3 C 232/2021-58 — Okresní soud v Jičíně

1. Žalobkyně se u soudu domáhala, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni 5.160 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že její právní předchůdkyně, společnost [právnická osoba], uzavřela pomocí prostředků komunikace na dálku s žalovaným dne 30. 1. 2019 smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr 4.000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 11. 3. 2019 s poplatkem za poskytnutí úvěru 1.160 Kč. Žalovaný do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Pohledávku žalobkyně získala smlouvou o postoupení pohledávek z 1. 1. 2021, vyzvala žalovaného k dobrovolnému plnění, žalovaný však na dluh nic nezaplatil. Dle žalobkyně byl žalovaný před uzavřením smlouvy lustrován na veřejně dostupných databázích, nedošlo k pochybám o jeho úvěruschopnosti, žalobkyně však k tomu nenavrhuje žádné důkazy. Pokud by soud nevyhověl žalobě z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, navrhla žalobkyně posoudit její nárok jako bezdůvodné obohacení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a na svoji obranu nic neuplatnil. 3. Distančně uzavřenou smlouvou o spotřebitelském úvěru je prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný se dne 30. 1. 2019 dohodli s odkazem na ustanovení § 2390 o. z. na tom, že žalovanému bude poskytnut úvěr ve výši 4.000 Kč na jím udaný bankovní účet č. [číslo] [číslo] a že žalovaný poskytnuté peněžní prostředky vrátí na jeden z bankovních účtů právní předchůdkyně žalobkyně, do 40 dnů, s poplatkem za zápůjčku 1.160 Kč. Základní parametry úvěru byly shrnuty ve formuláři pro standardní informace o spotřebitelském úvěru z 30. 1. 2019. Podrobněji byly vztahy účastníků upraveny Všeobecnými obchodními podmínkami právní předchůdkyně žalobkyně. 4. Zprávou [právnická osoba] ze dne 24. 11. 2021 je prokázáno, že majitelem účtu č. [číslo] [číslo] byl k 30. 1. 2019 žalovaný a že 30. 1. 2019 byla na tento účet připsána částka 4.000 Kč pod [variabilní symbol] ([anonymizována dvě slova] [role v řízení] prostřednictvím [anonymizována dvě slova]) 5. Smlouvou o postoupení pohledávek, uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní dne 1. 1. 2021 je prokázáno, že žalobkyně je postupníkem pohledávek ze smluv o zápůjčce dle připojeného seznamu. V této příloze je uvedena i pohledávka za žalovaným. 6. Oznámením o postoupení pohledávky ze dne 16. 5. 2021 je prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] oznámila žalovanému, že žalobkyni byla postoupena předmětná pohledávka, současně byl žalovaný vyzván k její úhradě. Výzvou z 16. 5. 2021, jež mu byla doručována dle podacího lístku doporučenou poštou, byl žalovaný vyzván žalobkyní k úhradě dluhu s upozorněním na možnost soudního řešení. 7. Podle § 75 zák.č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném v době uzavření předmětné smlouvy, (dále ZSÚ) je poskytovatel úvěru povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst.1 ZSÚ, poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. 8. Podle § 86 odst.1 ZSÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 9. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 10. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 11. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 12. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 13. Účelem povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, jež vyplývá ze shora cit. zákonných ustanovení, je ochrana spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnosti jako celku, neboť napomáhá předcházet negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí a součástí této péče je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k jejich prověření a posouzení. Důsledkem nesplnění povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele je dle již ustálené judikatury závěr o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy, kterou soud zkoumá bez ohledu na uplatněnou námitku (rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 sp. zn. C [číslo], nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 201/2018). 14. Soud dospěl k závěru, že v daném případě nelze učinit závěr, že právní předchůdkyně žalobkyně při uzavírání úvěrové smlouvy s žalovaným postupovala s odbornou péčí a splnila svou povinnost posoudit schopnosti žalovaného úvěr splácet řádně. Jak vyšlo v řízení najevo, právní předchůdkyně žalobkyně lustrovala žalovaného pouze ve veřejně přístupných registrech neznámo s jakým výsledkem, neopatřila si od žalovaného další informace o jeho pracovních, majetkových a dalších poměrech, nezjišťovala, zda žalovaný již není zadlužen a neobjasnila si, zda lze důvodně očekávat, že žalovaný přijímanému závazku dostojí, a nepředkládá o tom nyní důkazy. Právní předchůdkyně žalobkyně tedy nesplnila při uzavírání předmětné úvěrové smlouvy své zákonné povinnosti, čímž došlo k narušení veřejného pořádku, tedy těch pravidel, na nichž společnost právem trvá, a k přestoupení zákona. Předmětnou úvěrovou smlouvu proto soud hodnotí jako absolutně neplatné právní jednání se všemi důsledky, jež z tohoto závěru plynou. 15. Pohledávku žalobkyně proto soud posoudil jako pohledávku z bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 2 o. z. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému bez platného právního důvodu finanční plnění 4.000 Kč, jenž se žalovaný zavázal zaplatit do 11. 3. 2019, nevrátil však nic. Od 12. 3. 2019 se žalovaný dostal do prodlení s úhradou dluhu. Soud proto rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni, jež je postupníkem pohledávky, 4.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75%, tj. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., od 22. 3. 2019 do zaplacení. Ve zbytku shledal soud vzhledem k přijatým závěrům žalobu žalobkyně nedůvodnou a jako takovou ji zamítl. 16. Vzhledem k výsledku řízení rozhodoval soud o nákladech řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř., tedy podle poměru úspěchu a neúspěchu stran. Žalobkyně uspěla zhruba ve 3/4 svých žalobních požadavků, úspěch žalovaného lze kvantifikovat 1/4. Po vzájemném zápočtu úspěchu a neúspěchu zbývá povinnost žalovaného, nahradit žalobkyni 1/2 jí vynaložených nákladů řízení. Úspěšnější žalobkyně zároveň v řízení prokázala, že žalovanému v souladu s ustanovením § 142a odst. 1 o. s. ř. zaslala výzvu k plnění a o právo na náhradu nákladů se tak nepřipravila. Žalobkyně v řízení vynaložila na soudní poplatek ve výši 400 Kč, na odměnu advokáta dle § 14 b) odst. 1 bod 1. vyhl. č. 177/1996 Sb. advokátní tarif (dále AT) ve výši 600 Kč (3 úkony à 200 Kč – převzetí a