27 C 89/2023-23 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 44 040,06 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru [anonymizováno] půjčka [číslo] ze dne 20. 10. 2020 byl žalované poskytnut žalobkyní spotřebitelský úvěr ve výši 30 000 Kč. Před poskytnutím půjčky žalovaná posoudila schopnost žalované půjčku splácet. Zejména si prověřila údaje uvedené žalovanou, ty porovnala s údaji v doložených dokladech (zejména ve výplatní pásce). Dále žalobkyně prověřila žalovanou v dostupných registrech, zejména v centrální evidenci exekucí a centrálním registru dlužníků CCB. Bylo zjištěno, že hradí pravidelně své závazky bez větších problémů a doložený měsíční příjem a zjištěné měsíční výdaje nebrání poskytnutí úvěru v předmětné výši. Žalovaná se zavázala splácet úvěr v souladu se smlouvou spolu s úrokem ve 30 měsíčních splátkách ve výši 2 992 Kč, následně se však dostala do prodlení se splácením. Celkem uhradila 14 365 Kč. Úvěr byl žalobkyní zesplatněn a žalobkyně se nyní domáhá jistiny ve výši 29 040,06 Kč. Žalobkyně vyčíslila smluvní úrok z prodlení dle zápůjční úrokové sazby ve výši 111,33 % ročně z částky 29 040,06 Kč od 21. 2. 2021 do 15. 7. 2021 v kapitalizované výši 12 738,36 Kč. Dále se žalobkyně domáhala zaplacení poplatků ve výši 900 Kč (za 2 upomínky à 450 Kč), smluvní pokuty ve výši 15 000 Kč (tj. 0,1 % denně z dlužné jistiny od 16. 7. 2021 do 25. 1. 2023 a jednorázové pokuty ve výši 499 Kč, snížené v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru na polovinu dlužné jistiny). Dále se žalobkyně domáhá zákonného úroku z prodlení z částky 29 040,06 Kč od 16. 7. 2021 do zaplacení. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. Za splnění podmínek uvedených v § 115a o.s.ř. soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. 3. Z předložených důkazů soud zjistil následující skutkový stav. K úvěruschopnosti žalované žalobkyně předložila výplatní pásku, dle které žalovaná obdržela za srpen 2020 mzdu ve výši 24 213 Kč. Dle centrální evidence exekucí nebylo proti žalované vedeno exekuční řízení. Dle přehledu Brki a Nrki byl žalované odmítnut poskytovatelem 1 osobních úvěrů a žalovaná měla závazek v celkové výši 519 109 Kč s měsíčními splátkami ve výši 4 073 Kč. 4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [anonymizováno] půjčka [číslo] ze dne 20. 10. 2020 soud zjistil, že žalobkyně se zavázala žalované poskytnout 30 000 Kč a žalovaná se zavázala částku vrátit spolu s úroky v úrokové sazbě 111,33 % ročně, a to ve 30 splátkách ve výši 2 992 Kč měsíčně. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky, v nichž bylo v bodu VI. odst. 1 ujednáno, že v případě neuhrazení dlužné splátky ani v dodatečně poskytnuté lhůtě, bude úvěr zesplatněn. Dle bodu 2, v případě prodlení byla žalovaná povinna uhradit poplatek za upomínku ve výši 450 Kč, jednorázovou smluvní pokutu ve výši 499 Kč a v případě zesplatnění pak pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Žalované byl poskytnut formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně předložila splátkový kalendář. Žalovaná se zavázala uhradit žalobkyni celkem 89 760 Kč. 5. Dle potvrzení o provedení tuzemské odchozí úhrady žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 30 000 Kč 10. 11. 2020. 6. Žalovaná byla upomínána k úhradě dlužné částky upomínkami ze dne 25. 3. 2021, 9. 4. 2021, 21. 4. 2021 a 26. 7. 2021. Oznámením o zesplatnění úvěru ze dne 1. 12. 2021 byla žalovaná vyzvána k úhradě celé dlužné částky. Žalovaná byla následně předžalobní upomínkou ze dne 13. 8. 2021 vyzvána k úhradě dlužné částky do 14 dnů od odeslání výzvy, přičemž výzva byla odeslána téhož dne. 7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. 9. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 10. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 11. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 12. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 13. Soud vzal z předložených důkazních prostředků za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovanou byla podepsána smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z., ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalovaná na základě smlouvy čerpala částku ve výši 30 000 Kč. Žalobkyně měla povinnost posoudit před sjednáním této smlouvy úvěruschopnost žalované v souladu s § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, která jednala jako spotřebitel. Soud vzal z předložených důkazů za prokázané, že žalobkyně zjistila výši jedné výplaty žalované za měsíc srpen 2020. Výdaje žalované nicméně nebyly před podpisem úvěrové smlouvy zjevně dostatečně ověřovány. Nebyly nijak doloženy náklady žalované na bydlení, které nepochybně tvoří podstatnou část výdajů každého člověka. Žalovanou nebylo sděleno, jaká je výše jejích dalších životních nákladů, přitom je dle žalobkyní předloženého přehledu zjevné, že žalovaná splácela i další závazky. Poskytovatel úvěru je přitom povinen aktivně úvěruschopnost spotřebitele zjišťovat a prověřovat, a proto se za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr a tyto také prověřuje. Poskytovatel úvěru přitom nemůže bez dalšího vycházet jen z údajů sdělených klientem, aniž by ověřil jejich správnost a úplnost. Je totiž obecně známým faktem, že klienti jsou motivováni snahou úvěr získat a tak často své výdaje zkreslují a často nesdělí poskytovateli úvěru všechny své faktické závazky a pravidelné výdaje. Je to proto poskytovatel úvěru, kdo má jednoznačnou povinnost prověřit a objektivně podložit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit a nemůže se jí zprostit prohlášením dlužníka o pravdivosti jejího tvrzení. 14. Za této situace nelze učinit závěr o tom, že žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy dostála své povinnosti řádně posoudit příjmovou a výdajovou stránku žalované a tedy to, zda je schopna úvěr splatit. Žalobkyně nejednala v souladu s § 78 odst. 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru, který stanovuje, že„ poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 (poskytování úvěru) uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1“, když další dokumenty nedoložila a tím neprokázala, že splnila povinnost posoudit úvěruschopnost žalované. 15. Soud proto uzavřel, že smlouva o úvěru je neplatná. Byť z § 87 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb. vyplývá lhůta, v níž může spotřebitel uplatnit námitku neplatnosti úvěrové smlouvy, soud s odkazem na ustálenou judikaturu (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2009, dále rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -377/14, Radlinger, C- 76/10, Pohotovosť a zejména C -679/18, OPR-Finance) konstatuje, že se zde jedná o neplatnost absolutní a soud se musí z úřední povinno