13 C 51/2025-33 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 20 968 Kč s příslušenstvím s tím, že její právní předchůdkyně společnost , právnická osoba, . se žalovaným uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, a na základě této smlouvy poskytla žalovanému částku ve výši 12 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit za podmínek stanovených ve smlouvě. Pokud jde o posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, k tomu žalobkyně uvedla, že k prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy nemá k dispozici žádné doklady. Žalobkyně nejprve požadovala jistinu ve výši 12 000 Kč, úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 12 000 Kč od 20. 2. 2024 do zaplacení, kapitalizovaný úrok ve výši 360 Kč, úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 360 Kč od 20. 2. 2024 do zaplacení, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 4 320 Kč, úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 4 320 Kč od 20. 2. 2024 do zaplacení, poplatek za upomínky ve výši 800 Kč, poplatek za administraci prodlení ve výši 200 Kč a smluvní pokutu ve výši 3 288 Kč. Podáním ze dne 8. 4. 2025 vzala žalobkyně žalobu z části zpět, a to pro úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 12 000 Kč od 20. 2. 2024 do zaplacení, kapitalizovaný úrok ve výši 360 Kč, úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 360 Kč od 20. 2. 2024 do zaplacení, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 4 320 Kč, úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 4 320 Kč od 20. 2. 2024 do zaplacení, poplatek za upomínky ve výši 800 Kč, poplatek za administraci prodlení ve výši 200 Kč, a smluvní pokutu ve výši 3 288 Kč. Důvodem pro částečné zpětvzetí žaloby byla změna právní kvalifikace nároku žalobkyně.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud rozhodl bez nařízení jednání.3. Dle § 96 o. s. ř platí, že žalobce může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví.4. S ohledem na žalobkyní učiněné částečné zpětvzetí žaloby rozhodl soud podle § 96 odst. 2 o. s. ř. tak, že řízení částečně zastavil, a to pro úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 12 000 Kč od 20. 2. 2024 do zaplacení, kapitalizovaný úrok ve výši 360 Kč, úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 360 Kč od 20. 2. 2024 do zaplacení, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 4 320 Kč, úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 4 320 Kč od 20. 2. 2024 do zaplacení, poplatek za upomínky ve výši 800 Kč, poplatek za administraci prodlení ve výši 200 Kč a smluvní pokutu ve výši 3 288 Kč.5. Řízení tak bylo nadále vedeno již jen pro žalobkyní požadovanou jistinu ve výši 12 000 Kč.6. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, . a žalovaným byla dne 20. 1. 2024 za použití prostředků komunikace na dálku (formuláře na webovém portálu www., Anonymizováno, .cz) uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 12 000 Kč. Žalovaný se pak zavázal celkovou částku ve výši 16 680 Kč (tj. jistinu spolu s úrokem ve výši 360 Kč a poplatkem za úvěr ve výši 4 320 Kč) splatit do 19. 2. 2024 způsobem stanoveným ve Všeobecných obchodních podmínkách. Žalobkyně předložila soudu také Předsmluvní formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a Všeobecné obchodní podmínky. Z potvrzení o platbě je zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně dne 20. 1. 2024 zaslala na účet žalovaného uvedený ve smlouvě (tj. číslo účtu: , č. účtu, ) částku 12 000 Kč. Dopisy ze dne 6. 3. 2024 a ze dne 24. 3. 2024 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky, a to vždy do pěti dnů od doručení dané výzvy. Z přehledů upomínek plyne, že žalovanému bylo zasláno celkem deset SMS upomínek a deset e-mailových upomínek. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 22. 4. 2024 byla pohledávka za žalovaným postoupena právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, . na společnost , právnická osoba, , která další smlouvou o postoupení pohledávek z téhož dne postoupila pohledávku za žalovaným na společnost , právnická osoba, , jež konečně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 31. 8. 2024 postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Ke smlouvám o postoupení pohledávek byly předloženy i příslušné seznamy postupovaných pohledávek.7. Předžalobní výzvou ze dne 7. 11. 2024 vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky, a to do 7 dnů ode dne odeslání výzvy. Výzva byla odeslána 8. 11. 2024, což plyne z podacího archu.8. Je zjevné, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným mělo dojít k uzavření smlouvy o úvěru tak, jak ji upravuje § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“): „Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“9. Na zamýšlený smluvní vztah dopadá úprava obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť právní předchůdkyně žalobkyně byla podnikatelem a žalovaný vystupoval jako fyzická osoba, přičemž ze smlouvy nevyplývá, že by mu úvěr byl poskytován v souvislosti s jeho podnikatelskou činností a nic takového žalobkyně ostatně ani netvrdila.10. Pro právní předchůdkyni žalobkyně proto z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývala následující povinnost: „Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“11. Způsob, jakým měla právní předchůdkyně žalobkyně tuto povinnost splnit je blíže rozveden v navazujícím odst. 2 téhož ustanovení: „Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“12. Zároveň je třeba při hodnocení postupu poskytovatele úvěru vzít v úvahu § 75 zákona o spotřebitelském úvěru, který obecně stanoví, že „Poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.“13. Výše citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru jsou legislativní transpozicí v režimu tzv. „maximální harmonizace“ (unijní opatření zcela pokrývají věcnou působnost úpravy a členské státy nemohou mít vlastní předpisy přísnější ani mírnější) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále také jen „Směrnice“) do českého právního řádu. Povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele je zakotvena již v samotné preambuli Směrnice (bod 26.) a dále je rozvedena v článku 8 Směrnice: „1. Členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.“ Výklad tohoto článku provedl Soudní dvůr Evropské unie ve svém rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-49/13 CA Consumer Finance s.a. versus Ingrid Bakkaus a další a uzavřel, že „musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem.“14. I podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, odborná péče věřitele při posouzení platební schopnosti spotřebitele vyžaduje, aby věřitel při posouzení schopnosti spotřebitele splácet úvěr nevyšel pouze z objektivně nedolože