3 C 163/2021-46 — Okresní soud v Jičíně

1. Žalobkyně se u soudu domáhala, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni 3.701,10 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že její právní předchůdkyně, společnost [právnická osoba], uzavřela pomocí prostředků komunikace na dálku s žalovanou dne 2. 12. 2016 smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr 3.000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 1. 1. 2017 s poplatkem za poskytnutí úvěru 701,10 Kč. Žalovaná do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátila. Pohledávku žalobkyně získala smlouvou o postoupení pohledávek z 1. 1. 2021, vyzvala žalovanou k dobrovolnému plnění, žalovaná však na dluh nic nezaplatila. Dle žalobkyně byla žalovaná před uzavřením smlouvy lustrována na veřejně dostupných databázích, nedošlo k pochybám o její úvěruschopnosti, žalobkyně však k tomu nedisponuje žádnými důkazy. Pokud by soud nevyhověl žalobě z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, navrhla žalobkyně posoudit její nárok jako bezdůvodné obohacení. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a na svoji obranu nic neuplatnila. 3. Distančně uzavřenou smlouvou o spotřebitelském úvěru je prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná se dne 2. 12. 2016 se dohodly s odkazem na ustanovení § 2395 o. z. na tom, že žalované bude poskytnut úvěr ve výši 3.000 Kč na jí udaný bankovní účet č. [bankovní účet] a že žalovaná poskytnuté peněžní prostředky vrátí na jeden z bankovních účtů právní předchůdkyně žalobkyně, do 1. 1. 2017. 4.Zprávou [právnická osoba] ze dne 15. 11. 2021 je prokázáno, že ke dni 2. 12. 2016 byla majitelem osobního účtu č. [bankovní účet] právě žalovaná a že uvedeného dne byla na tento účet připsána částka 3.000 Kč pod [variabilní symbol] (rodné č. žalované) z účtu žalobkyně č. [bankovní účet]. 5. Oznámením o postoupení pohledávky ze dne 2. 2. 2021 je prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] oznámila žalované, že ji byla postoupena předmětná pohledávka, současně byla žalovaná vyzvána k její úhradě. Výzvou z 2. 2. 2021, jež ji byla doručována dle podacího lístku doporučenou poštou, byla žalovaná opětovně vyzvána k úhradě dluhu s upozorněním na možnost mimosoudního vyřešení. 6. Podle § 75 zák.č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném v době uzavření předmětné smlouvy, (dále ZSÚ) je poskytovatel úvěru povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst.1 ZSÚ, poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. 7. Podle § 86 odst.1 ZSÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 8. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 10. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 11. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 12. Účelem povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, jež vyplývá ze shora cit. zákonných ustanovení, je ochrana spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnosti jako celku, neboť napomáhá předcházet negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí a součástí této péče je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k jejich prověření a posouzení. Důsledkem nesplnění povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele je dle již ustálené judikatury závěr o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy, kterou soud zkoumá bez ohledu na uplatněnou námitku (rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 sp. zn. C -79/18, nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 201/2018). 13. Soud dospěl k závěru, že v daném případě nelze učinit závěr, že právní předchůdkyně žalobkyně při uzavírání úvěrové smlouvy s žalovanou postupovala s odbornou péčí a splnila svou povinnost posoudit schopnosti žalované úvěr splácet řádně. Jak vyšlo v řízení najevo, právní předchůdkyně žalobkyně lustrovala žalovanou pouze ve veřejně přístupných registrech neznámo s jakým výsledkem, neopatřila si od žalované další informace o jejich pracovních, majetkových a dalších poměrech, nezjišťovala, zda žalovaná již není zadlužená a neobjasnila si, zda lze důvodně očekávat, že žalovaná přijímanému závazku dostojí. Právní předchůdkyně žalobkyně tedy porušila při uzavírání předmětné úvěrové smlouvy své zákonné povinnosti, čímž došlo k narušení veřejného pořádku, tedy těch pravidel, na nichž společnost právem trvá a k přestoupení zákona. Předmětnou smlouvu proto soud hodnotí jako absolutně neplatné právní jednání se všemi důsledky, jež z tohoto závěru plynou. 14. Pohledávku žalobkyně proto soud posoudil jako pohledávku z bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 2 o. z. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 3.000 Kč, jenž se žalovaná zavázala zaplatit do 1. 1. 2017, nevrátila však nic. Od 2. 1. 2017 se žalovaná dostala do prodlení s úhradou dluhu. Soud proto rozhodl o povinnosti žalované zaplatit žalobkyni 3.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 %, tj. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., od 2. 1. 2017 do zaplacení. Lhůta ke splnění povinností byla stanovena třídenní v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. Ve zbytku shledal soud vzhledem k přijatým závěrům žalobu žalobkyně nedůvodnou a jako takovou ji zamítl. 15. Vzhledem k výsledku řízení rozhodoval soud o nákladech řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř., tedy podle poměru úspěchu a neúspěchu stran. Žalobkyně uspěla zhruba ve 4/5 svých žalobních požadavků, úspěch žalované lze kvantifikovat 1/5. Po vzájemném zápočtu úspěchu a neúspěchu zbývá povinnost žalované, nahradit žalobkyni 3/5 jí vynaložených nákladů řízení. Úspěšnější žalobkyně zároveň v řízení prokázala, že žalované v souladu s ustanovením § 142a odst. 1 o. s. ř. zaslala výzvu k plnění a o právo na náhradu nákladů se tak nepřipravila. Žalobkyně v řízení vynaložila na soudní poplatek ve výši 400 Kč, na odměnu advokáta dle § 14 b) odst. 1 bod 1. vyhl. č. 177/1996 Sb. advokátní tarif (dále AT) ve výši 600 Kč (3 úkony à 200 Kč – převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, podání žaloby), tři paušální částky náhrady hotových výdajů à 100 Kč stanovené dle § 14 b) odst. 5 písm. a) AT a částku 189 Kč představující 21 % daň z přidané hodnoty z částky 900 Kč přiznanou dle § 14a AT a § 23a zákona č. 85/1996 Sb. Náklady žalobkyně tak činí celkem 1.489 Kč a 3/5 z této částky pak 893,40 Kč zaokrouhleno 893 Kč. Náhradu nákladů řízení je žalovaná povinna zaplatit k rukám zástupce žalobkyně. Postup dle ustanovení § 14b) AT se uplatní proto, že žalobkyně řízení zahájila jednoduchou žalob