11 C 263/2021-66 — Okresní soud v Jičíně

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu 31. 8. 2021 domáhal po žalované zaplacení částky 8.537 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8.537 Kč za dobu od 1. 5. 2021 do zaplacení. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Žaloba jí byla doručena dle § 49 odst. 2, 4 o.s.ř. dne 13. 12. 2021. 3. K jednání dne 28. 4. 2022 se žádný z účastníků řízení nedostavil. Zástupce žalobce se z jednání omluvil. Žalovaná nikoliv. Předvolání k jednání bylo žalované doručeno dle § 49 odst. 2, 4 o.s.ř. dne 28. 2. 2022. Soud postupoval dle § 101 odst. 3 o.s.ř. a jednal v nepřítomnosti účastníků řízení. 4. Žalobce tvrdil, že s žalovanou uzavřel 5. 1. 2021 smlouvu o úvěru na základě, které poskytl žalované částku 7.000 Kč. Uvedl, že smlouva byla uzavřena distančně prostřednictvím elektronických prostředků. V předložené smlouvě o revolvingovém úvěru [číslo] se v bodě 2.1. uvádí, že žalobce poskytne na žádost žalované úvěr do celkové výše úvěrového limitu až 50.000 Kč. Žalobce v žalobě ani v dalším podání neuvedl, že by před sjednáním smlouvy o revolvingovém úvěru ve smyslu § 86 z. č. 257/2016 Sb. prověřil úvěruschopnost žalované. 5. § 86 z. č. 257/2016 Sb. zní: 1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 6. Soud se zabýval tím, zda-li bylo doloženo a prokázáno, že právní předchůdce žalobce před uzavřením smlouvy o úvěru ve smyslu § 86 z. č. 257/2016 dostatečně posoudil úvěruschopnost žalované. Soud se touto otázkou zabýval z úřední povinnosti na základě rozsudku Soudního Dvora Evropské unie ve věci C - 79/18 z 5. 3. 2020. Žalobce vůbec neuváděl, že provedl posouzení úvěruschopnosti žalované. Toto nevyplývá ani z předložených důkazů Není zřejmé, jaké konkrétní informace pro posouzení úvěruschopnosti právní předchůdce o žalované zjistil. V předložené smlouvě o revolvingovém úvěru [číslo] se v článku [číslo] pouze uvádí, že žalobce je povinen odepřít žalované čerpání úvěru, když při po odborném posouzení schopnosti žalované splácet úvěr dojde k závěru, že žalovaná by již nebyla schopna úvěr zvýšený dalším čerpáním splácet. Dostatečným důkazem o prověření úvěruschopnosti není ani předložený výpis z účtu žalované za 1 měsíc. Žalobce ani netvrdil nedoložil, že by ověřoval, zda-li žalovaná nemá další dluhy, jaké má celkové měsíční výdaje a podobně a proto řádně nedoložil, že by dostatečně prověřil úvěruschopnost žalované. 7. Protože nebylo tvrzeno a prokázáno, že byla dostatečně prověřena úvěruschopnost žalované, je úvěrová smlouva, na základě, které žalobce podal tuto žalobu dle § 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. neplatná. 8. Nad rámec výše uvedeného soud uvádí, že nebylo ani dostatečně prokázáno, že by žalovaná uzavřela smlouvy o úvěru v podobě, jak jí žalobce předkládá soudu a že v ní byla obsažena všechna ujednání, na základě nichž žalobce nyní požaduje uhradit nyní žalované částky. Dle § 562 odst. 1 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Dle § 562 odst. 2 o. z. se má za to, že byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý. Soud má za to, že v daném případě nelze mít za to, že dané smlouva byla uzavřeny prostřednictvím internetu ve smyslu § 562 odst. 2 o. z. protože nebylo prokázáno, že by záznamy údajů o právním jednání v elektronickém systému byly chráněny vůči změnám. Žalobce pouze tvrdí, že smlouva byla uložena na trvalém nosiči dat. Text smlouvy je uložen na serveru žalobce. Žalobce ale nijak nedožil, že tyto údaje jsou chráněny proti změnám a nevysvětlil jak je ochrana zajištěna. Nebylo doloženo, že při uzavírání smlouvy užity prostředky zakládající odpovídají úroveň záruky dle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu (dále jen jako„ nařízení eIDAS“). 9. Výpisem z účtu, zprávou [anonymizováno] [právnická osoba] bylo prokázáno, že na účet žalované došly z účtu žalobce dne 5. 1. 2021 částka 5.000 Kč a dne 30. 4. 2021 částka 2.000 Kč. 10. V dopise z 22. 7. 2021 zástupce žalobce před podáním žaloby upomínal žalovanou o zaplacení částky v celkové výši 8.537 Kč s příslušenstvím. Tato výzva byla žalované odeslána 22. 7. 2021. Doručení této písemnosti žalované nebo skutečnost, že se dostala do dispoziční sféry žalované, prokázáno nebylo. 11. Z tvrzení žalobce uvedených v žalobě vyplývá, že žalovaná uhradila žalobci 3.083 Kč. 12. V dané věci s ohledem na výše uvedené skutečnosti, nemůže soud považovat předloženou úvěrovou smlouvu za platnou, jelikož nebyla prověřena úvěruschopnost žalované a nebylo prokázáno, že by byla uzavřená smlouvy o úvěru v podobě, jak jí překládá žalobce. V řízení, ale bylo prokázáno, že žalovaná od právního předchůdce obdržela na svůj účet platby ve výši 5.000 Kč a 2.000 Kč. Tím, se žalovaná na úkor žalobce ve smyslu § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně obohatila. Žalovaná z této částky vrátila žalobci 3.083 Kč. Zbytek ve výši 3.917 Kč žalobci dodnes nevydala ani poté, co jí byla dne 13. 12. 2022 postupem dle § 49 odst. 2,4 o.s.ř. doručena žaloba v této věci (viz doručenka u čl. 42). Proto soud dle § 2991 odst. 1 o. z. uložil žalované povinnost toto bezdůvodné obohacení ve výši 3.917 Kč žalobci vydat – zaplatit. Protože žalovaná toto bezdůvodné obohacení ve výši 3.917 Kč žalobci neuhradila ani následující den poté, co k tomu byl vyzvána žalobou, která jí byla doručena 13. 12. 2021, dostala se žalovaná od 15. 12. 2021 do prodlení s vrácením tohoto bezdůvodného obohacení. Soud proto dle § 1970 o. z. uložil žalované povinnost za dobu od 15. 12. 2021 do zaplacení uhradit žalobci i úroky z prodlení z částky 3.917 Kč. Ve zbytku žalované částky 4.620 Kč soud žalobu zamítl a to včetně úroků z prodlení z této částky za dobu od 1. 5. 2021 do zaplacení. V řízení nebylo prokázáno, že by žalobce doručil žalované před 13. 12. 2021 výzvu k vrácení částky 3.917 Kč, proto žalovaná nebyla do 14. 12. 2021 v prodlení se zaplacením částky 3.917 Kč. Soud proto zamítl žalobu o zaplacení úroků z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3.917 Kč za dobu od 1. 5. 2021 do 14. 12. 2021. Ohledně požadovaných nákladů ve výši 200 Kč a 363 Kč bylo důvodem zamítnutí i skutečnost, že nebylo doloženo, že by při vymáhání dlužné částky byly učiněny vůči žalované konkrétní úkony (a jejich cena) se kterými by vznikly nějaké náklady. Náklady za předžalobní upomínku jsou součástí nákladů tohoto řízení, o kterých bylo rozhodnuto ve výroku III. rozsudku. 13. Žalobce měl v řízení úspěch ohledně zaplacení 3.917 Kč a úroků z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3.917 Kč za dobu od 15. 12. 2021 do zaplacení, pro účely výpočtu nákladů řízení byly tyto úroky z prodlení kapitalizovány ke dni vyhlášení rozsudku 28. 4. 2022 na částku 120 Kč Celkem měl žalobce úspěch ohledně zaplacení částky 4.037 Kč. Žalovaná měla v řízení úspěch ohledně částky 4.620 Kč, úroků z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4.620 Kč za dobu od 1. 5. 2021 do zaplacení, pro účely výpočtu nákladů řízení byly tyto úroky z prodlení kapitalizovány ke dni vyhlášení rozsudku 28. 4. 2022 na částku 379 Kč, úroků z prodlení 8,25 % ročně z částky 3.917 Kč za dobu od 1. 5. 2021 do 14. 12. 2021 ve výši 202 Kč Celkem měla žalovaná úspěch v částce 5.201 Kč. Celkový předmětem řízení je 9.238 Kč. Žalobce měl úspěch ohledně 44 % celkového předmětu řízení a žalovaná ohledně 56 % celkového předmětu řízení. Žalované by proto jako úspěšnějšímu účastníkovi řízení dle § 142 odst. 2 o.s.ř. příslušelo vůči žalobci právo na náhradu řízení. Z obsahu spisu nevyplývá, že by žalované v souvislosti s tímto řízením vznikly nějaké náklady. Soud proto nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádné ze stran.