14 C 193/2023-36 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 13 897 Kč s příslušenstvím s tím, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, se žalovaným uzavřela dne 23. 2. 2022 smlouvu o úvěru č. , tel. číslo, , na základě které poskytla žalovanému na jeho bankovní účet finanční prostředky ve výši 13 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto finanční prostředky vrátit do 1. 7. 2022. Tato smlouva pak byla uzavřena v elektronické podobě po provedení registrace žalovaného na webových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně. K tomu, jakým způsobem a s jakým výsledkem byla před uzavřením smlouvy zkoumána úvěruschopnost žalovaného, žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně vycházela z tvrzení žalovaného o jeho příjmech a výdajích a také z lustrací provedených v příslušných registrech; žalobkyně však doklady o tvrzení žalovaného o příjmech a výdajích ani výstupy z daných registrů nedisponuje. Žalovaný své povinnosti ze smlouvy nedostál, když právní předchůdkyni žalobkyně poskytnuté finanční prostředky nesplatil. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek byla následně pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Žalobkyně pak po žalovaném požadovala zaplacení dlužné jistiny ve výši 13 000 Kč, smluvní pokuty ve výši 897 a s ohledem na prodlení žalovaného s úhradou rovněž zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z dlužné částky 13 897 za dobu od 2. 7. 2022 do zaplacení.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), soud rozhodl bez nařízení jednání.2. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že dne 23. 2. 2022 byla mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, uzavřena smlouva o úvěru č. , tel. číslo, , v níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku 4 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splatit nejpozději do 25. 3. 2022. Dne 28. 2. 2022 pak byla tato částka navýšena na 6 000 Kč, dne 4. 3. 2022 na 8 000 Kč, dne 6. 3. 2022 na 9 000 Kč, dne 17. 3. 2022 na 10 000 Kč a téhož dne na 11 000 Kč a následně na 12 000 Kč a 18. 3. 2022 pak byla navýšena na částku 13 000 Kč. Dodatkem ze dne 14. 4. 2022 pak bylo datum splatnosti celé částky prodlouženo na 14. 5. 2022, z tohoto dodatku bylo dále zjištěno, že žalovaný uhradil poplatek za prodloužení splatnosti ve výši 3 000 Kč. Poté bylo dodatkem ze dne 1. 6. 2022 datum splatnosti prodlouženo na 2. 7. 2022, když z tohoto dodatku rovněž vyplývá, že žalovaný uhradil celkem za dvojí prodloužení splatnosti dohromady částku 6 000 Kč. Ve smlouvě se strany dále dohodly, že v případě porušení povinnosti žalovaného zaplatit jakoukoli část závazku řádně a včas, je žalovaný povinen zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně smluvní pokutu ve výši 0,1 % z jistiny, a to za každý den prodlení. Smlouva včetně všech jejích dodatků byla uzavřena za pomocí prostředků komunikace na dálku. Podmínkami čerpání byla dle smlouvy jednak identifikace klienta (zaslání kopie občanského průkazu a zaslání identifikační platby), jednak splnění podmínek úvěruschopnosti a další poskytovatelem úvěru stanovené podmínky. Nedílnou součástí smlouvy byly Obchodní podmínky pro poskytování úvěrů splatných jednorázově, dle nichž udělil žalovaný souhlas s lustrací jeho osoby v registru SOLUS, CNCB a CBCB. Odeslání verifikační platby ve výši 1 Kč dne 23. 2. 2022 dokládá výpis z účtu právní předchůdkyně žalobkyně, na němž je u názvu protiúčtu viditelné jméno žalovaného. Z dalších výpisů z účtu právní předchůdkyně žalobkyně plyne, že na účet žalovaného byla dne 23. 2. 2022 zaslána částka 4 000 Kč, dne 28. 2. 2022 částka 2 000 Kč, dne 4. 3. 2022 částka 2 000 Kč, dne 7. 3. 2022 částka 1 000 Kč, dne 17. 3. 2022 třikrát částka 1 000 Kč a dne 18. 3. 2022 částka 1 000 Kč.3. Dopisem ze dne 4. 8. 2022 právní předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky sestávající z jistiny ve výši 13 000 Kč a smluvní pokuty ve výši 897 Kč.4. Na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, ve spojení s dílčí smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, (včetně přílohy k této smlouvě) byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Tato skutečnost byla žalovanému oznámena dopisem ze dne 6. 1. 2023. K úhradě dlužné pohledávky byl žalovaný vyzván předžalobní upomínkou ze dne 6. 1. 2023 odeslanou dle podacího lístku téhož dne, v níž mu byla k úhradě určena lhůta tří dnů.5. Je zjevné, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným mělo dojít k uzavření smlouvy o úvěru, tak jak ji upravuje § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku: „Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“6. Tato smlouva pak měla být mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřena za pomocí prostředků komunikace na dálku v souladu s § 561 odst. 1 občanského zákoníku, který stanoví, že „k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat“ a s § 561 odst. občanského zákoníku, který stanoví, že „písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.“7. Shora uvedeným jiným právním předpisem je myšlen zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, dle jehož § 7: „K podepisování elektronickým podpisem lze použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5.“8. Soud dospěl k závěru, že ze strany žalovaného došlo ke kontraktaci smlouvy způsobem, který lze považovat za jiný typ elektronického podpisu tvořený kliknutím na příslušné pole v chráněném webovém rozhraní po dřívějším ověření totožnosti žalovaného prostřednictvím verifikační platby. Dle závěrů soudobé judikatury je pro uzavření spotřebitelské smlouvy jiný typ elektronického podpisu (dříve prostý elektronický podpis) postačující a nevyžaduje se kvalifikovaný elektronický podpis (srov. např. rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 1. 2016, sp. zn. 37 ICm 4495/2014 nebo rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 5. 6. 2017, sp. zn. 33 Icm 547/2016). Ačkoli se tato judikatura vztahovala k zákonu o elektronickém podpisu, je dle názoru soudu použitelná i za účinnosti nového zákona o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce.9. Na zamýšlený smluvní vztah dopadá úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť právní předchůdkyně žalobkyně je podnikatelem a žalovaný vystupoval jako fyzická osoba, přičemž ze smlouvy nevyplývá, že by mu úvěr byl poskytován v souvislosti s (jeho) podnikatelskou činností a nic takového žalobkyně ostatně ani netvrdila.10. Pro právní předchůdkyni žalobkyně proto z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (ve znění účinném do 28. 5. 2022) vyplývala následující povinnost: „(1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“11. Žalobkyně uvedla, že nedisponuje příslušnou dokumentací stran lustrace žalovaného v příslušných registrech a stran jeho tvrzených příjmů a výdajů. Soud tak uzavírá, že žalobkyně ničím neprokázala, že její právní předchůdkyně dostála své povinnosti zkoumat před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného.12. Dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru (ve znění účinném do 28. 5. 2022) je důsledkem porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele neplatnost uzavřené smlouvy, která je konstruována jako neplatnost relativní a je možno ji tak zkoumat pouze k námitce spotřebitele, jež musí být navíc spotřebitelem uplatněna v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Tato zákonná úprava přitom představuje transpozici směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru do českého právního řádu. Není pak pochyb o tom, že právo Evropské unie má aplikační přednost před právem českým, ať už na základě článku 10 či článku 10a Ústavy České republiky, přičemž princip nadřazenosti evropského práva výslovně konstatoval Soudní dvůr Evropsk