11 C 161/2025-50 — Okresní soud v Jičíně

1. Žalobce se žalobou doručenou 11. 3. 2025 domáhal po žalovaném zaplacení částky 20.921 Kč, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 20.921 Kč za dobu od 4. 8. 2023 do zaplacení. K odůvodnění žaloby uvedl, že právní předchůdce žalobce společnost , právnická osoba, . uzavřel s žalovaným dne 4. 7. 2023 smlouvu o úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 10.000 Kč. Žalovaný měl uhradit jistinu 10.000 Kč a poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 10.921 Kč. Tyto částky měl žalovaný uhradit do 3.8.2023. K uzavření smlouvy došlo prostřednictvím internetu. Žalovaný úvěr čerpal, ale poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Následně došlo k postoupení pohledávky na žalobce.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žaloba mu byla doručena dle § 49 odst. 2, 4 o.s.ř. dne 7. 7. 2025. K jednání dne 27. 8. 2025 se žádný z účastníků řízení nedostavil. Zástupce žalobce se z jednání omluvil, žalovaný nikoliv. Předvolání k jednání bylo žalovanému doručeno dle § 49 odst. 2, 4 o.s.ř. dne 11. 8. 2025. Soud postupoval dle § 101 odst. 3 o.s.ř. a jednal v nepřítomnosti účastníků řízení.3. Dle § 562 odst. 1 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Dle § 562 odst. 2 o. z. se má za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.4. § 86 z. č. 257/2016 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2024 zní: 1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.5. § 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. zní: Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.6. Žalobce tvrdil, že jeho právní předchůdce společnost , právnická osoba, . uzavřel s žalovaným 4. 7. 2023 smlouvu o úvěru. K uzavření úvěrové smlouvy žalobce uvedl: „Původní věřitel poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky , webové stránky, , na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, které jsou uvedeny v části B tohoto návrhu, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Tímto žalovaný zahájil kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu dle Smlouvy o úvěru v části obchodních podmínek čl. III.1 pro spotřebitelský úvěr. Po dokončení registrace na webových stránkách , webové stránky, zaslal žalovaný původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy ve znění odpovídajícím dokumentu – Smlouva o úvěru s navrhovanou výší úvěru 10000 Kč a splatností (případně prodlouženou splatností) dne 2023-08-03. Po odeslání smluvní dokumentace žalovanému byly zaslány peněžní prostředky dne 2023-07-04 na bankovní účet , č. účtu, , který žalovaný uvedl. Prostředky pro potvrzení totožnosti klienta jsou uvedeny v článku I.23 smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . K ověření totožnosti je žalovaný kromě jména a příjmení, data narození, rodného čísla a adresy povinen uvést také druh a číslo průkazu totožnosti, datum platnosti tohoto průkazu apod. V článku II.5. zmíněné smlouvy se dále uvádí: „Úvěrující bude zjišťovat totožnost klienta v případě provádění úkonů zejména pomocí elektronických kanálů: jestliže jsou úkony prováděny přes internet – pomocí čísla mobilního telefonu klienta a hesla systémově generovaným kódem.“ Podpis je ve smlouvě nahrazen unikátním SMS kódem. Toto je blíže upraveno v článku III.2.: „…podpis klienta je u této smlouvy a souvisejících dokumentů nahrazen zadáním verifikačního ověřujícího podpisového kódu ze SMS (v tomto případě se jedná o kód , číslo, ), který je klientovi zasílán úvěrujícím v době registrace žádosti o poskytnutí úvěru na číslo mobilního telefonu uvedené klientem ve formuláři žadatele o úvěr, když takovéto jednání má platnost písemného právního jednání, neboť tato forma podpisu této smlouvy a souvisejících dokumentů je dostatečně určitá a srozumitelná a tudíž tato forma je shodně považována za písemnou formu uzavření smlouvy a souvisejících dokumentů. Tato smlouva a související dokumenty nabývají platnosti a účinnosti okamžikem zadání ověřujícího podpisového SMS kódu do příslušného pole ze strany klienta umístěného na internetové webové stránce úvěrujícího.““ Tyto skutečnosti o uzavření úvěrové smlouvy jako i skutečnosti o ověření úvěruschopnosti žalované žalobce pouze tvrdil. Pro soudní rozhodnutí je ale nutné tyto skutečnosti nejen tvrdit, ale hlavně prokázat.7. Žalobce dostatečným způsobem nedoložil, že před uzavřením smlouvy o úvěru byla jeho právním předchůdcem ve smyslu § 86 z. č. 257/2016 Sb. prověřena úvěruschopnost žalovaného. Žalobce pouze tvrdil, že tak bylo učiněno. Uvedl, že právní předchůdce žalobce provedl lustraci žalované ve veřejně dostupných databázích. Že by tak právní předchůdce žalobce učinil, jak přitom postupoval a k jakým došel zjištěním doloženo nebylo. Z tohoto důvodu je dle § 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. žalobcem tvrzená úvěrová smlouva neplatná.8. Navíc nebylo prokázáno, že došlo k uzavření jím tvrzené smlouvy o úvěru ve znění, jak je žalobce předkládá. Nebylo dostatečně prokázáno, že by došlo k uzavření smlouvy o úvěru a to ani dle § 561 odst. 2 o. z. protože nebylo doloženo, že žalobcem předkládané záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému - smlouva o úvěru byly chráněny proti změnám. Nebylo prokázáno, že při uzavírání smlouvy užity prostředky zakládající odpovídají úroveň záruky dle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 eIDAS.9. Z výše uvedených důvodů nemohl soud žalovaný nárok posuzovat jako plnění ze smlouvy o úvěru a na základě tohoto právního titulu žalovanému uložit zaplatit žalovanou částku. Z tohoto důvodu soud zamítl žalobu v části, kde žalobce požadoval zaplacení poplatku za poskytnutí úvěru 10.921 Kč a úroku z prodlení z této částky.10. U žalované dlužné jistiny 10.000 Kč včetně úroků z prodlení z této částky soud musel zvážit, zda-li žalobce nemá vůči žalované nárok na zaplacení této částky z jiného důvodu. Potvrzením , právnická osoba, . a sdělením , právnická osoba, bylo prokázáno, že na účet žalovaného bylo z účtu právního předchůdce žalobce vyplaceno dne 7. 7. 2023 10.000 Kč. Žalobce tvrdil, že tato částka nebyla žalobci či jeho právnímu předchůdce vrácena. Tato pohledávka byla postoupena na žalobce. Toto bylo prokázáno dílčí smlouvu o postupování pohledávek uzavřenou mezi , právnická osoba, . a žalobcem z 10. 12. 2024, včetně části seznamu postupovaných pohledávek, oznámením , právnická osoba, . o postoupení pohledávky z 20. 12. 2024. Žalovaný žalobci dodnes nevrátil částku 10.000 Kč ani poté, co mu byla dne 7. 7. 2025 postupem dle § 49 odst. 2, 4 o.s.ř. doručena žaloba v této věci. Proto soud dle § 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. uložil žalovanému povinnost vyplacenou částku 10.000 Kč žalobci vydat – zaplatit. S ohledem na dobu, kdy žalovaný částku 10.000 Kč obdržel, považuje soud dle § 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. za přiměřené, aby žalovaný byl povinen uhradit tuto částku ve lhůtě jeden den po doručení žaloby. Žalovaný nenamítal žádné skutečnosti, proč by tuto částku neměl být schopen v dané lhůtě uhradit. Protože žalovaný částku 10.000 Kč žalobci neuhradil ani následující den poté, co k tomu byl vyzván žalobou, která mu byla doručena 7. 7. 2025, dostal se žalovaný od 9. 7. 2025 do prodlení s vrácením částky 10.000 Kč. Soud proto dle § 1970 o. z. uložil žalovanému povinnost za dobu od 9. 7. 2025 do zaplacení uhradit žal