Žalobkyně se návrhem doručeným soudu dne 19. 1. 2026, který byl následně doplňován, domáhala snížení své vyživovací povinnosti k žalovanému na částku 3.000 Kč měsíčně za dobu od 23. 2. 2025.2. K odůvodnění žaloby uvedla, že došlo ke snížení jejích příjmů. Žalobkyně je od 23. 2. 2025 na nemocenské. V březnu roku 2026 ji čeká operace zad a bude dalších 6 až 12 měsíců v rekonvalescenci. S největší pravděpodobností půjde do invalidního důchodu.3. Žalovaný s žalobou nesouhlasil. Ví, že žalobkyně je v pracovní neschopnosti. Přesto je její příjem při dlouhodobé pracovní neschopnosti ve výši 72 % z redukovaného základu hrubé mzdy. Proto nemůže souhlasit se snížením výživného o 50 % a od doby, kdy nastoupila do pracovní neschopnosti. Žalobkyně vyživovací povinnost neplnila i v době, kdy nebyla v pracovní neschopnosti. Na výživném dluží částku 26.470 Kč. Neposílá výživné ani ve výši 3.000 Kč. Žalovaný žije od svých tří let u prarodičů. Žalobkyně mu po 10 let vůbec nepřispívala na výživné. Od července 2020 byla požádána o výživné 2.500 Kč a od září 2022 o výživné ve výši 4.500 Kč. Od dubna 2024 jí byla stanovena soudem povinnost hradit žalovanému výživné ve výši 6.000 Kč měsíčně. Finanční potřeby žalovaného zajišťovaly převážně jeho prarodiče a částečně jeho otec. Žalovaný maturuje na gymnáziu v Jičíně a následně bude pokračovat studiem na vysoké škole. Jeho finanční potřeby se díky tomu budou ještě zvyšovat.4. K jednání soudu dne 17. 6. 2026 se dostavil žalovaný. Žalobkyně se z jednání omluvila. Soud postupoval dle paragrafu 101 odstavec 3 o.s.ř. a jednal v nepřítomnosti žalobkyně.5. Z provedeného dokazování byly prokázány tyto skutečnosti, Anonymizováno6. Žalovaný je synem žalobkyně. O této skutečnosti nebylo mezi účastníky sporu a byla prokázána rozsudkem Okresního soudu v , město, z 15. 4. 2024, č. j. , číslo jednací7. Vyživovací povinnost žalobkyně k žalovanému byla upravena rozsudkem Okresního soudu v , město, z 15. 4. 2024, č. j. , číslo jednací, . Žalovaný byl svěřen do péče , jméno FO, (babičky žalovaného). Žalobkyni byla uložena povinnost hradit na žalovaného od 1. 4. 2024 výživné ve výši 6.000 Kč měsíčně. Otci žalovaného bylo uloženo hradit od 1. 4. 2024 žalovanému výživné ve výši 6.800 Kč měsíčně. Žalovaný byl již od útlého dětství ve faktické péči prarodičů, respektive v péči babičky. V době, kdy bylo rozhodováno soudem, pracovala žalobkyně u společnosti , právnická osoba, s příjmem kolem 32.400 Kč měsíčně čistého. Neměla jinou vyživovací povinnost. Žalovaný studoval na střední škole, na kterou dojížděl.8. Toto bylo prokázáno listinami ze spisu Okresního soudu v , město, , sp. zn. , číslo jednací, rozsudkem Okresního soudu v , město, z 15. 4. 2024, č. j. , číslo jednací, , potvrzeními zaměstnavatele – , právnická osoba, , zprávou , právnická osoba, , adresa, , Odbor sociálních věcí a zdravotnictví z 9. 4. 2024.9. Žalobkyně je zaměstnána u společnosti , právnická osoba, Od konce 24. února 2025 je v pracovní neschopnosti. V době od 10. 3. 2025 jsou jí vypláceny dávky nemocenského pojištění. Za dobu od 10. 3. 2025 do 15. 4. 2026 jí bylo vyplaceno na dávkách nemocenského pojištění průměrně měsíčně 28.653 Kč. Kvůli exekuci jí bylo z dávek nemocenského pojištění strženo dne 10. 3. 2026 2 x 4.156 Kč a dne 15. 4. 2026 2 x 5.105 Kč. Exekuce byly dle žalobkyně vedeny kvůli dlužnému výživnému a kvůli jiným dluhům žalobkyně, viz podání žalobkyně č. l. 25.10. Toto bylo prokázáno zprávou Územní správy sociálního zabezpečení pro , právnická osoba, , adresa, z 27. 4. 2026, zprávou , lékaře, .11. Příjem žalobkyně ze zaměstnání byl v lednu roku 2025 ve výši 34.961 Kč čistého, v únoru 2025 ve výši 33.033 Kč čistého. V březnu 2025 byla čistá mzda žalobkyně ve výši 8.953 Kč čistého. Dále zaměstnavatel žalobkyni vyplatil za měsíc květen 2025 620 Kč.12. Toto bylo prokázáno potvrzením společnosti , právnická osoba13. Žalobkyně je od 24. 2. 2025 pracovní neschopnosti. Dne 26. 2. 2026 se podrobila se operaci. V době do 26. 2. 2026 byla hospitalizována v nemocnici v , adresa, . I po operaci je nadále pracovní neschopnosti. Její budoucí stav nelze spolehlivě odhadnout.14. Toto bylo prokázáno zprávami , lékaře, , Fakultní nemocnice , adresa, , , tituly před jménem, , jméno FO, – , právnická osoba, , , tituly před jménem, , jméno FO, , Rehabilitačního ústavu , adresa, .15. Žalovaný ukončil studium na gymnáziu v , město, a bude pokračovat studiem na vysoké škole v , adresa, . Žije ve společné domácnosti se svými prarodiči. V době, kdy navštěvoval Lepařovo gymnázium v Jičíně musel dojíždět do této školy. Dále měl náklady se školní výukou na pořizování učebnic, školních pomůcek, hrazení školného, školních akcí. V době, kdy bude studovat na vysoké škole si bude muset zajistit a zaplatit bydlení, stravné, dopravu, školní pomůcky. Musí si pořizovat speciální obuv a vložky kvůli problémům s nohama. S žalobkyní se žalovaný stýkal. Od podání tohoto návrhu na snížení výživného nejsou v kontaktu. Toto bylo prokázáno výpovědí žalovaného.16. § 909 občanského zákoníku zní: Změní-li se poměry a nedohodnou-li se rodiče o výkonu povinností a práv vyplývajících z rodičovské odpovědnosti, rozhodne o tom soud i bez návrhu.17. Podle § 913 odst. 1 občanského zákoníku zní: 1) Pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. 2) Při hodnocení odůvodněných potřeb oprávněného se přihlédne k jejich budoucí změně, lze-li ji rozumně určit. 3) Při hodnocení schopností a možností povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti a zda jím dosahovaný příjem odpovídá příjmu, kterého by mohl dosahovat zejména vzhledem ke svému zdravotnímu stavu, vzdělání a kvalifikaci a také vzhledem k situaci na trhu práce v místě jeho pracoviště nebo bydliště. Při hodnocení majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost.18. § 915 odst. 1 občanského zákoníku zní: Životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte.19. Žalovaný je synem žalobkyně. Žalovaný žije u své babičky. Žalobkyně se s žalovaným od podání návrhu na snížení výživného nestýká. Rozsudkem z 15. 4. 2024 byla žalobkyni uložena povinnost hradit žalovanému výživné ve výši 6.000 Kč měsíčně. V té době měla matka čistý měsíční příjem ze zaměstnání ve výši okolo 32.400 Kč. Žalovaný bydlel u prarodičů a byl svěřen do péče babičky která požívala starobní důchod. Žalovaný v té době studoval na gymnáziu v , město, , kam musel dojíždět. Žalobkyně je od konce února 2025 v pracovní neschopnosti. Podrobila se operaci a následné rehabilitaci. Do současné doby je v pracovní neschopnosti a není možné jasně stanovit, jak se její zdravotní stav a schopnosti pracovat budou nadále vyvíjet. Žalobkyni jsou v době pracovní neschopnosti vypláceny dávky nemocenského pojištění, které byly v době od března 2025 do března 2026 v průměrné výši 28.653 Kč měsíčně. Za měsíc březen 2025 bylo ještě zaměstnavatelem žalobkyni vyplaceno 8.953 Kč čistého.20. Je zřejmé, že od poslední soudní úpravy do dnešní doby a i od března 2025 došlo ke změnám poměrů na straně žalobkyně, které ve smyslu § 909 o. z. odůvodňují snížení vyživovací povinnosti žalobkyně k žalovanému. U žalobkyně došlo v důsledku jejích zdravotních problémů k snížení jejích příjmů. Žalobkyně je v dlouhodobé pracovní neschopnosti a nelze dopředu předvídat její budoucí zdravotní stav. Příjmem žalobkyně jsou dávky nemocenského pojištění.Soud proto považoval dle § dle § 913 odst. 1 o. z. a 915 odst. 1 o. z. za přiměřené dříve přiznané výživné z části snížit, a to na částku 5.700 Kč měsíčně, tak aby odpovídala současným příjmům žalobkyně v době její pracovní neschopnosti. Ke snížení na nižší částku 3.000 Kč soud neshledal důvod. Žalobkyně má stále příjem nad 28.000 Kč měsíčně Z tohoto příjmu by měla hradit odpovídající částku na výživné žalovaného. Žalobkyně nemá jinou vyživovací povinnost. Jiné skutečnosti pro snížení vyživovací povinnosti, než její zdravotní problémy a navazující pracovní neschopnost, žalobkyně netvrdila a nebyly k tomu ani doloženy důkazy. Pokud se týká exekucí, kvůli kterým byly prováděny srážky z dávek z nemocenských dávek, tak tyto exekuce nemohou být důvodem pro snížení vyživovací povinnosti žalobkyně k žalovanému. Zvláště když jedna z exekucí je vedena kvůli dlužnému výživnému na žalovaného. Soud také musel zohlednit věk žalovaného a skutečnost, že se žalovaný bude nadále připravovat na své budoucí zaměstnání studiem na vysoké škole. Dá se předpokládat, že s tímto studiem budou spojeny zvýšené náklady. Za této situace soud považoval za přiměřené výživné od 1. 3. 2025 snížit na částku 5.700 Kč měsíčně a ve zbytku návrhu žalobu zamítnout, viz doplňující rozsudek. Rovněž soud ohledem na vývoj příjmů žalobkyně považoval za přiměřené vyživovací povinnost snížit od 1. 3. 2025 a nikoliv již od 23. 2. 2025, jak navrhovala žalobkyně.21. Žalovaný byl v řízení poměrně úspěšnější, a proto by mu dle § 142 odst. 2 o.s.ř. příslušelo proti žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaný náhradu nákladů řízení nepožadoval a proto soud nepřiznal náklady řízení žádné ze stran.