6 C 84/2023-26 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 18 630 Kč s příslušenstvím. Svoji žalobu odůvodnila tím, že její právní předchůdkyně [právnická osoba] s žalovaným uzavřela dne 3. 5. 2005 smlouvu o půjčce, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 3 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaný zavázal zaplatit předchůdkyni souhrnný poplatek ve výši 1 200 Kč. Celkovou dlužnou částku se žalovaný zavázal splatit v 20týdenních splátkách po 210 Kč do 27. 9. 2005. Žalovaný však posléze přestal stanovené splátky hradit. Smlouva zanikla uplynutím doby, na kterou byla sjednána. Následně byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni ke dni 5. 1. 2001. Nyní žalovaný dluží částku ve výši 3 300 Kč a zákonný úrok z prodlení za dobu od 5. 10. 2005 do zaplacení, kapitalizovaný za dobu od 5. 10. 2005 do 18. 12. 2020 částkou 4 125,85 Kč. Žalovaný dosud na pohledávku žalobkyně uhradil částku 900 Kč. 2. Právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] dále s žalovaným uzavřela dne 21. 4. 2005 smlouvu o půjčce, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 10 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaný zavázal zaplatit předchůdkyni souhrnný poplatek ve výši 6 640 Kč. Celkovou dlužnou částku se žalovaný zavázal splatit v 52týdenních splátkách po 320 Kč do 25. 4. 2006. Žalovaný však posléze přestal stanovené splátky hradit. Smlouva zanikla uplynutím doby, na kterou byla sjednána. Následně byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni ke dni 5. 1. 2001. Nyní žalovaný dluží částku ve výši 15 330 Kč a zákonný úrok z prodlení za dobu od 3. 5. 2006 do zaplacení, kapitalizovaný za dobu od 3. 5. 2006 do 18. 12. 2020 částkou 18 371 Kč. Žalovaný dosud na pohledávku žalobkyně uhradil částku 1 310 Kč. 3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Oba účastníci souhlasili s postupem podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), proto soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání. 4. Ze smlouvy o půjčce [číslo] ze dne 3. 5. 2005 soud zjistil, že společnost [právnická osoba] a žalovaný uzavřeli dne 3. 5. 2005 smlouvu o půjčce a současně žalovaný svým podpisem potvrdil převzetí předmětné částky 3 000 Kč v hotovosti v den podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit částku spolu se souhrnným poplatkem ve výši 1 200 Kč ve 20týdenních splátkách po 210 Kč. 5. Ze smlouvy o půjčce [číslo] ze dne 21. 4. 2005 soud zjistil, že společnost [právnická osoba] a žalovaný uzavřeli dne 21. 4. 2005 smlouvu o půjčce a současně žalovaný svým podpisem potvrdil převzetí předmětné částky 10 000 Kč v hotovosti v den podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit částku spolu se souhrnným poplatkem ve výši 6 640 Kč v 52týdenních splátkách po 320 Kč. 6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020, seznam postoupených pohledávek). V oznámení o postoupení pohledávky byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu ve lhůtě deseti dnů (oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 1. 2021, podací lístek ze dne 1. 2. 2021). Předžalobní výzva byla žalovanému zaslána (předžalobní výzva ze dne 11. 11. 2021, podací lístek ze dne 12. 11. 2021). 7. Při právním posouzení věci vycházel soud z občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. ve znění ke dni uzavření smluv (dále jen„ obč. zák.“). Uvedený zákon soud aplikoval s ohledem na § 3028 odst. 3 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“), který zákon zrušil, avšak stanovil, že jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, se řídí dosavadními právními předpisy. 8. Podle ustanovení § 657 obč. zák., smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. 9. Podle ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák., při půjčce peněžité lze dohodnout úroky. 10. Podle § 39 obč. zák., neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. 11. Podle § 3 odst. 1 obč. zák., výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. 12. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 13. Soud se nejprve zabýval požadavkem na souhrnné poplatky za uzavření půjčky (za veškeré náklady související se zprostředkováním půjčky) ve výši 6 640 Kč a 1 200 Kč a tyto požadavky soud posoudil jako absolutně neplatné ujednání, neboť je neurčité a nesrozumitelné, a tudíž v rozporu s § 37 odst. 1 obč. zák. Není-li z uzavřené smlouvy o půjčce zřejmé, jakým způsobem dospěl věřitel při uzavírání smlouvy o půjčce ke konkrétní výši souhrnného poplatku, z jakých jednotlivých složek (poplatků) se tento skládá a jakým způsobem souvisí s dohodnutou úrokovou sazbou, pak je uzavřená smlouva v této části nesrozumitelná a neurčitá, neboť není zřejmé, jaké dílčí poplatky a za jaké služby související s poskytnutou půjčkou má být dlužník povinen hradit a zda vůbec a jakým způsobem se do výše souhrnného poplatku promítá úroková sazba za poskytnutí půjčky a zda vůbec byl úrok dohodnut a v jaké výši. Objektivním kritériem ceny peněz je v případě spotřebitelských půjček a úvěrů roční procentní sazba nákladů upravená v zákoně č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru, která ve smlouvě nebyla uvedena a uvedena byla pouze v nepodepsaných smluvních podmínkách. Dospěla-li judikatura soudů k závěru, že v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné, tj. listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3512/11, ze dne 11. 11. 2013), tím spíše nemohou být ve všeobecných podmínkách, které spotřebitel nepodepsal, obsaženy podstatné náležitosti smlouvy o půjčce. 14. Soud dále k souhrnným poplatkům dodává, že tyto poplatky nejsou nijak blíže specifikovány, není jasné, co zahrnují, za jaké činnosti jsou tyto vyžadovány a není je možno blíže identifikovat. Vzhledem k tomu, že se jedná o půjčky mezi subjektem poskytujícím finanční prostředky za účelem získání zisku, je zřejmé, že tento souhrnný poplatek představuje zisk, tj. úrok a dochází tak k obcházení zákona, když by takový úrok měl podléhat posuzování z hlediska jeho přiměřenosti. Jak vyplývá z nálezu Ústavního soudu I. ÚS 3308/16 (odst. 27) je v souladu s dobrými mravy takové jednání věřitele, který se při peněžité půjčce spokojí s přiměřenou výší úplaty za užívání půjčené jistiny. Nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (z údajů České národní banky přístupných na internetu (www.cnb.cz), je zřejmé, že v době uzavření smluv, tj. v dubnu 2005, činila průměrná úroková sazba 15,26 % u úvěrů pro domácnosti na spotřebu s fixací od 1 do 5 let a květnu 2005 činila průměrná úroková sazba [anonymizováno] u úvěrů pro domácnosti na spotřebu s fixací do 1 roku). V případě smlouvy [číslo] by úrok činil asi 61 % ročně při řádném splácení a smlouvy [číslo] by úrok činil asi 96 % ročně při řádném splácení, tedy je zřejmé, že tato výše úroku převyšuje několikanásobně horní hranici uvedené obvyklé úrokové míry, a i z tohoto důvodu by bylo předmětné ujednání neplatné. 15. Soud má tedy za prokázané, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byly v souladu s § 657 obč. zák. platně uzavřeny smlouvy o půjčce, na jejichž základě žalobkyně poskytla žalovanému částku 3 000 Kč, žalovaný však uhradil pouze 900 Kč a částku 10 000 Kč, kdy žalovaný uhradil pouze 1 310 Kč. Žalobkyně tak má právo na úhradu zbylé dosud neuhrazené části jistiny, která po odečtení úhrady představuje částku 2 100 Kč (3 000 Kč – 900 Kč) a částku 8 690 Kč (10 000 Kč – 1 310 Kč). Žalobkyně má v souladu s ust. § 517 odst. 2 obč. zák. ve výši dle nařízení vlády č. 142/1994 Sb. rovněž nárok na zákonný úrok z prodlení z částky 2 100 Kč od 5. 10. 2005 do zaplacení, který soud za dobu od 5. 10. 2005 do 18. 12. 2020 kapitalizoval částkou 2 589,43 Kč a z částky 8 690 Kč od 3. 5. 2006 do zaplacení, který soud za dobu od 3. 5. 2006 do 18. 12. 2020 kapitalizoval částkou 10 271,05 Kč. Ve zbylé části soud návrh žalobkyně jako nedůvodný zamítl, neboť žalobkyně nemá právo na zaplacení souhrnného poplatku dle shora uvedeného odůvodnění, stejně tak jako část úroku z prodlení, který žalobkyně požadovala i z částky, v níž byl nárok zamítnut. Výše úroku z prodlení je stanovena v nařízení vlády č. 142/1994 Sb. ve znění ke dni p