20 C 113/2025-47 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se na žalované domáhala zaplacení 181 220,50 Kč s příslušenstvím s tím, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, . s žalovanou uzavřela dne 24. 10. 2016 Smlouvu o půjčce č. , hodnota, , na základě které právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla částku 100 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku spolu s příslušenstvím řádně splatit. Žalovaná však své závazky řádně a včas nehradila, když za celou dobu uhradila pouze 46 046,21 Kč. Žalovaná byla k úhradě dluhu vyzvána dopisem ze dne 4. 1. 2018. Ani přes tuto výzvu žalovaná dluh neuhradila a předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalobkyní dne 30. 1. 2020 Smlouvu o postoupení pohledávky. Žalované byla rovněž zaslána předžalobní výzva ze dne 28. 6. 2024, avšak ani na základě této výzvy, žalovaná svůj dluh nezaplatila, a proto se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení částky 181 220,50 Kč, když tato částka představuje neuhrazenou část jistiny poskytnuté zápůjčky evidovanou k datu vyhotovení žaloby ve výši 53 953,79 Kč; neuhrazený obchodní úrok ve výši zápůjční úrokové sazby 13,9 % ročně, tj. ve výši 48 613,70 Kč; neuhrazenou smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 53 953,79 Kč za dobu od 5. 1. 2018 do 28. 6. 2024, tj. ve výši 50 000 Kč; zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 53 953,79 Kč za dobu od 5. 1. 2018 do 28. 6. 2024, tj. ve výši 28 153,97 Kč; neuhrazený poplatek za , Anonymizováno, ve výši 499,00 Kč a dále požaduje Obchodní úrok dle ustanovení článku 2.2. Smlouvy ve výši 13,9 % ročně z částky 53 953,79 Kč od 29. 6. 2024 do zaplacení; zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 53 953,79 Kč za dobu od 29. 6. 2024 do zaplacení; zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z neuhrazeného obchodního úroku, tedy z částky 48 613,70 Kč, za dobu od 26. dne ode dne vyhotovení předžalobní výzvy, tj. od 24. 7. 2024 do zaplacení; zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z neuhrazeného poplatku za , Anonymizováno, z částky 499 Kč, a to od 24. 7.2024 do zaplacení; zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z neuhrazené kapitalizované smluvní pokuty tj. z částky 50 000 Kč, a to od 24. 7.2024 do zaplacení. V rámci doplnění žaloby, žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně zkoumala řádně úvěruschopnost žalované, když vycházela z deklarovaného příjmu žalované ve výši 17 000 Kč a dále byly využity standardní schvalovací procesy.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Následně soud nařídil jednání, na kterém provedl listinné důkazy, které jsou založeny ve spise a zjistil z nich následující skutečnosti.3. Mezi účastníky došlo k podpisu Smlouvy o půjčce ze dne 24. 10. 2016, a to na základě návrhu smlouvy ze dne 21. 10. 2016, když na základě této smlouvy byla žalované poskytnuta půjčka ve výši 100 000 Kč a žalovaná se zavázala, že předmětnou půjčku bude splácet v 72 měsíčních splátkách po 2 056 Kč. Před poskytnutím půjčky žalovaná předložila občanský průkaz. Předchůdkyně žalobkyně zjistila, že žalovaná v době poskytnutí půjčky měla celkově 4 kontrakty, z toho 2 existující, když celkový dluh u splátkových operací činil 668 277 Kč při měsíční splátce 1 829 Kč a dále měla poskytnutý úvěrový rámec ve výši 27 030 Kč, kde ji zbývalo doplatit 26 842 Kč. Součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky , právnická osoba, . a , Anonymizováno, , právnická osoba, . pro půjčky.4. Z protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta soud zjistil, že žalovaná deklarovala svůj příjem ve výši 17 000 Kč a dále při posuzování úvěruschopnosti vycházela předchůdkyně žalobkyně ze statistických dat a ze svých interních postupů.5. Dopisem ze dne 4. 1. 2018 předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení částky 96 584,37 Kč, která ji byla téhož dne odeslána.6. Žalované byla zaslána předžalobní výzva ze dne 28. 6. 2024.7. Ze Smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 16. 1. 2020 a z Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 30. 1. 2020 soud zjistil, že předmětná pohledávka byla postoupena na současnou žalobkyni, ve smyslu § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, „dále jen o.z.“, když současně žalovaná byla vyzvána k uhrazení dlužné částky.8. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.9. Podle § 2392 odst. 1 občanského zákoníku, při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.10. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.11. Podle § 22 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru, není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 5, 7 a 9 nesplnil.12. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.13. Podle § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.14. Podle § 2993 občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.15. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované na základě smlouvy o zápůjčce ze dne 24. 10. 2016 finanční prostředky ve výši 100 000 Kč, které měla žalovaná v souladu se smlouvou splatit společně s příslušenstvím..16. Vzhledem k citovaným ustanovením zákona o spotřebitelském úvěru, se však soud musel dále zabývat tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně řádně dostála své povinnosti posoudit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalované. Problematikou posuzovaní úvěruschopnosti spotřebitele se zabýval Nejvyšší správní soud České republiky v rozsudku ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, kde mimo jiné konstatoval, že věřitel je povinen náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení.17. Z dokladů, které byly soudu předloženy soud vzal za prokázané, že předchůdkyně žalobkyně vycházela ohledně příjmové stránky pouze z tvrzení žalované, která deklarovala své příjmy ve výši 17 000 Kč, ohledně výdajů vycházela z veřejných rejstříků, statistických údajů a dále z výpisu z registru BRKI/NRKI/SOLUS a tyto údaje vyhodnotila dle své interní metodiky. Nebylo uvedeno ani předloženo, že by se zabývala skutečnými výdaji žalované, že by se jí na toto vůbec dotazovala. S ohledem na uvedené skutečnosti tedy soud musel dospět k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostála své povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žalované.18. Shora citované ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., explicitně nestanoví, zda je následkem porušení povinnosti posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele absolutní či relativní neplatnost uzavřené smlouvy, a je proto třeba vycházet z obecné úpravy neplatnosti v citovaných ustanoveních občanského zákoníku. Je zřejmé, že nový občanský zákoník již rozpor se zákonem nepovažuje automaticky za důvod absolutní neplatnosti. Pro posouzení toho, o jaký druh neplatnosti se v konkrétním případě jedná, je podstatné, zda je neplatnost stanovena v zájmu některého z účastníků, anebo zda právní jednání kromě zákona porušuje také veřejný pořádek. V daném případě by se mohlo zdát, že sankce neplatnosti je stanovena pouze v zájmu spotřebitele. Nicméně součástí veřejného pořádku je mimo jiné také ochrana skupin osob, které jsou určitým způsobem zranitelné, do této skupiny osob patří rovněž spotřebitelé, neboť jejich postavení je ve styku s profesionálním podnikatelem znevýhodněno tím, že do vztahu s podnikatelem vstupují jako neprofesionálové a jsou vůči podnikateli zpravidla hospodářsky a informačně slabší stranou s menší dostupností právních služeb, nedostatkem profesionálních zkušeností a nemožností stanovovat smluvní podmínky. Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, mimo jiné uvedl (a tyto závěry jako správné převzal i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 5. 3. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18