28 C 314/2025-51 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 59 685,06 Kč s příslušenstvím s tím, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, se žalovanou uzavřela dne 11. 8. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, a na základě této smlouvy poskytla žalované částku ve výši 60 000 Kč. Pokud jde o posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr, k tomuto žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně vzala v potaz sociální a demografická data, informace z interních databází a externích registrů (tj. ověření závazků žalované v bankovním a nebankovním registru klientských informací). Dále právní předchůdkyně žalobkyně zkontrolovala bonitu a udržitelnost příjmů žalované, kterou žalovaná prokázala předložením dokladů právní předchůdkyni, a to zejména doložením výpisu z bankovního účtu. Právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala a vyhodnocovala transakce na běžném účtu žalované č. , č. účtu, , a to za období od 30. 11. 2020 do 6. 4. 2021. Na základě takto získaných poznatků právní předchůdkyně žalobkyně získala ucelené informace o finanční situaci žalované. Žalovaná však sjednané splátky řádně nehradila. Celkově pak žalovaná za dobu trvání smluvního vztahu uhradila částku 4 491,95 Kč a zůstala právní předchůdkyni žalobkyně dlužna 58 785,06 Kč na jistině a dále částku 900 Kč na poplatku. Následně byla pohledávka za žalovanou na základě smlouvy o postoupení pohledávek postoupena na žalobkyni, kdy tato skutečnost byla žalované oznámena dopisem. Žalobkyně dále požadovala kapitalizovaný úrok v souhrnné výši 17 063,41 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 4 817,50 Kč, úrok ve výši 14,75 % ročně z částky 58 785,06 Kč od 30. 7. 2024 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 59 685,06 Kč od 30. 7. 2024 do zaplacení.2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že dluh hodlá uhradit a požádala o možnost plnění ve splátkách ve výši 2 000 Kč měsíčně vždy k 15. dni kalendářního měsíce. Ke své aktuální finanční situaci uvedla, že má měsíční výdaje na bydlení ve výši 2 173 Kč a 2 307 Kč, dále měsíčně platí za telefon částku 262,50 Kč, za léky částku 400 Kč, za hygienické potřeby částku 400 Kč, za jídlo částku 6 000 Kč a za ostatní výdaje částku 3 000 Kč.3. Za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud rozhodl bez nařízení jednání.4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , byla dne 11. 8. 2023 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě níž právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 60 000 Kč, který se žalovaná zavázala splácet v minimálních měsíčních platbách, jejichž výše byla žalované sdělena prostřednictvím rozpisu plateb přístupném v online účtu žalované (osobní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ). Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky ke smlouvě o spotřebitelském úvěru, které žalobkyně soudu taktéž předložila. Informace o poskytnutém úvěru byly shrnuty v dokumentu Standardní informace o spotřebitelském úvěru. Z tabulky umoření pak plyne, že žalovaná čerpala úvěr v celkové výši 60 000 Kč a na svůj dluh uhradila celkem částku 4 491,95 Kč. Průběh čerpání úvěru žalovanou je patrný ze čtyř potvrzení o provedení transakce – žalovaná čerpala dne 11. 8. 2023 částku ve výši 15 000 Kč a částku ve výši 9 000 Kč a dne 14. 8. 2023 pak čerpala částku ve výši 14 400 Kč a částku ve výši 21 600 Kč.5. Dopisem ze dne 30. 12. 2023 vyzvala právní předchůdkyně žalobkyně žalovanou k úhradě dluhu.6. Pohledávku za žalovanou postoupila právní předchůdkyně žalobkyně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 7. 2024 na žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek a příloha – seznam postupovaných pohledávek, potvrzení o uhrazení úplaty za postoupené pohledávky). O tomto postoupení byla žalovaná vyrozuměna dopisem ze dne 29. 7. 2024; dle podacího lístku byl tento dopis byl odeslán žalované dne 16. 8. 2024.7. Předžalobní výzvou ze dne 31. 10. 2024 vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky. Výzva byla odeslána dne 1. 11. 2024, což žalobkyně doložila podacím lístkem.8. Stran aktuálních finančních poměrů žalované bylo soudem zjištěno, že její průměrná čistá měsíční mzda činila v období od září 2025 do listopadu 2025 částku 20 656 Kč (výplatní pásky). Žalovaná měsíčně platí stavebnímu bytovému družstvu , adresa, částku 2 307 Kč (roční předpis úhrad, výpis z účtu), dále platí INKASO ve výši 2 173 Kč měsíčně (doklad SIPO, výpis z účtu) a částku 262,50 Kč za telefon (výpis z účtu).9. Je zjevné, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou mělo dojít k uzavření smlouvy o úvěru tak, jak ji upravuje § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“): „Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“10. Na zamýšlený smluvní vztah dopadá úprava obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť právní předchůdkyně žalobkyně je podnikatelem a žalovaná vystupovala jako fyzická osoba, přičemž ze smlouvy nevyplývá, že by jí úvěr byl poskytován v souvislosti s její podnikatelskou činností a nic takového žalobkyně ostatně ani netvrdila.11. Pro právní předchůdkyni žalobkyně proto z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru (tj. ke dni 11. 8. 2023) vyplývala následující povinnost: „Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“12. Způsob, jakým měla žalobkyně tuto povinnost splnit je blíže rozveden v navazujícím odst. 2 téhož ustanovení: „Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“13. Zároveň je třeba při hodnocení postupu poskytovatele úvěru vzít v úvahu § 75 zákona o spotřebitelském úvěru, který obecně stanoví, že „Poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.“14. Výše citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru jsou legislativní transpozicí v režimu tzv. „maximální harmonizace“ (unijní opatření zcela pokrývají věcnou působnost úpravy a členské státy nemohou mít vlastní předpisy přísnější ani mírnější) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále také jen „Směrnice“) do českého právního řádu. Povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele je zakotvena již v samotné preambuli Směrnice (bod 26.) a dále je rozvedena v článku 8 Směrnice: „1. Členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřiteléposoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.“ Výklad tohoto článku provedl Soudní dvůr Evropské unie ve svém rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 CA Consumer Finance s.a. versus Ingrid Bakkaus a další a uzavřel, že „musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem.“15. I podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, odborná péče věřitele při posouzení platební schopnosti spotřebitele vyžaduje, aby věřitel při posouzení schopnosti spotřebitele splácet úvěr nevyšel pouze z objekt