22 C 33/2026-44 – Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení celkové částky 29 207,11 Kč s příslušenstvím s tím, že se jedná o cenu za elektřinu dodanou žalovanému v období od 24. 4. 2024 do 20. 12. 2024, kterou žalobkyně žalovanému dodávala na základě smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny uzavřené mezi účastníky dne 26. 2. 2024. Žalobkyně zároveň s ohledem na prodlení žalovaného požadovala také zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši ode dne následujícího po splatnosti faktury za elektřinu, do zaplacení.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Za splnění podmínek podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání.3. Na základě provedeného dokazování soud zjistil, že účastníci uzavřeli dne 26. 2. 2024 smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny na dobu 12 měsíců s možností automatického prodloužení smlouvy na dobu neurčitou, a to do odběrného místa , adresa, . Žalobkyně se zavázala dodávat žalovanému elektřinu (zajistit její distribuci do odběrného místa) a žalovaný se zavázal za tyto dodávky zaplatit kupní cenu. Ve vyúčtování č. , hodnota, , splatném k 20. 1. 2025, vyúčtovala žalobkyně žalovanému nedoplatek ve výši 38 737,11 Kč, a to za dodávku elektřiny v období od 24. 4. 2024 do 20. 12. 2024. Na tento nedoplatek však žalovaný uhradil jen 9 530 Kč a zůstal tak žalobkyni dlužen 29 207,11 Kč. K úhradě dlužné částky byl žalovaný vyzván předžalobní upomínkou ze dne 29. 8. 2025, která byla odeslána téhož dne, jak bylo zjištěno z podacího archu.4. Na základě provedených důkazů má soud za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o dodávce elektřiny dle § 50 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (dále jen „energetický zákon“), který v odst. 1 stanoví, že „Smlouvou o dodávce elektřiny se zavazuje obchodník s elektřinou nebo výrobce elektřiny dodávat elektřinu jinému účastníkovi trhu s elektřinou a účastník trhu s elektřinou se zavazuje zaplatit za ni cenu.“. Žalovaný však za dodanou elektřinu zůstal žalobkyni na podkladě vyúčtování č. , hodnota, dlužen 29 207,11 Kč. Vzhledem k prodlení žalovaného s úhradou vzniklo žalobkyni právo požadovat úrok z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku: „Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ Tento úrok z prodlení žalobkyně požadovala od prvního dne prodlení v zákonné výši. Soud proto žalobě vyhověl v celém rozsahu.5. Žalobkyně byla v řízení plně úspěšná, soud jí proto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 169 Kč a z nákladů souvisejících se zastupováním žalobkyně advokátem. Soud postupoval dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). V daném případě jde zcela jednoznačně o návrh podaný na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech. Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon činí dle § 14b odst. 1 advokátního tarifu 400 Kč a dále právnímu zástupci žalobkyně podle § 14b advokátního tarifu náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč za každý z úkonů. Celkem tedy náklady žalobkyně (včetně DPH ve výši 21 % z odměny a náhrad advokáta ve výši 315 Kč) činí 2 984 Kč.