27 C 88/2022-67 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobce se po žalované domáhal zaplacení částky 107 076,56 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 330 389,56 Kč od 1. 9. 2020 do 23. 9. 2020 a z částky 107 076,56 Kč od 24. 9. 2020 do zaplacení. Požadovaná částka představuje dosud nevyplacenou část odstupného, na které vznikl žalobci nárok z titulu dohody o rozvázání pracovního poměru žalobce u žalované dne 28. 7. 2020. V dohodě se žalovaná zavázala vyplatit žalobci z důvodu nastalé nemoci z povolání odstupné ve výši dvanáctinásobku průměrného výdělku. Z celkové žalobcem požadované částky 330 389,56 Kč mu žalovaná uhradila dne 24. 9. 2020 pouze 223 313 Kč, a zbývá jí tak doplatit 107 076,56 Kč. 2. Žalovaná nárok žalobce uznala co do částky 76 531 Kč a zákonného úroku z prodlení z téže částky od 1. 9. 2020 do zaplacení. Podle znaleckého posudku, který si nechala žalovaná zpracovat, činí výše odstupného jen 299 844 Kč a nikoliv 330 389,56 Kč, jak tvrdí žalobce. 3. Žalobce následně vzal žalobu zpět co do částky 30 545,56 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 330 389,56 Kč od 1. 9. 2020 do 23. 9. 2020 a zákonného úroku z prodlení z částky 30 545,56 Kč od 24. 9. 2020 do zaplacení. Současně navrhl, aby soud vydal rozsudek pro uznání ohledně částky 76 531 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 76 531 Kč od 1. 9. 2020 do zaplacení. 4. Soud poukazuje, že žalobce ve svém podání ze dne 16. 3. 2023 požadoval úrok z prodlení ve výši 10 % ročně, následně však své podání dne 30. 3. 2023 opravil tak, že požadovaná výše úroku činí 8,25 % ročně s tím, že se jednalo toliko o chybu psaní. Jelikož z obsahu odůvodnění žaloby je zjevné, že se žalobce domáhá po žalované zaplacení úroků z prodlení v zákonné výši, které ve druhém pololetí roku 2020 činily 8,25 % ročně, jedná se podle soudu skutečně pouze o písařskou chybu. Soud proto podání žalobce ze dne 30. 3. 2023 neposoudil jako změnu žaloby (resp. návrh na její částečné zpětvzetí), ale jako její opravu (obdobně viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2001, sp. zn. 21 Cdo 2369/2000). Soud současně poukazuje, že s ohledem na to, že žalobce vzal žalobu zpět co do zákonného úroku z prodlení z částky 330 389,56 Kč za dobu od 1. 9. 2020 do 23. 9. 2020, ale současně za stejné období požadoval vydání rozsudku pro uznání ohledně uznaného příslušenství z částky 76 531 Kč, bylo rozhodnuto dle zjevného úmyslu žalobce o zastavení řízení ohledně zákonného úroku z prodlení za uvedené období pouze ve výši 253 858,56 Kč, když se v uvedeném rozsahu zjevně nejednalo ani o změnu (rozšíření) žaloby ani o její plné zpětvzetí. 5. Dle § 96 odst. 1 a 2 o. s. ř. může žalobce vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. S ohledem na tento procesní úkon žalobce a shora uvedené, soud řízení výrokem II. tohoto rozsudku v uvedeném rozsahu zastavil. Jelikož ve věci nebylo dosud jednáno, souhlasu žalované k částečnému zastavení řízení nebylo třeba. 6. Ve zbylém rozsahu předmětu řízení žalobce navrhl, aby soud ve věci rozhodl rozsudkem pro uznání. 7. Podle § 153a odst. 1 o. s. ř., uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok nebo základ nároku, který je proti němu žalobou uplatňován, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání. Uzná-li žalovaný nárok proti němu žalobou uplatněný jen zčásti, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání, jen navrhne-li to žalobce. Podle odst. 2 téhož ustanovení, rozsudek pro uznání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2 o. s. ř.). 8. Soud ve věci shledal naplnění podmínek pro to, aby v daném rozsahu rozhodl rozsudkem pro uznání. Žalovaná uznala nárok žalobce co do částky 76 531 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 76 531 Kč od 1. 9. 2020 do zaplacení. Žalobce pak v rozsahu tohoto částečného uznání navrhl vydání rozsudku pro uznání a ve zbytku vzal žalobu zpět. Takový postup je zcela v souladu s § 153a odst. 1 o. s. ř. Současně má projednávaná věc povahu věci, v níž lze uzavřít a schválit smír (§ 153a odst. 2 o. s. ř.), jelikož nárok uplatněný žalobou není v rozporu s žádnou kogentní občanskoprávní normou. Požadavek žalobce na úhradu odstupného v důsledku rozvázání pracovního poměru dohodou z důvodu nemoci z povolání vyplývá zejména z § 67 odst. 2, 3, § 352, § 355 a násl. zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce. Požadavek na zákonné úroky z prodlení je odůvodněn § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto rozhodl v uvedeném rozsahu rozsudkem pro uznání a uložil žalované uhradit žalobci částku ve výši 76 531 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši 8,25 % ročně z částky 76 531 Kč od 1. 9. 2020 do zaplacení. 9. Jen pro vydání rozsudku pro uznání nebylo třeba dle § 153a odst. 4 o. s. ř. ve věci nařizovat jednání. 10. Soud dále poukazuje, že vydání rozsudku pro uznání nebránil rozdílný názor účastníků na otázku výše náhrady nákladů řízení, neboť o jejich výši rozhoduje soud podle obsahu spisu a na základě procesního úspěchu účastníků. 11. Výrok o náhradě nákladů tohoto řízení je odůvodněn § 146 odst. 2 věta první o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobce vzal žalobu zčásti zpět, a to nikoliv pro chování žalované, a je to tedy on, kdo procesně zavinil, že řízení bylo v uvedeném rozsahu zastaveno. Ve zbytku byl žalobce úspěšný. Žalobce požadoval po žalované původně zaplacení částky 107 076,56 Kč, přičemž byl úspěšný ohledně částky 76 531 Kč. Poměr úspěchu žalobce a žalované tak činí 71 % a 29 %. Žalobce byl v průběhu řízení zastoupen advokátkou, následně došlo k ukončení právního zastoupení, proto soud rozhodl, že náklady řízení budou přiznány k rukám žalobce. Náklady žalobce představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 5 354 Kč, z toho bude žalobci soudem vráceno 524 Kč, výše zaplaceného a nevráceného soudního poplatku tedy činí 4 830 Kč, a dále náklady zastoupení advokátem dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”). Advokátka žalobce učinila ve věci tři úkony uvedené v § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby a předžalobní výzvy k plnění), za které náleží odměna vždy ve výši 5 420 Kč, celkem tedy 16 260 Kč. Dále má žalobce právo na tři paušální náhrady výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., celkem tedy 900 Kč. Advokátka žalobce nebyla plátkyní DPH. Dále náklady žalobce představuje paušální náhrada hotových výdajů advokátem nezastoupeného účastníka podle § 151 odst. 3 o. s. ř. za jeden úkon dle § 1 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. (návrh na vydání rozsudku pro uznání, v rozsahu po zpětvzetí žaloby, společně s vyjádřením k podání žalované) ve výši 300 Kč dle § 2 odst. 3 vyhlášky. Celkem tudíž vznikl žalobci nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 22 290 Kč. Žalobce má ovšem právo na náhradu nákladů řízení odpovídající rozdílu jeho úspěchu, a proto mu přísluší náhrada nákladů řízení ve výši 42 % celkových nákladů, tedy 9 362 Kč. 12. Soud ve všech případech učiněných úkonů právní služby vycházel z hodnoty sporu, která byla učiněna předmětem soudního řízení, tedy z částky 107 076,56 Kč, a nikoliv z částky 330 389,56 Kč, kterou žalobce požadoval v případě odměny za převzetí a přípravu zastoupení a sepis předžalobní výzvy. Při stanovení tarifní hodnoty pro účely rozhodnutí o náhradě nákladů soudního řízení, soud vychází z předmětu řízení požadovaného v žalobě, nikoliv z výše dluhu, kterou vyčíslil žalobce v předžalobní upomínce a který se předmětem soudního řízení nestal, byť se tak stalo z důvodu následného uhrazení dlužníkem. Soud nepřihlíží ani k příslušenství dluhu, pokud nebylo učiněnou samostatným předmětem řízení, což však není posuzovaný případ. Takové náklady mohou být podle § 513 občanského zákoníku příslušenstvím pohledávky a lze se jich případně domáhat samostatně, nikoliv však v rámci rozhodování o nákladech řízení. Soud totiž rozhoduje o náhradě nákladů řízení před soudem, nikoli o náhradě nákladů vymáhání pohledávky. 13. Soud ve věci neshledal důvody pro to, aby si každý z účastníků nesl svoje náklady řízení sám, jak navrhovala žalovaná, a to ani postupem dle § 150 o. s. ř., jelikož soud v posuzované věci nespatřuje důvody hodné zvláštního zřetele, pro které by výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nepřiznal. I když sice žalovaná v rámci reakce na podanou předžalobní výzvu ze dne 24. 9. 2020 uváděla, že odstupné společně s výplatou za měsíc červenec 2020 žalobci neuhradila z důvodu jeho nekonstantnosti, soud zohlednil to, že předmětem žaloby byla částka odstupného jdoucí nad rámec uznaného odstupného ve výši 223 313 Kč. Samotná žaloba byla podána až dne 25. 8. 2022, tedy po téměř dvou letech. Žalovaná nechala zpracovat znalecký posudek pro určení výše odstupného nad rámec již dříve vyplacené částky rovněž až v roce 2022, ten byl navíc vypracován až po podání žaloby. Soudu z tvrzení účastníků ani z jimi předložených dokladů nevyplynulo, že by žalovaná v mezidobí od podání předžalobní výzvy do podání žaloby činila aktivně kroky k tomu, aby byla předmětná zálež