13 C 93/2026-21 – Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 20 644 Kč s příslušenstvím s tím, že její právní předchůdkyně společnost , právnická osoba, . se žalovanou uzavřela smlouvu o úvěru a na základě této smlouvy poskytla žalované částku ve výši 12 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit za podmínek stanovených ve smlouvě. Pokud jde o posouzení schopnosti žalované splatit úvěr, žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalované posuzovala její právní předchůdkyně v souladu , spisová značkas ustanovením § 86 zákona č. 257/2016 Sb., kdy zejména provedla lustrace žalované v insolvenčním rejstříku a centrální evidenci exekucí a dále vycházela z informací sdělených žalovanou ohledně svých příjmů a výdajů. Žalobkyně výslovně uvedla, že nemá k dispozici důkazy k prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalované. Žalovaná na svůj dluh ničeho neuhradila. Následně byla pohledávka smlouvou postoupena nejprve na společnost , právnická osoba, a poté na žalobkyni. Žalobkyně v žalobě požadovala po žalované zaplacení dlužné jistiny ve výši 12 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 12 000 Kč od 18. 8. 2025 do zaplacení a dále požadovala zaplacení částky 8 644 Kč (představující co do částky 360 Kč řádný úrok, co do částky 4 320 Kč poplatek za poskytnutí úvěru, co do částky 800 Kč poplatky za upomínky formou SMS a emailových zpráv, co do částky 700 Kč poplatek za administraci prodlení, co do částky 1 000 Kč poplatky za písemné upomínky a co do částky 1 464 Kč smluvní pokutu).2. Podáním ze dne 7. 4. 2026 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět, a to co do částky 8 644 Kč (řádný úrok ve výši 360 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 4 320 Kč, poplatky za upomínky formou SMS a emailových zpráv ve výši 800 Kč, poplatek za administraci prodlení ve výši 700 Kč, poplatky za písemné upomínky ve výši 1 000 Kč a smluvní pokuta ve výši 1 464 Kč), a dále ohledně zákonného úroku z prodlení z částky 12 000 Kč od 18. 8. 2025 do zaplacení. Částečné zpětvzetí žaloby žalobkyně odůvodnila tím, že nemá k dispozici důkazy k prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalované před uzavřením úvěrové smlouvy.3. Podle § 96 odst. 1 o. s. ř. může žalobce za řízení vzít návrh zpět. Podle odst. 2 téhož ustanovení soud v rozsahu zpětvzetí řízení zastaví. S ohledem na výše uvedené skutečnosti tedy soud řízení co do shora uvedené částky s příslušenstvím zastavil.4. Po částečném zpětvzetí se žalobkyně domáhala zaplacení dlužné jistiny ve výši 12 000 Kč.5. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud rozhodl bez nařízení jednání.6. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, , a žalovanou byla dne 18. 7. 2025 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalované na její účet č. , č. účtu, poskytnout částku 12 000 Kč, přičemž žalovaná se zavázala tuto částku zaplatit žalobkyni spolu s úrokem ve výši 360 Kč a poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 4 320 Kč do 17. 8. 2025. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky. Žalobkyně doložila i předsmluvní formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Z potvrzení o platbě vystaveného Fio bankou, a. s. plyne, že právní předchůdkyně žalobkyně zaslala na účet žalované č. , č. účtu, dne 18. 7. 2025 částku 12 000 Kč se zprávou pro příjemce Půjčka. Dopisy ze dne 2. 9. 2025 a ze dne 20. 9. 2025 byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky, a to vždy do 5 dnů od doručení dané výzvy. Z přehledu upomínek plyne, že žalované bylo zasláno celkem 10 SMS upomínek a 10 e-mailových upomínek.7. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne , datum, byla pohledávka za žalovanou postoupena právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, . na společnost , právnická osoba, Další smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 10. 2025 postoupila společnost , právnická osoba, tuto pohledávku za žalovanou na žalobkyni.8. K zaplacení dlužných částek byla žalovaná vyzvána předžalobní výzvou ze dne 6. 11. 2025, která byla dle podacího lístku téhož dne odeslána.9. Je zjevné, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou mělo dojít k uzavření smlouvy o úvěru tak, jak ji upravuje § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“): „Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“ , spisová značka10. Na zamýšlený smluvní vztah dopadá úprava obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť právní předchůdkyně žalobkyně byla podnikatelem a žalovaná vystupovala jako fyzická osoba, přičemž ze smlouvy nevyplývá, že by jí úvěr byl poskytován v souvislosti s její podnikatelskou činností a nic takového žalobkyně ostatně ani netvrdila.11. Pro právní předchůdkyni žalobkyně proto z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývala následující povinnost: „Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“12. Způsob, jakým měla právní předchůdkyně žalobkyně tuto povinnost splnit je blíže rozveden v navazujícím odst. 2 téhož ustanovení: „Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“13. Zároveň je třeba při hodnocení postupu poskytovatele úvěru vzít v úvahu § 75 zákona o spotřebitelském úvěru, který obecně stanoví, že „Poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.“14. Výše citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru jsou legislativní transpozicí v režimu tzv. „maximální harmonizace“ (unijní opatření zcela pokrývají věcnou působnost úpravy a členské státy nemohou mít vlastní předpisy přísnější ani mírnější) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále také jen „Směrnice“) do českého právního řádu. Povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele je zakotvena již v samotné preambuli Směrnice (bod 26.) a dále je rozvedena v článku 8 Směrnice: „1. Členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.“ Výklad tohoto článku provedl Soudní dvůr Evropské unie ve svém rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 CA Consumer Finance s.a. versus Ingrid Bakkaus a další a uzavřel, že „musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem.“15. I podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, odborná péče věřitele při posouzení platební schopnosti spotřebitele vyžaduje, aby věřitel při posouzení schopnosti spotřebitele splácet úvěr nevyšel pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech (na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků)., spisová značka16. Z citovaného ustanovení § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru