11 C 224/2023-73 — Okresní soud v Jičíně

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu 26. 9. 2023 domáhal po žalovaném zaplacení 21.033,57 Kč s úrokem z prodlení z této částky za dobu od 2.7.2015 do zaplacení. Žalobce k odůvodnění žaloby uvedl, že jeho právní předchůdce společnost [právnická osoba] s žalovaným uzavřeli dne 17.4.2008 smlouvu o půjčce. Na základě této smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému částku 30.000 Kč. Žalovaný se zavázal žalobci tuto půjčku vrátit společně se souhrnným poplatkem 20.880 Kč. Žalovaný se zavázal tyto částky vrátit v 53 hotovostních týdenních splátkách. Žalovaný sjednané splátky řádně neuhradil. Žalovaný původnímu věřiteli uhradil 29.846,43 Kč Tyto splátky byly započítány na souhrnný poplatek a po jeho úplném zaplacení na jistinu pohledávky. Žalovaný se proto ke dni 24.4.2009 dostal do prodlení s úhradou jistiny ve výši 21.033,57 Kč. Tato pohledávka byla postoupena na žalobce. Žalovaný z těchto dlužných částek nic neuhradil. 2. Žalovaný zastoupený opatrovníkem s žalobou nesouhlasil. Poukázal na to, že žalovaný byl v roce 2015 zbaven způsobilosti kvůli duševní poruše. Žalovaný nebyl způsobilý ani k uzavření předmětné smlouvy o půjčce. Dá se předpokládat, že v době půjčky byl žalovaný zneužitý k cizímu obohacení. Žalovaný nedisponuje žádným majetkem. 3. K jednání dne 17.1.2024 se dostavil opatrovník žalovaného. Zástupce žalobce se z jednání omluvil. Soud postupoval dle § 101 odst. 3 o.s.ř. a jednal v nepřítomnosti účastníků řízení. 4. Z provedeného dokazování byly prokázány tyto skutečnosti. 5. [právnická osoba] a žalovaný uzavřeli 17.4.2008 smlouvu o půjčce, na základě které věřitel poskytl žalovanému půjčku v celkové výši 30.000 Kč. Dle smlouvy měl žalovaný vrátit společnosti [právnická osoba] tuto částku ve výši 30.000 Kč společně se souhrnným poplatkem ve výši 20.880 Kč. Celkovou částku 50.880 Kč měl vrátit v 53 týdenních splátkách po 960 Kč. Toto bylo prokázáno smlouvou o půjčce uzavřenou mezi žalovaným a společností [právnická osoba] dne 17.4.2008. 6. Žalovaný na základě této smlouvy žalobci či jeho právnímu předchůdci uhradil částku 29.846,43 Kč. Toto bylo prokázáno tvrzením žalobce, které žalovaný nijak nezpochybnil. Pohledávka vzniklá na základě předmětné smlouvy o půjčce byla postoupena na žalobce. Toto bylo prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou mezi společností [právnická osoba] a [právnická osoba] S. á.r.L. z 19.6.2015, včetně části seznamu postupovaných pohledávek, oznámením [právnická osoba] žalovanému o postoupení pohledávky z 25.6.2015, oznámením [právnická osoba] S. á.r.L. žalovanému o postoupení pohledávky z 17.9.2018 včetně podacího archu. 7. Žalovaný nebyl způsobilý uzavřít předmětnou smlouvu o půjčce a to ani ke dni 17.4.2008. Rovněž nebyl způsobilý přebírat písemnosti od žalobce či jeho právních předchůdců, respektive pochopit jejich smysl a dovodit odpovídají účinek těchto listin, tak aby jejich doručení žalovanému vyvolalo nějaké účinky pro žalovaného. Jak vyplynulo ze znaleckého posudku [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [jméno] z 27.6.2014, žalovaný trpí vrozenou duševní poruchou – středně těžkou mentální retardací, která je trvalého rázu a je nevyléčitelná. Díky této poruše jsou u žalovaného v podstatné míře snížené schopnosti rozpoznávací a ovládací. Žalovaný není schopen právně jednat a rozhodovat v právních věcech. Je schopen nakládat s finančními prostředky pouze do výše 50 Kč při jednotlivém nákupu. Není schopen plně porozumět důsledkům uzavření jakékoliv smlouvy. Závěry [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [jméno] korespondují s tím, co uvedl ve znaleckém posudku z 2.8.2013 znalec [příjmení] [jméno] [příjmení]. Žalovaný byl rozsudkem Okresního soudu v Jičíně z 17.3.2015, č.j. 30 Nc 742/2013-89 omezen ve svéprávnosti tak, že mimo jiné není způsobilý nakládat s majetkem a zavazovat se k plnění, jehož hodnota přesahuje částku 50 Kč. Rozsudkem Okresního soudu v Jičíně z 11.9.2018, č.j. 30 P 168/2015-178 bylo prodlouženo omezení svéprávnosti žalovaného tak, že není způsobilý právně jednat v žádných záležitostech s výjimkou běžných záležitostech každodenního života. Toto bylo prokázáno znaleckým posudkem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [jméno] z 27.6.2014, znaleckým posudkem z 2.8.2013 vypracovaným [anonymizováno] [jméno] [příjmení], rozsudkem Okresního soudu v Jičíně z 17.3.2015, č.j. 30 Nc 742/2013-89, rozsudkem Okresního soudu v Jičíně z 11.9.2018, č.j. 30 P 168/2015-178 (vše původně založeno ve spisu Okresního soudu v Jičíně sp. zn. 30 P 168/2015). Tyto důkazy jsou sice z roku 2013, 2014, 2015 a 2018, tj. z doby pozdější než, kdy byly uzavřena nyní řešená smlouva o půjčce, která byla uzavřena 17.4.2008. Jak ale vyplývá z těchto důkazů a zvláště z posudku znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] [jméno] u žalované se jedná o trvalou vrozenou poruchu, kterou žalovaný trpěl i k 17.4.2008. 8. § 38 z.č. 40/1964 (dále též jen obč. zák.) zní: 1) Neplatný je právní úkon, pokud ten, kdo jej učinil, nemá způsobilost k právním úkonům. 2) Rovněž je neplatný právní úkon osoby jednající v duševní poruše, která ji činí k tomuto právnímu úkonu neschopnou. 9. § 451 obč. zák. zní: 1) Kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. 2) Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů. 10. Žalobce s žalovaným uzavřeli smlouvu půjčce. Jak vyplynulo z provedeného dokazování, žalovaný v době uzavření této smlouvy o půjčce nebyl zcela svéprávný a nebyl způsobilý tuto smlouvu uzavřít. Smlouva o půjčce je proto dle § 38 odst. 1 obč. zák. neplatná. Z tohoto důvodu není a nebyl žalovaný povinen žalobci cokoliv plnit na základě této smlouvy, není a nebyl povinen dle této smlouvy hradit jistinu, souhrnný poplatek a úroky z prodlení z těchto částek. 11. Soud se zabýval tím, zda-li žalovaný nemá žalobci vrátit nějaké plnění z titulu bezdůvodného obohacení (zvláště případně vyplacenou jistinu). V řízení bylo prokázáno, že žalovaný od žalobce obdržel částku 30.000 Kč. Tím, se na úkor právního předchůdce žalobce ve smyslu § 451 odst. 2 obč. zák. bezdůvodně obohatil a byl povinen dle § 451 odst. 1 obč. zák. toto bezdůvodné obohacení žalobci či jeho právním předchůdcům vrátit. Žalovaný z této částky vrátil 29.846,43 Kč. Zbylé bezdůvodné obohacení ve výši 153,57 Kč žalobci dodnes nevydal ani poté, co byla dne 25.10.2023 jeho opatrovníkovi doručena žaloba v této věci. Proto soud dle § 451 odst. 1 obč. zák. uložil žalovanému povinnost toto nevrácené bezdůvodné obohacení ve výši 153,57 Kč žalobci vydat – zaplatit. Ve zbytku žalované částky 20.880 Kč včetně úroků z prodlení z této částky soud žalobu zamítl. V řízení nebylo prokázáno platné uzavření smlouvy o úvěru a tím, ani nebylo prokázáno, že by byl sjednán nárok na sjednaný souhrnný poplatek. Protože žalovaný bezdůvodné obohacení ve výši 153,57 Kč žalobci neuhradil ani následující den poté, co k tomu byl vyzván jeho opatrovník žalobou, která mu byla doručena 25.10.2023, dostal se žalovaný od 27.10.2023 do prodlení s vrácením tohoto bezdůvodného obohacení. Soud proto dle § 517 odst. 2 obč. zák. uložil žalovanému povinnost za dobu od 27.10.2023 do zaplacení uhradit žalobci i úroky z prodlení z částky 153,57 Kč. V řízení nebylo prokázáno, že by žalobce nebo jeho právní předchůdci doručili opatrovníkovi žalovaného před 25.10.2023 výzvu k vrácení částky 153,57 Kč, u tohoto důvodu žalovaný nebyl do 26.10.2023 v prodlení se zaplacením částky 153,57 Kč. Soud proto zamítl žalobu o zaplacení úroků z prodlení z částky 153,57 Kč za dobu od 2.7.2015 do 26.10.2023. Pokud se týká výzev, které byly předloženy v tomto řízení, nemohly být účinné (i kdyby bylo prokázáno jejich doručení žalovanému), protože byly doručovány pouze žalovanému, který nebyl způsobilý pochopit jejich smysl. 12. Soud použil právní úpravu platnou a účinnou do 31.12.2013, jelikož k bezdůvodnému obohacení došlo do 31.12.2013. Takto postupoval na základě § 3028 odst. 3 z.č. 89/2012 Sb. 13. Žalovaný byl v řízení poměrně úspěšnější a proto by mu dle § 142 odst. 2 o.s.ř. příslušelo vůči žalobci právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaný náklady řízení nepožadoval. Soud proto žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.