6 C 267/2022-30 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 16 000 Kč s příslušenstvím a smluvní pokutou ve výši 2 608 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovanou prostřednictvím sítě internet na webové stránce [webová adresa] dne 28. 7. 2021 smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalované poskytnut neúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 16 000 Kč. Žalovaná poskytnutý úvěr čerpala a zavázala se poskytnuté peněžní prostředky splatit spolu s příslušenstvím do 27. 8. 2021. Tuto svoji povinnost si však neplnila a dosud na pohledávku žalobkyně neuhradila žádnou částku. Dlužná částka se skládá z jistiny ve výši 16 000 Kč, smluvní pokuty ve výši 2 608 Kč, paušální náhrady nákladů na upomínání ve výši 150 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 607,34 Kč za dobu od 28. 8. 2021 do 7. 2. 2022, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 690 Kč a úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 16 000 Kč za dobu od 9. 2. 2022 do zaplacení. Před uzavřením smlouvy o úvěru prověřila právní předchůdkyně žalobkyně z důvodu posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr bankovní registr klientských informací, nebankovní registr klientských informací a insolvenční rejstřík. 2. Podáním ze dne 28. 11. 2022 vzala žalobkyně svůj návrh částečně ohledně kapitalizovaného úroku ve výši 150 Kč a smluvní pokuty ve výši 2 608 Kč bez udání důvodu zpět. 3. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. Oba účastníci souhlasili s postupem podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen "o. s. ř.), proto soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání. 4. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 28. 7. 2021, obchodních podmínek [právnická osoba], výpisu z účtu ze dne 28. 7. 2021 a výpisu z účtu [právnická osoba] [číslo] ze dne 3. 5. 2021 s došlou platbou ve výši 1 Kč soud zjistil, že mezi společností [právnická osoba] a žalovanou byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dne 28. 7. 2021 smlouva o úvěru, na základě které byly žalované zaslány na její účet finanční prostředky dne 28. 7. 2021 ve výši 16 000 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit jistinu ve lhůtě 30 dnů od poskytnutí úvěru s možností prodloužení splatnosti úvěru až na 360 dní. Nedílnou součástí smlouvy byly obchodní podmínky. Pro případ porušení povinnosti splatit úvěr byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné části jistiny. Důkazy k prokázání posouzení úvěruschopnosti žalované právní předchůdkyní žalobkyně nebyly žalobkyní soudu předloženy. 5. Z rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 8. 11. 2021 a společného prohlášení ze dne 21. 2. 2022 soud zjistil, že pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni. Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 11. 2. 2022 bylo žalované zasláno dne 14. 2. 2022. Předžalobní výzva ze dne 2. 6. 2022 s výzvou k plnění ve lhůtě 14. 6. 2022 byla žalované zaslána dle podacího archu dne 6. 6. 2022. 6. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“). Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 9. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 10. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit. 11. Podle § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1. 12. Podle § 96 o. s. ř. může žalobce vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. 13. S ohledem na skutečnost, že žalobkyně vzala žalobu v části, v níž se domáhala zaplacení smluvní pokuty ve výši 2 608 Kč a kapitalizovaného úroku ve výši 150 Kč, a to ještě před jednáním ve věci, soud řízení v souladu s ustanovením § 96 odst. 2 o. s. ř. částečně zastavil. 14. Soud aplikoval zákon o spotřebitelském úvěru, neboť žalovaná je spotřebitelka, právní předchůdkyně žalobkyně podnikatelka a je tedy nutno smluvní vztah účastníků posoudit jako spotřebitelský úvěr. 15. Předložené důkazy hodnotil soud podle § 132 o. s. ř. a dospěl k závěru, že dne 28. 7. 2021 byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou platně sjednána smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku, na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované částku 16 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala splatit ve lhůtě 30 dnů. Tuto svou smluvní povinnost žalovaná řádně a včas nesplnila, když dosud neuhradila na pohledávku žalobkyně ničeho. Následně byla pohledávka postoupena na žalobkyni v souladu s § 1879 o. z. 16. Vzhledem k citovaným ustanovením zákona o spotřebitelském úvěru, se však soud musel dále zabývat tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně řádně dostála své povinnosti posoudit před uzavřením smluv úvěruschopnost žalované. Problematikou posuzování úvěruschopnosti spotřebitele se zabýval Nejvyšší správní soud České republiky v rozsudku ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, kde mimo jiné konstatoval, že věřitel je povinen náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení. Z listin předložených žalobkyní nelze učinit závěr, že by právní předchůdkyně žalobkyně řádně posoudila schopnost žalované splácet úvěr ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1,2 zákona o spotřebitelském úvěru ověřením skutečné výše výdajů žalované z jí předložených listin. 17. Dle shora citovaného § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je důsledkem porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele neplatnost uzavřené smlouvy, která je konstruována jako neplatnost relativní a je možno ji tak zkoumat pouze k námitce spotřebitele, jež musí být navíc spotřebitelem uplatněna v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Tato zákonná úprava má představovat transpozici směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru do českého právního řádu. Není pochyb o tom, že právo Evropské unie má aplikační přednost před právem českým, ať už na základě článku 10 či článku 10a Ústavy České republiky, přičemž princip nadřazenosti evropského práva výslovně konstatoval Soudní dv