Žalobkyně se návrhem ze dne 20. 1. 2026 po žalovaném domáhala zaplacení částky 41 217,53 Kč s příslušenstvím, sestávající z dlužné jistiny úvěru ve výši 39 998,53 Kč, nesplaceného smluvního úroku ve výši 1 347 Kč, pojistného ve výši 219 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 000 Kč, z titulu úvěrové smlouvy ze dne 1. 8. 2023 č. , hodnota, . Na základě této poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 47 000 Kč s úrokovou sazbou 13,49 % p.a., žalovaný se však dostal do prodlení s úhradou splátek, a proto byl úvěr ke dni 11. 12. 2025 zesplatněn. Ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně uvedla, že vycházela z údajů poskytnutých samotným žalovaným, dále však ověřila tvrzené příjmy a výdaje žalovaného, a vycházela též z informací v registrech BRKI, NRKI, SOLUS a insolvenčním rejstříku a dospěla k závěru, že by žalovaný měl být schopen poskytnutý úvěr splácet.2. Žalovaný se v řízení nevyjádřil.3. Zdejší soud ve věci nařídil jednání na den 30. 6. 2026, žalobkyně se z jednání omluvila, žalovaný však k jednání bez jakékoliv omluvy nedostavil. Soud proto ve věci jednal podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), v nepřítomnosti účastníků.4. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující: Z potvrzení o prověření úvěruschopnosti vzal soud za prokázané, že žalovaný požádal o bezúčelový úvěr v celkové výši 47 000 Kč. Žalovaný uvedl, že byl svobodný, žil ve vlastním bydlení, měl 2 děti, dále ověřil žalobkyni svůj měsíční příjem ve výši 36 000 Kč ze zaměstnání, v rámci domácnosti uvedl příjmy ostatních členů ve výši 9 000 Kč a celkové výdaje včetně splátek úvěrů ve výši 14 000 Kč. Žalovaný byla bez záznamu v insolvenčním rejstříku a v centrální evidenci exekucí. Podle detailů úvěrů měl žalovaný měsíčně hradit na splátky částku 16 337 Kč a žalobkyně na základě vlastního ověření stanovila disponibilní příjem na 22 000 Kč.5. Z výpisu z NRKI žalobkyně zjistila, že žalovaný má 7 další splátkových finančních produktů s celkovým dlužným zůstatkem ve výši 1 538 423 Kč a měsíční splátkou celkem 14 842 Kč, u jednoho produktu byla v minulosti evidována částka po splatnosti, dále měl žalovaný 2 karetní produkty s celkovým úvěrovým rámcem 145 370 Kč a vyčerpanou částkou 130 245 Kč.6. Z výpisů z účtu za období od 6. 5. do 8. 6. 2023 a následně od 9. 6. do 7. 7. 2023 soud zjistil, že žalovaný měl příjem ze zaměstnání ve výši cca 39 000 Kč měsíčně, avšak pro krytí výdajů v daném období musel čerpat navíc úvěr ve výši 30 000 Kč, a přesto žalovaný opakovaně čerpal fakticky všechny prostředky z bankovního účtu (zůstatek ke dni 6. 5. 2023 ve výši 30,77 Kč, zůstatek ke dni 31. 5. 2023 ve výši 73,08 Kč, zůstatek ke dni 7. 7. 2023 ve výši 120,78 Kč).7. Ze smlouvy o úvěru ze dne 1. 8. 2023 má soud za prokázané, že se účastníci dohodli na poskytnutí bezúčelového úvěru ve výši 47 000 Kč s úrokem ve výši 13,49 % p.a. a s RPSN ve výši 15,02 %. Žalovaný měl úvěr splácet v měsíčních splátkách ve výši 895 Kč navýšených o pojistné ve výši 73 Kč.8. Ze sdělení , právnická osoba, . ze dne 13. 5. 2026 soud zjistil, že žalobkyní byla zaslána na účet žalovaného částka 47 000 Kč. Soud má tak za prokázané, že žalobkyně vyplatila žalovanému v jedné bezhotovostní platbě převodem na bankovní účet žalovaného částku 47 000 Kč.9. Z přehledu splácení (splátkového kalendáře) je zřejmé, že žalovaný uhradil celkem částku 24 875 Kč.10. Další označené důkazy soud neprováděl, neboť to s ohledem na právní posouzení věci nebylo nezbytné (oznámení o zesplatnění úvěru, standardní informace o spotřebitelském úvěru, úvěrové podmínky, potvrzení o podpisu smlouvy), popřípadě byly rozhodné skutečnosti již prokázány jinak (potvrzení o provedené platbě).11. Na základě výše uvedeného soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu: Žalovaný se dohodl se žalobkyní na podmínkách uzavření smlouvy o úvěru, žalobkyně poskytla žalovanému převodem na účet částku 47 000 Kč, žalovaný však žalobkyni vrátil pouze 24 875 Kč.12. Po právní stránce se soud zabýval nejdříve platností uzavřené smlouvy o úvěru z hlediska řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného (§ 86 odst. 1, § 87 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy).13. Poskytnutí úvěru žalovanému v projednávaném případě je patrně na hranici řádného zkoumání úvěruschopnosti. Ve prospěch poskytnutí úvěru hovoří pravidelné příjmy žalovaného ze zaměstnání i poměrně dobrá úvěrová historie, která nevykazuje závažnější delikvenci. V neprospěch poskytnutí úvěru je nutné naopak hodnotit vysoké splátkové zatížení žalovaného i celková dlužná částka úvěrů. Pokud by soud vycházel z údajů v rámci posuzování úvěruschopnosti (příjem 36 000 Kč, výdaje na splátky 16 337 Kč), pak se jedná o splátkové zatížení DSTI dosahující 45 % (ČNB dlouhodobě doporučuje poskytovat úvěry maximálně do DSTI 40 %, případně obzvláště opatrně zkoumat úvěry přesahující tuto hranici). Při bližším přezkoumání doložených výpisů z účtů je patrné, že žalovaný opakovaně čerpal veškeré dostupné finanční prostředky z bankovního účtu, ale zejména také skutečnost, že tímto způsobem během krátké doby spotřeboval také úvěr ve výši 30 000 Kč. Pokud žalovaný nebyl schopen pokrýt své výdaje běžným příjmem a pro jejich úhradu byl nucen přímo ve sledovaném období čerpat jiný úvěr, pak se mělo jednat pro žalobkyni o zásadní varovnou skutečnost. S přihlédnutím k tomu, že projednávaný úvěr byl bezúčelový bez jakéhokoliv dalšího zajištění, pak soud dospěl k závěru, že žalobkyně úvěruschopnost žalovaného nevyhodnotila správně.14. Za uvedené situace je proto nutné uzavřít, že žalobkyně svým zákonným povinnostem nedostála a v důsledku není možné právní jednání v podobě smlouvy o úvěru hodnotit jako platné (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).15. Z provedeného dokazování je ovšem také patrné, že žalobkyně poskytla žalovanému finanční plnění ve výši 47 000 Kč a žalovaný jí doposud vrátil pouze 24 875 Kč.16. Podle § 2991 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.17. Na základě výše uvedeného soud zavázal žalovaného k vydání bezdůvodného obohacení ve výši 22 125 Kč (výrok I. rozsudku) a ve zbývající části, tj. co do nároku na zaplacení zbývající části jistiny, smluvní pokuty, pojistného, úroků z prodlení a smluvních úroků žalobu zamítl (výrok II. rozsudku). Pokud se týká doby přiměřené možnostem žalovaného, pak zdejší soud akcentuje, že žalovaný byl v řízení zcela pasivní a žádným způsobem se nevyjádřil ani nedostavil k nařízenému jednání. Soud tedy neměl možnost zjistit jakékoliv skutečnosti ohledně jeho majetkových poměrů a možností vrácení dlužné částky. Proto soud přistoupil k podpůrné aplikaci § 160 odst. 1 o.s.ř. a uložil povinnost k úhradě do 3 dnů od právní moci rozsudku.18. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že v řízení převážně úspěšný žalovaný by měl právo na náhradu poměrné části jeho nákladů řízení. Jelikož však žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly, rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.