27 C 1/2023-81 — Okresní soud v Hodoníně

1. Původní žalobkyně, společnost [právnická osoba], se po žalovaném domáhala zaplacení částky 153 640,09 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že účastníci, oba coby podnikatelé, uzavřeli dne 9. 11. 2021 smlouvu o kontokorentním úvěru [číslo] na základě které byl žalovaný oprávněn přečerpat běžný účet do výše úvěrového limitu 140 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet poskytnutou jistinu společně s úrokem ve výši 8,9 % ročně. V důsledku prodlení žalovaného a překročení úvěrového limitu žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 2. 9. 2022. Tím jí vznikl nárok na smluvní úrok z prodlení ve výši 30 % ročně. Dluh žalovaného sestává z dlužné jistiny ve výši 153 340,09 Kč, smluvního úroku ve výši 850,26 Kč kapitalizovaného ke dni zesplatnění a smluvní pokuty ve výši 300 Kč. Dále původní žalobkyně původně požadovala kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení v částce 52,68 Kč ke dni 2. 9. 2022 a smluvní úrok z prodlení ve výši 30 % ročně z částky 154 190,35 Kč (součet jistiny a kapitalizovaného úroku) za dobu od 29. 9. 2022 do zaplacení. 2. Usnesením ze dne 27. 4. 2023, č. j. 27 C 1/2023-70, soud vyhověl návrhu žalobkyně, aby do řízení na její místo jako její právní nástupkyně vstoupila společnost [právnická osoba] 3. Usnesením ze dne 22. 5. 2023, č. j. 27 C 1/2023-77, soud k návrhu stávající žalobkyně zastavil řízení co do zaplacení smluvního úroku z prodlení ve výši 30 % ročně z částky 850,26 Kč od 29. 9. 2022 do zaplacení a smluvního úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 153 340,09 Kč od 29. 9. 2022 do zaplacení. Současně připustil změnu žalobu, kterou se žalobkyně nově domáhala rovněž zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 300 Kč od 29. 9. 2022 do zaplacení úroku z úvěru ve výši 30 % ročně z částky 153 340,09 Kč od 3. 9. 2022 do zaplacení a paušálních nákladů ve výši 1 200 Kč. 4. Předmětem řízení se tak nově stal požadavek žalobkyně na zaplacení částky 153 640,09 Kč, sestávají z jistiny 153 340,09 Kč a smluvní pokuty 300 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 850,26 Kč od 29. 7. 2022 do 2. 9. 2022, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 52,68 Kč od 29. 7. 2022 do 2. 9. 2022, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 153 640,09 Kč od 29. 9. 2022 do zaplacení, úroku z úvěru ve výši 30 % ročně z částky 153 340,09 Kč od 3. 9. 2022 do zaplacení a paušálních nákladů ve výši 1 200 Kč. 5. Žalovaný se k žalobě a její změně nevyjádřil a po celou dobu řízení zůstal nečinný. 6. Soud v souladu s § 115a o. s. ř. rozhodl o věci bez nařízení jednání. 7. Z předložených důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Na základě smlouvy o kontokorentním úvěru„ [anonymizována tři slova]“ reg. [číslo] ze dne 9. 11. 2021, se původní věřitelka (banka) zavázala poskytnout žalovanému coby podnikateli kontokorentní úvěr ve výši úvěrového limitu 140 000 Kč ([anonymizováno] limit) formou přečerpání běžného účtu. Žalovaný se zavázal úvěr vrátit spolu s úrokem ve výši součtu indexu ([anonymizováno] [příjmení] [příjmení] rezerva dle úrokového lístku platného k 9. 11. 2021) a úrokové odchylky 4,9 %. Z úrokového lístku komerčního bankovnictví soud zjistil, že [anonymizováno] [příjmení] [příjmení] rezerva byla ve výši 4 % ročně. Splatnost úroků byla přitom dle smlouvy k poslednímu dni kalendářního měsíce. Dále se žalovaný zavázal hradit poplatky dle sazebníku. Dle bodu 4 písm. c) byla každá ze stran oprávněna vypovědět smlouvu bez uvedení důvodu. Dle bodu 4 písm. d), v případě nedodržení smluvního ujednání, byla banka oprávněna požadovat úrok z prodlení ve výši 30 % ročně z dlužné částky. Nedílnou součástí smlouvy byly produktové podmínky komerčního bankovnictví (PPKB). Dle bodu I. odst. 11 PPKB, měla banka právo připisovat k částkám dosud neuhrazeným úroky a dále je úročit úrokem z prodlení nebo smluvním úrokem sjednaným v úrokovém lístku. Banka je dále oprávněna úročit částku, o kterou dlužník přesáhl v případě kontokorentního úvěru stanovený úvěrový rámec, úrokem z prodlení a současně požadovat smluvní úroky. Dle článku I odst. 20 písm. a), c) PPKB, pokud žalovaný poruší své závazky ze smlouvy nebo se ocitne v prodlení se splněním jakéhokoli závazku, dle bodu 21 odst. a) PPKB byla banka oprávněna prohlásit rozhodnutím veškeré dluhy žalovaného vůči bance za ihned splatné a požádat žalovaného o předčasné splacení. Další práva a povinnosti stran byly stanoveny ve Všeobecných produktových podmínkách. Nedílnou součástí smlouvy byl i sazebník poplatků za produkty a služby, ze kterého soud zjistil výši žalobkyní účtovaných poplatků, pokuta za nedodržení smluvních podmínek činila 300 Kč. 8. Z výpisu z běžného účtu bylo zjištěno, že žalovaný čerpal úvěr a překročil úvěrový limit do nepovoleného debetního zůstatku, ke dni 29. 7. 2022 byl nepovolený zůstatek žalovaného – 153 340,09 Kč. Ke dni 15. 9. 2022 byl dluh žalovaného ve výši 153 340,09 Kč, pokuta činila 300 Kč, úrok 850,26 Kč a úrok z prodlení 52,68 Kč. 9. Na základě přípisu ze dne 7. 7. 2022 byla smlouva o kontokorentním úvěru původní žalobkyní vypovězena. Úvěr byl zesplatněn ke dni 2. 9. 2022, neboť žalovaný opakovaně porušoval smluvní podmínky (přípis ze dne 4. 9. 2022). Původní žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění dluhu rovněž předžalobní výzvou ze dne 30. 9. 2022, odeslanou téhož dne. 10. Podle § 2665 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), ujednají-li strany, že ten, kdo vede účet, umožní výběr hotovosti nebo provede převod peněžních prostředků z účtu, ač pro to na účtu není dostatek peněžních prostředků, použijí se přiměřeně ustanovení o úvěru. 11. Podle § 2395 o. z., se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 12. Podle § 2048 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 13. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 14. Podle § 1806 o. z., úroky z úroků lze požadovat, bylo-li to ujednáno. 15. Soud má z předložených listinných důkazů za prokázané, že žalobkyně uzavřela s žalovaným platně smlouvu o úvěru. Žalovaný vystupoval z pozice podnikatele - podnikající fyzické osoby, když žádný z účastníků netvrdil opak. Na posuzovaný právní poměr se proto neuplatní právní úprava týkající se ochrany spotřebitele vyplývající z § 1810 a násl. o. z. ani zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Na základě uvedené úvěrové smlouvy žalovaný obdržel finanční prostředky do výše úvěrového limitu ve výši 140 000 Kč formou přečerpání běžného účtu. Žalovaný se ve smlouvě zavázal poskytnutý úvěr splácet, a to i s úrokem z úvěru 8,9 % ročně a zavázal se nepřekročit úvěrový limit. Dle obchodních podmínek byla původní věřitelka oprávněna požadovat při nedodržení smluvního ujednání smluvní úroky z prodlení i z úroků, a to ve výši 30 % ročně. V případě nedodržení smluvních podmínek byla dále, dle sazebníku, který byl nedílnou součástí smlouvy, oprávněna účtovat smluvní pokutu v částce 300 Kč. 16. Jelikož žalovaný v rozporu se smluvním ujednáním překročil úvěrový limit, žalobkyně v souladu se smluvními podmínkami pohledávku zesplatnila ke dni 29. 7. 2022. Tím jí vznikl nárok na vrácení aktuální dlužné jistiny ve výši 153 340,09 Kč a smluvní pokuty ve výši 300 Kč, celkem tedy 153 640,09 Kč. Soud konstatuje, že smluvní pokuta byla sjednána mezi účastníky platně, nárok uplatněný žalobkyní není nepřiměřený. 17. Oprávněným shledal soud rovněž nárok žalobkyně na požadované příslušenství. Ve smlouvě byl sjednán úrok ve výši 30 % ročně. Soud k požadovanému smluvnímu úroku uvádí, že jeho výši považuje za přiměřenou a k tomu dodává, že možnost ujednat si výši úrokové sazby je obsahovým projevem smluvní volnosti stran. Na sjednanou výši úroku, představujícího úplatu za hlavní plnění, přistupuje dlužník s tím, že ji v budoucnu bude muset uhradit. Samotná výše úroků nebude ve vztazích mezi podnikateli zpravidla bez přistoupení dalších okolností představovat naplnění zákonných předpokladů pro rozpor s dobrými mravy podle § 588 o. z. Případný zásah soudu do autonomie vůle stran – podnikatelů - pro rozpor s dobrými mravy bude proto představovat zásah výjimečný a vždy odůvodněný mimořádnými okolnostmi daného případu (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 23 ICdo 56/2019). Soud neshledal, že by výše sjednaného úroku (či okolnosti jeho sjednání) vybočovala ze shora uvedených premis. Obě smluvní strany sjed