27 C 30/2023-27 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 13 447,40 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 4. 6. 2021. Žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 11 490 Kč, který se zavázal řádně a včas splácet včetně úroků a pojistného za sjednané pojištění v pravidelných 18 měsíčních splátkách po 887 Kč. Žalovaný však splátky nehradil řádně a včas, přičemž se postupně dostal do prodlení s úhradou více než tří měsíčních splátek, v důsledku čehož došlo ze strany žalobkyně k zesplatnění všech závazků žalovaného vyplývajících ze smlouvy, a to ke dni 16. 3. 2022. Nyní žalobkyně požaduje zaplatit nesplacené splátky do dne zesplatnění ve výši 4 435 Kč, nesplacenou jistinu 6 427,77 Kč, poplatky za 3 odeslané upomínky ve výši 450 Kč, smluvní pokutu v důsledku zrušení úvěrové smlouvy 1 551,63 Kč, smluvní pokutu za prodlení s úhradou splátek ve výši 267 Kč (10 % dlužných splátek), náklady za oznámení o okamžité splatnosti 200 Kč a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 116 Kč. Dále se žalobkyně domáhala po žalovaném zákonného úroku z prodlení z částky 10 862,77 Kč od 19. 4. 2022 do zaplacení ve výši 11,75 % ročně. Žalobkyně před uzavřením smlouvy posoudila úvěruschopnost žalovaného. Vycházela z historických informací pro [právnická osoba], provedla porovnání žalovaným uváděných údajů s demografickými a statistickými údaji dle skóringového modelu žalobkyně. Dále provedla lustraci žalovaného v bankovních i nebankovních registrech [anonymizováno] (interní registr [anonymizováno] banky), NRKI, SOLUS a ostatních registrech a databázích (ISIR, CEE, interní platební morálka, atd.), a to vše s negativními záznamy o žalovaném. Konkrétní listiny, tj. doklady o příjmech a výdajích žalovaného, ovšem nemá k dispozici. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a po celou dobu řízení byl nečinný. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání v souladu s § 115a o.s.ř. 3. Z předložených listinných důkazů byly zjištěny následující skutečnosti. Účastníci podepsali úvěrovou smlouvu č. [anonymizováno] [číslo] ze dne 4. 6. 2021. Žalovaný v žádosti o úvěr uvedl, že je zaměstnán s čistým měsíčním příjmem 18 053 Kč jako kvalifikovaný dělník, jeho výdaje na bydlení jsou 2 000 Kč měsíčně, typ bydlení ostatní a je ženatý. Splácí splátky ostatních úvěrů ve výši 5 000 Kč měsíčně. Smlouva byla podepsána ke koupi zboží od prodejce [právnická osoba] - elektro koloběžky v ceně 11 490 Kč, žalovanému byl poskytnut k úhradě ceny zboží úvěr. Úvěr se žalovaný zavázal splatit spolu se sjednaným pojistným za pojištění a úroky 29,71 % ročně, a to 18 měsíčními splátkami ve výši 887 Kč. Současně byla v případě prodlení sjednána povinnost uhradit smluvní pokutu ve výši 10 % z dlužné splátky a 0,1 % denně z dlužné částky v případě prodlení s jiným dluhem. Nedílnou součástí smlouvy byly úvěrové podmínky, ve kterých byla stanovena cena poplatků za upomínky. Dále byl žalovanému poskytnut formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Ze smlouvy o obchodním zastoupení [číslo] ze dne 20. 11. 2017 mezi žalobkyní a [právnická osoba] bylo zjištěno, že se jmenovaná společnost zavázala dlouhodobě pro žalobkyni vyvíjet činnosti směřující k poskytování úvěrových produktů klientům. 4. Na vrub účtu obchodníka [právnická osoba] byla dne 14. 6. 2021 vyplacena částka úvěru 11 490 Kč (potvrzení o poskytnutí/proplacení úvěru). Z tabulky umoření a přehledu plateb pro smlouvu č. [anonymizováno] [číslo] bylo zjištěno, že žalovaný uhradil do 8. 11. 2021 na dluh z úvěru celkem 4 863 Kč, poté přestal dluh hradit. Přípisem ze dne 29. 3. 2022, odeslaným dle obálky téhož dne, došlo k zesplatnění dlužné částky ke dni 16. 3. 2022 z důvodu prodlení žalovaného s hrazením splátek, žalovaný byl vyzván k úhradě celé dlužné částky úvěru do 18. 4. 2022. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky i předžalobní upomínkou ze dne 6. 10. 2022, a to nejpozději do 7 dnů od odeslání upomínky. 5. Soud vzal za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovaným došlo k podepsání smlouvy o úvěru, tak jak ji upravuje § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“):„ Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“ Žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 11 490 Kč, který byl žalovaný povinen vrátit spolu s úrokem a pojistným za sjednané pojištění v měsíčních splátkách. Na poskytnutou dlužnou částku 11 490 Kč žalovaný uhradil 4 863 Kč. Zároveň je nutné konstatovat, že se jednalo o spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně smlouvu se žalovaným uzavřela v rámci své podnikatelské činnosti, zatímco žalovaný jako podnikatel nevystupoval. Povinností žalobkyně před poskytnutím úvěru tedy bylo zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr. 6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 7. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 8. Pokud poskytovatel poskytne spotřebiteli úvěr, aniž by této své povinnosti dostál, je smlouva neplatná. Byť z § 87 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb. vyplývá lhůta, v níž může spotřebitel uplatnit námitku neplatnosti úvěrové smlouvy, soud s odkazem na aktuální judikaturu konstatuje, že se zde jedná o neplatnost absolutní (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019 nebo rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, OPR-Finance). Z uvedených soudních rozhodnutí plyne, že soud se musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu žalovaného spotřebitele, zabývat otázkou, zda ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru byla před uzavřením smlouvy splněna jeho zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Porušení této povinnosti je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jakožto absolutní neplatnost smlouvy, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek s tím, že nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má veřejnoprávní souvislosti a dotýká se společnosti jako celku. 9. K otázce posouzení schopnosti žalovaného úvěr splatit žalobkyně nepředložila žádné doklady a pouze uvedla, že vycházela z kreditního skóre žalovaného při posuzování příjmové a výdajové stránky žalovaného. Skutečnost, že by se žalobkyně skutečně zabývala příjmovou a výdajovou stránkou žalovaného, nebyla nijak doložena, když ve smlouvě bylo pouhé konstatování, že žalovaný má příjem 18 053 Kč měsíčně a výdaje na bydlení 2 000 Kč měsíčně, splátky jiných úvěrů 5 000 Kč měsíčně a jiné výdaje nemá. Žalobkyně však nedoložila, že by tyto položky ověřovala, a to s přihlédnutím k tomu, že žalovaný přiznal sjednané další úvěry se splátkami 5 000 Kč měsíčně. Rovněž se žalobkyně měla zabývat výší výdajů na bydlení a na živobytí, které byly uvedeny v nestandardně nízké výši. Žalobkyně tak však neučinila a úvěruschopností žalovaného se dostatečně nezabývala, resp. nedoložila, že tak učinila. Soud si je vědom toho, že § 86 zákona č. 257/2016 Sb. je normou s relativně neurčitou hypotézou a zákon nestanoví konkrétní způsob posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Pokud však má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby žalobkyně zjistila řádně a s odbornou péčí, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací na straně jedné příjmy a dosavadní dluhové zatížení spotřebitele, a na straně druhé i základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. 10. Jestliže žalob