rozsudkem pro zmeškání nelze rozhodnout ve věcech, u nichž jejich povaha nepřipouští uzavření smíru, a tehdy, kdyby rozsudek pro zmeškání byl v rozporu s právními předpisy. Právní teorie i soudní praxe zastává názor, že povaha věci připouští uzavření smíru zpravidla ve věcech, v nichž jsou účastníci v typickém dvoustranném poměru, jestliže hmotně právní úprava nevylučuje, aby si účastníci mezi sebou upravili právní vztahy dispozitivními úkony. Z uvedeného vyplývá, že povahou věci je vyloučeno uzavřít smír zejména a) ve věcech, v nichž lze zahájit řízení i bez návrhu (srov. § 13 z.ř.s.); b) ve věcech, v nichž se rozhoduje o osobním stavu (srov. např. § 13 z.ř.s. ve spojení s §§ 367, 371 z.ř.s.); c) ve věcech, v nichž hmotné právo nepřipouští vyřízení věci dohodou účastníků právního vztahu. Zda smír není v rozporu s právními předpisy je soud povinen zkoumat při rozhodování o schválení smíru. Protože smír je Shodu v prvopisem potvrzuje , jméno FO, .dvoustranným dispozitivním úkonem účastníků řízení, který má základ v hmotném právu, je smír v rozporu s právními předpisy zejména tehdy, jestliže a) dohoda účastníků je z hlediska obecných požadavků kladených na právní úkony neplatná; z tohoto pohledu je v rozporu s právními předpisy i takový smír, který nebyl učiněn určitě a srozumitelně (uvedený požadavek je důležitý také proto, že schválený smír je titulem pro exekuci); b) se příčí kogentním ustanovením zákona nebo je obchází (srov. Bureš, Drápal, Krčmář, Mazanec, Občanský soudní řád, Komentář, I. díl, 6. vydání, 2003, C. H. Beck, str. 332, bod 5 a 6). Konečně rozsudek pro zmeškání nelze vydat dle § 153b odst. 3 o. s. ř. tam, kde by takovým rozsudkem došlo ke vzniku, změně nebo zrušení právního poměru mezi účastníky, jinými slovy, kde by se jednalo o tzv. konstitutivní rozhodnutí.6. V posuzované věci se jedná o spor z titulu neuhrazené zápůjčky. Z toho, co bylo řečeno o přípustnosti uzavření soudního smíru, je nepochybné, že předmětem tohoto řízení jsou subjektivní majetková práva, jimiž mohou účastníci (jejich nositelé) podle jejich povahy i podle příslušných zákonných předpisů volně nakládat, o nichž se rozhoduje ve sporném řízení, a ve kterém tedy účastníci mohou uzavřít smír. Nejedná se o konstitutivní rozhodnutí, ale soud právně závazným způsobem deklaruje povinnosti žalovaného, jež mu vnikly z uvedeného titulu.7. Ohledně nákladů řízení rozhodl soud dle ustanovení § 142 odst. 1 ve spojení s ustanovením § 146 odst. 2 věta první o. s. ř. Žalobce byl sice ve věci úspěšný, nicméně na něm spočívá procesní zavinění na zastavení řízení, přitom ta část řízení, která byla zastavena, představuje více jak polovinu předmětu řízení. Žalobce by tak neměl mít žádné právo na náhradu nákladů řízení. Protože však byla výrokem III rozsudku žalovanému uložena povinnost platit, stanovil soud tuto jeho povinnost ve výši 0 Kč.8. Podle § 157 odst. 3 o. s. ř. v odůvodnění rozsudku pro zmeškání uvedl soud pouze předmět řízení a stručně vyložil důvody, pro které rozhodl rozsudkem pro zmeškání.