28 C 417/2025-98 – Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 30 000 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru ze dne , datum, , kterou se žalovaným uzavřela elektronicky prostřednictvím klientské zóny. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému částku 30 000 Kč, kterou měl žalovaný splatit spolu s úrokem v pravidelných měsíčních splátkách po 6 000 Kč, splatných vždy k 15. dni v měsíci. K tomu, zda a jakým způsobem byla před uzavřením smlouvy zkoumána úvěruschopnost žalovaného, žalobkyně uvedla, že při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházela z porovnání příjmů a výdajů a způsobu plnění dosavadních dluhů žalovaného. Za tím účelem si žalobkyně od žalovaného vyžádala kopii občanského průkazu a výpisy z bankovního účtu za poslední 3 měsíce. Žalobkyně také provedla lustraci žalovaného ve veřejně dostupných databázích (ISIR, CEE, databáze neplatných dokladů, SOLUS). Úvěruschopnost žalovaného tak byla posouzena na základě údajů zjištěných od žalovaného dotazníkem ve spojení s dalšími listinami. Při posuzování úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně zvažovala příjem ve výši sdělené žalovaným, tedy ve výši 90 000 Kč měsíčně. Co se týče nákladů na bydlení žalobkyně vycházela z částky deklarované žalovaným v žádosti o úvěr ve výši 4 000 Kč. Co se týče nákladů na potraviny a běžné zboží zde žalobkyně vycházela rovněž z částky uvedené žalovaným v žádosti o úvěr, dále z nákladů zjištěných na bankovním účtu, přičemž zohlednila částku 7 392 Kč, kdy počítala s váženým průměrem nákladů uvedených žalovaným a zjištěných z účtu. Měsíční finanční závazky žalovaného pak zvažovala ve výši 32 944 Kč a náklady na sázení a hry ve výši 26 Kč. Žalovaný však splátkový kalendář nedodržel a dostal se do prodlení s úhradou druhé splátky splatné dne 15. 2. 2025; žalobkyně proto po zaslání několika upomínek celý úvěr zesplatnila. Žalovaný žalobkyni uhradil dne 15. 1. 2025 částku ve výši 6 000 Kč, kterou žalobkyně započetla na splátku úroku za poskytnutý úvěr. Žalobkyně proto po žalovaném nárokovala zaplacení dlužné jistiny ve výši 30 000 Kč, nákladů na upomínky ve výši 1 000 Kč a dále zákonných úroků z prodlení z částky 30 000 Kč od 5. 6. 2025 do zaplacení.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), soud rozhodl bez nařízení jednání.4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že účastníci uzavřeli dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě měla žalobkyně žalovanému poskytnout neúčelový hotovostní úvěr ve výši 30 000 Kč. Úvěr měl být poskytnut tak, že částka ve výši 30 000 Kč měla být vyplacena na účet žalovaného uvedený v záhlaví smlouvy č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal poskytnutou částku splatit spolu s úrokem ve výši 20 % měsíčně ve 12 měsíčních splátkách po 6 000 Kč splatných vždy k 15. dni v měsíci s tím, že bylo ujednáno, že úrok z poskytnuté jistiny bude žalovaným hrazen formou pravidelných měsíčních splátek bez umoření jistiny a s poslední splátkou úroku bude splatná rovněž poskytnutá jistina spotřebitelského úvěru. Celková částka, která měla být takto uhrazena činila 102 000 Kč. Pro případ prodlení bylo ujednáno, že žalobkyně zašle žalovanému první písemnou upomínku (zpoplatněnou částkou 500 Kč), poté zašle žalobkyně žalovanému druhou písemnou upomínku (zpoplatněnou částkou 500 Kč). Pokud nedojde ze strany žalovaného ani poté k úhradě dlužné částky, je žalobkyně oprávněna zesplatnit jistinu úvěru a je oprávněna požadovat po žalovaném rovněž zákonný úrok z prodlení a náklady za upomínky. Smlouva byla uzavřena pomocí prostředků komunikace na dálku prostřednictvím klientského účtu (viz čl. X smlouvy, v němž je tento způsob v podrobnostech popsán). Totožnost žalovaného byla ověřena z kopie občanského průkazu a řidičského průkazu. Žalobkyně soudu předložila také Zásady zpracování osobních údajů. Součástí smlouvy byla též příloha č. 1 s názvem „Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele“.5. Z přílohy č. 1 („Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele“) bylo zjištěno, že žalovaný je svobodný, nemá vyživovací povinnosti a sám uvedl, že má měsíční příjem 90 000 Kč. Dle zde uvedené tabulky žalobkyně na bankovním účtu žalovaného nalezla měsíční příjem ve výši 434 560 Kč. Do výpočtů žalobkyně použila částku příjmu 90 000 Kč. Náklady na bydlení žalovaný vyčíslil částkou 4 000 Kč měsíčně; žalobkyně pak z opatrnosti počítala s částkou minimálních nákladů na bydlení ve výši 4 000 Kč měsíčně. Náklady na potraviny a běžné zboží žalovaný vyčíslil částkou 4 000 Kč měsíčně; žalobkyně pak na bankovním účtu žalovaného nalezla tyto náklady ve výši 9 654 Kč, přitom minimální částka nákladů je zde uvedena 3 000 Kč; žalobkyně počítala s částkou 7 392 Kč měsíčně. Finanční závazky žalovaný vyčíslila částkou 4 000 Kč měsíčně, žalobkyně na bankovním účtu žalovaného nalezla tyto závazky ve výši 32 944 Kč, organizací SOLUS byly sděleny závazky žalované ve výši 28 326 Kč; žalobkyně tak počítala s částkou 32 944 Kč měsíčně. U výsledků lustrací v rejstřících (databáze odcizených dokladů, ISIR, CEE, interní databáze žalobkyně) nebyl o žalovaném zjištěn negativní záznam.6. Ke smlouvě o úvěru žalobkyně doložila rovněž „Předsmluvní informace“, jejichž součástí byl Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a Tabulka umoření.7. Dle datového výstupu z , Anonymizováno, je zřejmé, že žalovaný ke dni 13. 12. 2024 neměl aktivní insolvence, v registru SOLUS měl závazek ve výši 28 326 Kč a neměl aktivní exekuci.8. Z potvrzení o platbě z internetového bankovnictví („Detail pohybu – Okamžitá příchozí platba“) je patrné, že na účet žalobkyně byla dne 13. 12. 2024 zaslána z účtu žalovaného uvedeného ve smlouvě verifikační platba ve výši 1 Kč.9. Z potvrzení o platbě z internetového bankovnictví („Detail pohybu – Bezhotovostní platba“) je zřejmé, že žalobkyně dne 13. 12. 2024 poukázala částku 30 000 Kč na účet žalovaného uvedený ve smlouvě.10. Z předložené bankovní historie účtu č. , Anonymizováno, jsou patrné pohyby na běžném účtu žalovaného za období od 1. 9. 2024 do 30. 11. 2024. Soud z těchto výpisů zjistil, že za dané období zde není evidována žádná pravidelná mzda povinného. Ostatní příjmové položky nebylo možno do pravidelných příjmů žalovaného zahrnout, neboť se jednalo o příjmy jednorázové plynoucí od různých osob, či společností, kdy jejich účel nebylo možno zjistit. Pravidelné měsíční výdaje (a to zejména výdaje na bydlení, které zpravidla tvoří značnou část výdajů každé osoby) nebyly z daného výpisu seznatelné. Dále z bankovní historie žalovaného vyplynulo, že žalovaný nepravidelně splácel částky v různé výši společnostem poskytujícím úvěry a rovněž přijímal od těchto společností další úvěry či půjčky, a to konkrétně společnosti , právnická osoba, (3x splátka 30 000 Kč), , Anonymizováno, (splátky v celkové výši 21 992,70 Kč), , právnická osoba, (dne 8. 10. 2024 přijata částka 20 000 Kč), , právnická osoba, (dne 30. 11. 2024 přijata částka 10 000 Kč) a dne 5. 9. 2024 částka 100 000 Kč od , právnická osoba, . Dále z bylo z výpisu patrné, že žalovanému pravidelně odcházely z účtu prostředky v rozsahu nižších řádů stokorun na on-line sázení. Rovněž byly pravidelně na daný účet každý měsíc poukazovány platby v různé výši (v řádech tisíců korun) od různých fyzických osob bez uvedení důvodu.11. K úhradě dlužné splátky splatné dne 15. 2. 2025 upomenula žalobkyně žalovaného upomínkami ze dne 20. 2. 2025 a ze dne 5. 3. 2025 s tím, že za každou odeslanou upomínku byl účtován poplatek 500 Kč. Upomínky byly zaslány na doručovací adresu žalovaného a rovněž na jeho e-mailovou adresu.12. Předžalobní upomínkou ze dne 21. 5. 2025, odeslanou dle podacího lístku téhož dne, byl žalovaný informován o zesplatnění úvěru a vyzván k úhradě celkové dlužné částky 55 430,23 Kč do 4. 6. 2025.13. Je zjevné, že mezi žalobkyní a žalovaným mělo dojít k uzavření smlouvy o úvěru tak, jak ji upravuje § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“): „Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“14. Na zamýšlený smluvní vztah dopadá úprava obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť žalobkyně je podnikatelem a žalovaný vystupoval jako fyzická osoba, přičemž ze smlouvy nevyplývá, že by mu úvěr byl poskytován v souvislosti s jeho podnikatelskou činností a nic takového žalobkyně ostatně ani netvrdila.15. Pro žalobkyni proto z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývala následující povinnost: „Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovos