27 C 82/2025-48 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se po žalované domáhala původně zaplacení částky 21 216,40 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 22. 9. 2023, kterou s žalovanou uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně , právnická osoba, prostředky dálkové komunikace. Žalovaná obdržela částku 18 100 Kč, kterou se zavázala uhradit společně s úrokem ve výši 4 163 Kč a příslušenstvím do 22. 10. 2023. Žalovaná splátky nehradila řádně a včas, na svůj dluh neuhradila ničeho. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek byla pohledávka za žalovanou postoupena ke dni , datum, na žalobkyni. Žalobkyně se domáhala zaplacení jistiny ve výši 18 100 Kč, nesplaceného úroku ve výši 4 163 Kč a neuhrazené paušální náhrady nákladů na upomínání ve výši 100 Kč. Žalobkyně rovněž požadovala kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení z dlužné pohledávky ve výši 1 219,89 Kč za období od 23. 10. 2023 do 4. 4. 2024 a zákonný úrok z prodlení z jistiny ve výši 18 100 Kč od 6. 4. 2024 do zaplacení. Žalobkyně po žalované dále požadovala smluvní pokutu ve výši 2 968,4 Kč, stanovenou ve výši 0,1 % denně z částky 18 100 Kč od 23. 10. 2023 do 4. 4. 2024.2. Žalobkyně následně vzala žalobu zpět co do částky 4 263 Kč představující kapitalizovaný úrok a náklady na upomínání a co do smluvní pokuty ve výši 2 968,40 Kč. Dle § 96 odst. 1 a 2 o. s. ř. může žalobce vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. S ohledem na skutečnost, že žalobkyně vzala žalobu zčásti zpět, soud řízení v souladu s uvedenými ustanoveními v požadovaném rozsahu zastavil. Souhlasu žalované nebylo zapotřebí, neboť k částečnému zpětvzetí došlo, aniž by bylo nařízeno jednání ve věci samé. Předmětem řízení se tak nově stal požadavek žalobkyně na zaplacení dlužné jistiny ve výši 18 100 Kč, zákonného úroku z prodlení z této jistiny od 6. 4. 2024 do zaplacení, dále kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 219,89 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 48 Kč.3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Za splnění podmínek uvedených v § 115a o.s.ř. soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání.4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že dne 15. 5. 2023 žalovaná zaslala na účet právní předchůdkyně žalobkyně verifikační platbu , částka, poté, co se registrovala na internetových stránkách společnosti , právnická osoba, a požádala o poskytnutí úvěru a odsouhlasila smluvní podmínky.5. Žalovaná a společnost , právnická osoba, sjednaly dne 22. 9. 2023 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které se původní věřitelka zavázala poskytnout žalované částku 18 100 Kč, za což měla žalovaná uhradit úrok ve výši 4 163 Kč, a to do 30 dnů. Pro případ prodlení s placením jakékoliv části závazku byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z jistiny za každý den prodlení a dále poplatek za každou zaslanou písemnou upomínku 50 Kč (tato mohla být požadována nejvýše třikrát). Nedílnou součástí smlouvy byly Obchodní podmínky pro , Anonymizováno, .6. Dle výpisu z běžného účtu byla žalované na jí určený účet poskytnuta dne 22. 9. 2023 částka 18 100 Kč.7. Pohledávka za žalovanou byla následně ke dni , datum, postoupena na žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, a Společného prohlášení smluvních stran ze dne , datum, o uzavřené dílčí smlouvě o postoupení pohledávek. Toto bylo žalované oznámeno přípisem ze dne 15. 4. 2024, odeslaným dne 16. 4. 2024, v němž byla žalovaná vyzvána k plnění do 10 dnů od obdržení dopisu. Původní věřitelka vyzvala žalovanou k úhradě dluhu upomínkou ze dne 2. 5. 2024, kterou ji současně upozornila na možnost vzniku nákladů mimosoudního vymáhání ve výši 48 Kč za odchozí dopis. Stávají žalobkyně vyzvala žalovanou k plnění upomínkou ze dne 20. 5. 2024 a předžalobní výzvou ze dne 17. 10. 2024, odeslanou dne 21. 10. 2024, ve které žalobkyně vyzvala žalovanou k plnění do 31. 10. 2024.8. Dle výpisu úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky z interního systému původní věřitelky ze dne 13. 11. 2024 byl žalované dne 20. 5. 2024 odeslán dopis.9. Podle § 2395 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.12. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.13. Soud vzal z žalobkyní předložených důkazních prostředků za prokázané, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla dne 22. 9. 2023 podepsána prostředky dálkové komunikace smlouva o spotřebitelském úvěru. Žalovaná z tohoto titulu bezhotovostně čerpala uvedeného dne částku 18 100 Kč. Následně byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni ve smyslu § 1879 o. z., která je tak aktivně legitimována k vymáhání dlužné částky.14. Žalovaná vystupovala v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel. Povinností právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru tedy bylo zkoumat schopnost žalované splácet úvěr. Jedná se přitom o povinnost každého poskytovatele úvěru, nezávisle na výši poskytnuté jistiny. Poskytovatel úvěru je povinen aktivně úvěruschopnost spotřebitele zjišťovat a prověřovat, a proto se za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr a tyto také prověřuje. Pokud poskytovatel poskytne spotřebiteli úvěr, aniž by této své povinnosti dostál, je smlouva absolutně neplatná. Soud se musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu žalovaného spotřebitele, zabývat otázkou, zda ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru byla před uzavřením smlouvy splněna jeho zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Porušení této povinnosti je nutno vykládat za použití § 588 o. z., jelikož dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek s tím, že nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má veřejnoprávní souvislosti a dotýká se společnosti jako celku.15. K otázce posouzení schopnosti žalované úvěr splatit žalobkyně uvedla, že nedisponuje žádnými důkazními návrhy. Ostatně z tohoto důvodu vzala žalobu zčásti zpět. Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby poskytovatel úvěru zjistil řádně a s odbornou péčí na základě spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací příjmy, základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat a rovněž dosavadní dluhové zatížení klienta. Soudem souča