6 C 110/2022-71 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobce se svou žalobou podanou u zdejšího soudu dne 5. dubna 2022 domáhal původně určení neplatnosti kupní smlouvy uzavřené mezi žalobcem a žalovanou dne 24. 8. 2005 s odůvodněním, že předmětem kupní smlouvy byl prodej ideální ¼ pozemku st. p. [číslo] ideální ¼ budovy [adresa] ležící na tomto pozemku včetně všech součástí a příslušenství v obci a k. ú. [obec] za kupní cenu 155 000 Kč. Takto uzavřenou kupní smlouvu žalobce povaduje za absolutně neplatnou, neboť důvodem uzavření kupní smlouvy byla špatná životní situace žalobce v době uzavření, když žalobce měl výrazné osobní a finanční problémy, a žalovaná byla jedinou osobou, k níž se žalobce mohl obrátit s žádostí o pomoc. Žalovaná tuto svou pomoc podmínila tím, že na ni žalobce převede svůj podíl na uvedených nemovitostech. Žalovaná žalobci slíbila, že se fakticky pro něj nic nezmění a v daném domě může dále pobývat. Ihned po úmrtí matky žalobce, kdy otec žalobce zemřel již dříve, však žalovaná toto ujednání porušila a žalobce donutila dům opustit. Má tedy za to, že žalovaná využila svým jednání tísnivé životní situace žalobce. 2. Později žalobce změnil žalobní návrh tak, že požadoval určení že ideální ¼ pozemku st. [parcelní číslo] a ideální ¼ stavby [adresa] ležící na tomto pozemku v obci a k.ú. [obec] náleží do vlastnictví žalobce. Soud usnesením tuto změnu žaloby připustil. 3. Žalovaná s žalobou nesouhlasila, navrhovala její zamítnutí, když především vznesla námitku promlčení předmětného nároku. Dále uvedla, že je pravdou, že žalobce v době uzavření kupní smlouvy měl velké finanční závazky, které neplnil, proto aby mohl v domě zůstat bydlet, nemohl zůstat spoluvlastníkem, neboť hrozilo, že jeho spoluvlastnický podíl bude postižen exekucí. Navíc žalobce od června 2000 do srpna 2005, ačkoliv v domě bydlel, na jeho běžnou údržbu nepřispíval. Za žalobce platila veškeré dluhy jeho matka a hradila za něj i veškeré náklady spojené s bydlením. Navíc žalovaná před podpisem kupní smlouvy provedla rekonstrukci dvorního traktu, investovala do nemovitosti značnou částku a z tohoto titulu jí byl žalobce povinen částku 130 000 Kč uhradit. Proto došlo k započtení na úhradu kupní ceny, když tento zápočet žalovaná považuje za spravedlivý. Od uzavření napadené kupní smlouvy v srpnu 2005 až do ledna 2022 žalobce v domě bydlel, a to včetně své manželky a dcery, přičemž veškeré náklady spojené s bydlením hradila opět jeho matka. Poté, co tato v prosinci 2021 zemřela, odmítl žalobce náklady hradit a stěhoval se z domu pryč. 4. Na základě provedeného dokazování ve věci soud zjistil, že žalobce je v insolvenci. Bylo mu povoleno oddlužení plněním splátkového kalendáře, nicméně toto oddlužení bylo usnesením Krajského soudu v Brně ze dne [datum], č. j. [insolvenční spisová značka], zrušeno a na majetek žalobce byl prohlášen konkurz. 5. Ze shodných tvrzení soud zjistil, že mezi žalobcem a žalovanou byla dne 24. 8. 2005 uzavřena kupní smlouva, dle které prodal žalobce žalované ideální ¼ pozemku st. p. [číslo] ideální ¼ budovy [adresa] ležící na tomto pozemku, a to včetně všech součástí a příslušenství v obci a k.ú. [obec], a to za cenu 155 000 Kč. Tato cena měla být žalovanou započtena na dluhy, které za něj zaplatila. 6. V souladu s ustanovením § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., soud žalobce v rámci nařízeného jednání dne 9. února 2023 poučil o tom, že tento je soudu povinen prokázat že byla uzavřena tvrzená kupní smlouva, dále co bylo jejím obsahem, zda v předmětné smlouvě byla sjednána možnost odstoupení od kupní smlouvy, dále že je povinen odtvrdit a doložit důkazy, že došlo ze strany žalobce k odstoupení od uzavřené kupní smlouvy, kdy se tak stalo a jakým úkonem. Dále že je povinen odtvrdit a prokázat, že kupní smlouva byla ze strany žalobce uzavřena v tísni za nápadně nevýhodných podmínek. 7. Z doplněných skutkových tvrzení žalobcem soud zjistil, že obsahem kupní smlouvy byl převod části nemovitosti z důvodu, že došlo k zaplacení dluhu žalobce žalovanou. Žalobce má za to, že byl v tísni, neboť byl mladý, měl finanční problémy a myšlenky na sebevraždu. Žalovaná mu nabídla pomoc s tím, že žádala přepsat podíl na nemovitosti. Mělo se jednat o formální přepis. Žalovaná za žalobce uhradila nejpalčivější dluhy, aby se žalobce mohl vzpamatovat. Úhrada těchto dluhů byla v řádech nižších stovek tisíců (tedy 150 000 – 200 000 Kč). V kupní smlouvě nebyla sjednána možnost odstoupení, k odstoupení ze strany žalobce nedošlo, neměl k tomu žádný důvod. 8. Dle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Dle odst. 2 téhož, není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných. Jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Dle odst. 3 téhož, není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé před dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. 9. Při právním posouzení věci proto soud postupoval v souladu s příslušnými ustanovením zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.). 10. Dle § 49 o. z., účastník, který uzavřel smlouvu v tísni za nápadně nevýhodných podmínek, má právo od smlouvy odstoupit. 11. Dle § 48 odst. 1 o.z. od smlouvy může účastník odstoupit, jen jestliže je to v tomto zákoně stanoveno, nebo účastníky dohodnuto. Dle odst. 2 téhož, odstoupením od smlouvy se smlouva od počátku ruší, není-li právním předpisem stanoveno nebo účastníky dohodnuto jinak. 12. Dle § 40 odst. 2 o.z. písemně uzavřená dohoda může být změněna nebo zrušena pouze písemně. 13. Dle § 100 odst. 1 o.z. právo se promlčí, jestliže nebylo vykonáno v době v tomto zákoně stanovené (§ 101 až 110). K promlčení soud přihlédne jen k námitce dlužníka. Dovolá-li se dlužník promlčení, nelze promlčené právo věřiteli přiznat. Dle odst. 2 téhož, promlčují se všechna práva majetková, s výjimkou práva vlastnického. 14. Dle § 101 o.z. pokud není v dalších ustanoveních uvedeno jinak, je promlčecí doba tříletá a běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé. 15. Soud na úvod uvádí, že právní úkon za účinnosti starého občanského zákoníku byl projevem vůle směřujícím ke vzniku, změně nebo zániku subjektivních práv a povinností. Právní úkony, jimž se nedostávalo některé náležitosti, posuzoval tento občanský zákoník často jako neplatné, s některými nedostatky náležitostí právního úkonu však neplatnost nespojoval. Náležitostí právního úkonu byla dle starého občanského zákoníku svoboda vůle, takže nebyla-li svoboda vůle dána, byl právní úkon neplatný, a to absolutně. Pokud však byla vůle jednajícího pouze omezena, právní úkon platný byl. Hospodářský, sociální nebo i psychický stav, který omezoval svobodu jednacího subjektu tak, že tento učinil právní úkon, který by jinak neučinil, býval označován jako tíseň (srov. nález Ústavního soudu České republiky I. ÚS 346/96). Jindy se však tíseň považovala pouze za pohnutku k projevu vůle (viz. nález Ústavního soudu České republiky II.ÚS 59/95). Se samotnou tísní však starý občanský zákoník žádné právní následky nespojoval. Teprve pokud k tomuto subjektivnímu stavu tísně přistoupila i objektivní skutečnost, že úkon byl učiněn za nápadně nevýhodných podmínek, zakládá tato vada právního úkonu právo dotčené osoby od smlouvy odstoupit. 16. V daném případě však soud musí konstatovat, že žalobce sice tvrdil, že smlouvu uzavřel v tísni, netvrdil však, že by ji uzavřel za nápadně nevýhodných podmínek. Naopak v doplněných skutkových tvrzeních uvedl, že žalovaná mu nabídla pomoc tím, že za něj uhradila nejpalčivější dluhy a za tady tento její počin jí žalobce převedl svůj podíl na předmětných nemovitostech. Dluhy, které měla žalovaná za žalobce zaplatit (dle skutkových tvrzení žalobce) byly v řádu nižších stovek tisíců, tedy 150 000 – 200 000 Kč. Sám žalobce v tomto jednání neshledával nápadně nevýhodné podmínky. Pouze se dovolával na tíseň, kterou v tu dobu měl prožívat v podobě své špatné finanční a osobní situace. Soud tak má za to, že nebyla splněna prvotní podmínka daná ustanovením § 49. 17. Dále pak soud uvádí s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu České republiky (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp.zn. 22 Cdo 752/99), že při jednání v tísni jde o vadu v pohnutce právního úkonu, kterou je tíseň. V tomto případě neprojevuje jednající zcela svobodnou vůli, nejedná však v podobě fyzického donucení ani bezprávné výhružky. A proto právní úkon není absolutně neplatný. Z výše uvedeného tedy vyplývá, že jednání v tísni nezpůsobuje absolutní neplatnost dle ustanovení § 39 občanského zákoníku tak, jak uváděl žalobce, který odkazoval na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp.zn. 22 Cdo 1993/2001. Soud má za to, že jím uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu