11 C 76/2023-74 — Okresní soud v Jičíně

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu 1. 8. 2022 domáhal po žalovaném zaplacení částky 44.460 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení za dobu od 26. 12. 2022 do 17. 1. 2023 ve výši 420,24 Kč, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 44.460 Kč za dobu od 18. 1. 2023 do zaplacení.2. K odůvodnění žaloby uvedl, že žalobce s žalovaným uzavřeli prostřednictvím internetových stránek dne 5. 5. 2022 smlouvu o úvěru. Na základě této smlouvy poskytl žalobce žalovanému úvěr 30.000 Kč. Žalovaný se zavázal žalobci poskytnutý úvěr vrátit společně s poplatkem za poskytnutí 990 Kč. Dále byly sjednány volitelné poplatky: poplatek za bezpečnou splátku 99 Kč měsíčně, který umožnil odložit splatnost aktuální splátky o měsíc, poplatek za SMS servis 49 Kč měsíčně. Žalobce dále uvedl, že: „V rámci druhé až osmé splátky se vynáší úrok pevnou částkou ve výši 1.470 Kč, …“ Úvěr společně s poplatky a úroky byl splatný ve 24 měsíčních splátkách. Žalovaný dvakrát prodloužil korunovým odkladem splatnost aktuálně splatné splátky, za což je účtován poplatek 2.970 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou dlužné částky. Následně byl žalobcem informován o výši dluhu a vyzýván k úhradě dlužné částky prostřednictvím SMS a mailů. Žalovanému byla účtovány smluvní pokuty: dne 10. 10. 2022 ve výši 500 Kč, dne 6. 9. 2022 ve výši 500 Kč, dne 15. 8. 2022 ve výši 500 Kč, které jsou účtovány v případě, že se žalovaný dostane do prodlení s úhradou aktuálně splatné splátky. Žalovanému byly účtovány účelně vynaložené náklady: dne 10. 8. 2022 ve výši 300 Kč, dne 12. 9. 2022 ve výši 300 Kč, dne 10. 10. 2022 ve výši 300 Kč, dne 31. 10. 2022 ve výši 130 Kč. Jedná se o náklady, které žalobci vznikly v souvislosti s vymáháním dlužné částky po žalovaném. Při stanovení účelně vynaložených nákladů žalobce vycházel z nákladů za segmentaci a reporting – 40 Kč, práce operátorů a náklady na jejich úkony 120 Kč + 33 Kč, školení nových zaměstnanců 67 Kč, systémová podpora 40 Kč měsíčně. Úvěr byl ke dni 28. 10. 2022 zesplatněn a žalovaný byl vyzván k zaplacení celého úvěru, včetně smluvní pokuty. Tato výzva byla zaslána dlužníkovi doporučeně. Žalovanému byla účtována jednorázová smluvní pokuta vypočtená jako 10 % z nesplacené jistiny a úroků. Žalobce po žalovaném požaduje zaplatit jistinu ve výši 29.998 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 990 Kč, poplatky za bezpečnou splátku ve výši 396 Kč (4 x 99 Kč) poplatky za SMS servis ve výši 196 Kč (4 x 49 Kč), poplatky za prodloužení splatnosti 5.940 Kč, úroky ve výši 4.410 Kč, účelně vynaložené náklady ve výši 1.030 Kč a smluvní pokuty ve výši 1.500 Kč3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žaloba mu byla doručena dle § 49 odst. 2, 4 o.s.ř. dne 9. 5. 2023. K jednání dne 19. 7. 2023 se žádný z účastníků řízení nedostavil. Oba účastníci se z jednání omluvili. Nikdo z nich nepožádal o odročení jednání. Soud postupoval dle § 101 odst. 3 o.s.ř. a jednal v nepřítomnosti účastníků řízení.4. Z provedeného dokazování byly prokázány tyto skutečnosti.5. Žalobce tvrdil, že s žalovaným uzavřel 5. 5. 2022 prostřednictvím internetu smlouva o úvěru. Z předložených důkazů: formulář pro standartní informace o spotřebitelském úvěru, úvěrové smlouvy ID žádosti , číslo, , kopie občanského průkazu žalovaného, opisu výpisu proplacení smlouvy z 5. 5. 2022, výpisu čerpání, splátek a úhrad, zprávy , právnická osoba, . z 26. 5. 2023, bylo prokázáno, že žalobce s žalovaným uzavřeli smlouvu, na základě které žalobce poukázal na účet žalovaného dne 5. 5. 2022 částku 30.000 Kč. Žalovaný tato tvrzení a důkazy nijak nepopíral a netvrdil, že by danou platbu neobdržel.6. § 86 z. č. 257/2016 Sb. ve znění do 28. 5. 2022 zní : 1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.7. § 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. ve znění do 28. 5. 2022 zní: Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.8. Dle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.9. Žalobce měl dle § 86 z. č. 257/2016 Sb. před uzavřením dané smlouvy prověřit úvěruschopnost žalovaného. Toto, ale nebylo v řízení dostatečně doloženo. Žalobce pouze tvrdil, že tak učinil. Uvedl, že zkoumal, zda-li žalovaný má jiné úvěru a jiné závazky prostřednictvím registrů NRKI, BRKI, SOLUS, Centrální evidence exekucí a insolvenčního rejstříku. Žalobce ale nepředložil důkazy, že toto bylo také skutečně učiněno. Z tohoto důvodu je dle § 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. žalobcem tvrzená úvěrová smlouva neplatná. K této neplatnosti soud přihlížel z úřední povinnosti na základě rozsudku Soudního Dvora Evropské unie ve věci C -679/18 z 5. 3. 2020.10. Navíc nebylo prokázáno, že došlo k uzavření jím tvrzené smlouvy o úvěru ve znění, jak je žalobce předkládá. Nebylo dostatečně prokázáno, že by došlo k uzavření smlouvy o úvěru v předkládané podobě a to ani dle § 561 odst. 2 o. z. protože nebylo doloženo, že žalobcem předkládané záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému - smlouva o úvěru byly chráněny proti změnám. Nebylo prokázáno, že při uzavírání smlouvy užity prostředky zakládající odpovídají úroveň záruky dle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 eIDAS.11. Proto nemohl soud žalovaný nárok posuzovat jako plnění ze smlouvy o úvěru a na základě tohoto právního titulu žalovanému uložit povinnost zaplatit žalovanou částku, to jest žalovanou jistinu, poplatky, úroky, smluvní pokuty a náklady na vymáhání. Jelikož nebyla uzavřena platná úvěrová smlouva, soud žalobu o zaplacení poplatků za poskytnutí úvěru, za bezpečnou splátku, za SMS servis, za prodloužení splatnosti, úroků, smluvních pokut a úroků z prodlení z těchto částek zamítl. U žalované jistiny, účelně vynaložených nákladů a z těchto částek požadovaných úroků z prodlení musel zvážit, zda-li žalobce nemá vůči žalovanému nárok z jiného právního důvodu.12. V řízení bylo prokázáno, že na účet žalovaného žalobce poukázal dne 5. 5. 2022 30.000 Kč. Žalobce uvedl, že z této částky žalovaný žalobci vrátil 2 Kč. Zbytek 29.998 Kč žalovaný žalobci nevrátil. Žalovaný netvrdil a neprokázal, že by tuto částku vrátil. Jelikož k výplatě částky 30.000 Kč došlo na úkor žalobce ve prospěch žalovaného bez právního důvodu, bez platné smlouvy o úvěru, žalovaný se na účet žalobce ve smyslu § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně obohatil. Žalovaný z bezdůvodného obohacení žalobci dodnes vrátil jen část a zbytek 29.998 Kč nevrátil ani poté, co mu byla dne 9. 5. 2023 doručena žaloba v této věci. Proto soud dle § 2991 odst. 1 o. z. uložil žalovanému povinnost bezdůvodné obohacení ve výši 29.998 Kč žalobci vydat – zaplatit.13. Protože žalovaný bezdůvodné obohacení ve výši 29.998 Kč žalobci neuhradil ani následující den poté, co k tomu byl vyzván žalobou, která mu byla doručena 9. 5. 2023, dostal se žalovaný od 11. 5. 2023 do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení ve výši 29.998 Kč. Soud proto dle § 1970 o. z. uložil žalovanému povinnost za dobu od 11. 5. 2023 do zaplacení uhradit žalobci i úrok z prodlení v žalované výši 15 % ročně z částky 29.998 Kč a ve zbytku požadovaných úroků z prodlení soud žalobu zamítl. Skutečnost, že žalovaný byl vyzván k zaplacení částky 29.998 Kč před 9. 5. 2023 prokázána nebyla. Soudu byly sice předloženy listiny: dopisy žalobce žalovanému z 12. 9. 2022, 28. 10. 2022, dopis zástupce žalobce žalovanému z 25. 11. 2022, ale nebylo prokázáno, že by tyto dopisy byly žalovanému doručeny nebo se dostaly do jeho dispozice. Dále soud zamítl žalobu o zaplacení položky označené jako účelně vynaložené náklady ve výši 1.030 Kč včetně úroků z prodlení z této částky, protože nebylo doloženo, že by strany ří