Žalobkyně se žalobou podanou u soudu domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit ji částku 17 870 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že dne 14. 1. 2025 její právní předchůdkyně, společnost , právnická osoba, (dále jen , název, ) se žalovaným uzavřela prostřednictvím prostředků elektronické komunikace na internetových stránkách , webové stránky, . smlouvu o úvěru č. , hodnota, . Po kladném schvalovacím procesu Zaplo poskytla žalovanému 12 000 Kč na její účet. Dle žalobkyně žalované dohodnuté podmínky nedodržel povinnost zaplatit poskytnutý úvěr 12 000 Kč s úrokem 5 870 Kč. Pohledávka za žalovaným byla smlouvou o postoupení pohledávek postoupena žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. Neuvádí nic, že by žalovaný na svůj dluh něco uhradil.2. Na výzvu soudu žalobkyně doplnila ohledně posuzování úvěruschopnosti žalovaného, že právní předchůdce žalobkyně provedl před uzavřením smlouvy zjišťování informací z dlužnických registrů konkrétně SOLUS, CNCB. Dále byla úvěruschopnost žalovaného vyhodnocena na základě tvrzení dlužníka o jeho příjmech a výdajích lustracemi z CEE, ISIR, CRKI, EUCB. Žalobkyně nedisponuje žádnými listinami, které žalovaný dokládal původnímu věřiteli k prokázání úvěruschopnosti.3. Ve věci bylo nařízeno jednání dne 13. 8. 2026. Žalobkyně se z jednání omluvila. Žalovanému bylo předvolání k jednání doručeno postupem podle dle § 49 odst. 1, 4 o. s. ř. Žádný z účastníků se k jednání nedostavil. Soud jednal v nepřítomnosti účastníků.4. Smlouvou o úvěru č. , hodnota, ze dne 14. 1. 2025 je prokázáno, že společnost , právnická osoba, a žalovaný se dohodli na poskytnutí spotřebitelského neúčelového úvěru 12 000 Kč splatného v minimálních měsíčních splátkách ve smlouvě specifikovaných. Jinak byla sjednána úroková sazba ve výši 150 % ročně. V listině jsou účastníci podrobně identifikováni, žalovaný jménem, příjmením, rodným číslem, číslem občanského průkazu, adresou trvalého pobytu, elektronickou adresou a číslem mobilního telefonu. Smlouva odkazuje na § 2395 občanského zákoníku a zákon o spotřebitelském úvěru a jejím předmětem je závazek věřitele poskytnout klientovi za stanovených podmínek peněžní prostředky na bankovní účet, klient se zavazuje úvěr věřiteli splatit s veškerými přirostlými úroky a dalšími platbami, které s úvěrem souvisí, vše ke dni splatnosti na bankovní účet věřitele, s tím že splatnost lze následně úplatně prodloužit. V závěru smlouvy klient věřiteli potvrdil, že se seznámil s textem ustanovení smlouvy, včetně příloh, které tvoří nedílnou její součást, rozumí právům a povinnostem v nich obsaženým, souhlasí s nimi a považuje je za závazná. Smlouva odkazuje na připojené obchodní podmínky Zaplo.5. Z výpisu z účtu , právnická osoba, bylo zjištěno, že na účet č. , č. účtu, byly odeslány platby - 14. 1. 2025 ve výši 12 000 Kč, dne 14. 4. 2025 ve výši 2 000 Kč, dne 2. 5. 2025 ve výši 600 Kč, dne 18. 5. 2025 ve výši 600 Kč a dne 15. 6. 2025 ve výši 900 Kč.6. Z potvrzení o finančních transakcích ke smlouvě č. , hodnota, bylo zjištěno, že žalovaný obdržel dne 14. 1. 2025 částku 12 000 Kč, dne 14. 4. 2025 částku 2 000 Kč, dne 2. 5. 2025 částku 600 Kč, dne 18. 5. 2025 částku 600 Kč a dne 15. 6. 2025 částku 900 Kč. Žalovaný na svůj dluh zaplatil dne 4. 3. 2025 částku 2 085 Kč, dne 11. 3. 2025 částku 1 454 Kč, dne 18. 3. 2025 částku 745 Kč, dne 14. 4. 2025 částku 1 454 Kč a 526 Kč, dne 1. 7. 2025 částku 1 454 Kč, dne 17. 5. 2025 částku 1 300 Kč, dne 6. 6. 2025 částku 1 454 Kč a dne 15. 6. 2025 částku 912 Kč.7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že společnost , právnická osoba, jakožto postupitel a žalobkyně jakožto postupník uzavřela dne 12. 12. 2024 tuto smlouvu na základě které došlo k postoupení specifikovaných pohledávek. Z přílohy této smlouvy je zřejmé, že postoupena byla i pohledávka za žalovaným.8. Upomínkou ze dne 13. 10. 2025 byl žalovaný vyzván právním předchůdcem žalobkyně k zaplacení celého jeho dluhu. Z podacího lístku vyplývá, že jí byla tato výzva zasílána dne 13. 10. 2025.9. Podle § 75 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném v době uzavření předmětné smlouvy, (dále ZSÚ) je poskytovatel úvěru povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 ZSÚ, poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.10. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.11. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.13. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že v daném případě nelze učinit závěr, že právní předchůdce žalobkyně při uzavírání úvěrové smlouvy s žalovaným postupoval s odbornou péčí a splnil svou povinnost posoudit schopnosti žalovaného úvěr řádně splácet. Žalobkyně netvrdila a neprokázala, že by její právní předchůdce tuto povinnost splnil. Účelem povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, jenž vyplývá ze shora cit. zákonných ustanovení, je ochrana spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnosti jako celku, neboť napomáhá předcházet negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí a součástí této péče je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k jejich prověření a posouzení. Důsledkem nesplnění povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele je dle již ustálené judikatury závěr o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy, kterou soud zkoumá bez ohledu na uplatněnou námitku k tomu viz. rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 sp. zn. C-79/18, nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 201/2018). Vzhledem k nesplněné povinnosti právního předchůdce žalobce prověřit schopnost žalovaného úvěr splácet, před jejím poskytnutím ve smyslu § 86 odst. 1 ZS soud předmětnou úvěrovou smlouvu proto hodnotí jako absolutně neplatné právní jednání se všemi důsledky, jež z tohoto závěru plynou. Pro úplnost by soud uvedl, že v úrok, který si účastníci sjednali tj. 150 % ročně by soud hodnotil v rozporu s dobrými mravy, neboť se jedná více než o trojnásobek běžně v době sjednání úvěru užívané úrokové sazby u spotřebitelských úvěrů.14. Nárok žalobkyně proto soud posoudil jako pohledávku z bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 2 o. z. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku celkem ve výši 16 100 Kč. Žalobkyně v žalobě vychází z úvěrem poskytnuté částky pouze ve výši 12 000 Kč. Žalovaný uhradil částku 11 384 Kč. Následně tato pohledávka přešla na žalobkyni. Soud rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni rozdíl mezi v žalobě vymezeným nárokem žalobkyně tj. 12 000 Kč, která představuje bezdůvodné obohacení žalovaného a částkou, kterou žalovaný uhradil, rozdíl tedy činí částku 616 Kč. Soud vzhledem k přijatým výše uvedeným závěrům zbytek žaloby shledal za nedůvodnou a jako takovou ji zamítl, jak uvedeno ve výroku II. rozsudku. O úroku z prodlení rozhodoval soud podle § 1970 o. z. a uložil jej žalovanému zaplatit od 14. 10. 2025 tj. od data následujícího poté co byl upomenut o zaplacení dluhu.15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že by je přiznal žalovanému, který byl víc úspěšný. Nebylo však zjištěno, že by žalovanému nějaké náklady vznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.