Žalobce se domáhal zrušení vyživovací povinnosti k žalované (která je jeho dcerou), a to s účinností od 1. 9. 2025. Svůj požadavek odůvodnila tím, že vyživovací povinnost již skončila.Žalovaná se zrušením vyživovací povinnosti souhlasila podáním ze dne 12. 3. 2026.O vyživovací povinnosti žalobkyně k žalované bylo naposledy rozhodnuto rozsudkem zdejšího soudu č. j. 0 P 14/2012-213 ze dne 4. 4. 2023, kterým bylo stanoveno výživné částkou 2 800 Kč měsíčně.Žalovaná je dle zprávy Úřadu práce ze dne 10. 3. 2026 vedena na ÚP jako uchazeč o zaměstnání.Vyživovací povinnost mezi předky a potomky je založena § 910 občanského zákoníku. Výchozí předpoklad pro její existenci je obsažen v § 911 občanského zákoníku: „Výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.“ Schopnost sám se živit bývá většinou definována jako připravenost na to, vlastní prací si získávat prostředky k uspokojování svých potřeb. Stav, který předchází této schopnosti, bývá označován jako příprava na budoucí povolání a spočívá v tom, že se dítě účastní školní docházky, studia, praktické přípravy apod.V projednávané věci žalovaná již ukončila školní vzdělávání a je vedena jako uchazeč o zaměstnání. Je tedy schopna se sama živit. Se zrušením vyživovací povinnosti souhlasila. Proto soud vyživovací povinnost žalobce zrušil od data, na němž se účastníci shodli.Právo na náhradu nákladů řízení by podle § 142 odst. 1 o. s. ř. měl mít žalobce, který byl úspěšný. Soud však má za to, že v projednávané věci jsou splněny podmínky pro aplikaci § 150 o. s. ř., který připouští, aby z důvodů hodných zvláštního zřetele, nebyla náhrada nákladů řízení úspěšnému účastníku přiznána. Tyto soud spatřuje v povaze věci, kdy proti sobě stojí otec s dcerou a dcera souhlasila se zrušením vyživovací povinnosti.