Žalobkyně podala dne 4. 3. 2026 žalobu, kterou se domáhala na žalovaném zaplacení nedoplatku dodávky elektřiny ve výši 15 280 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že mezi účastníky řízení byla 23. 10. 2023 uzavřena smlouva o dodávce elektřiny a/nebo plynu, dle níž žalobkyně plnila a následně žalovanému vyfakturovala cenu poskytnutých služeb fakturou č. , hodnota, na částku, která byla opravnou fakturou korigována na částku 15 280 Kč, která byla splatná dne 3. 7. 2025. Žalovaný nic neuhradil.2. Postupem podle ustanovení § 115a o. s. ř. rozhodl soud se souhlasem účastníků o žalobě rozsudkem bez jednání na základě listinných důkazů předložených žalobkyní.3. Ze smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny a/nebo plynu ze dne 23. 10. 2023 bylo zjištěno, že žalovaný jako zákazník uzavřel tuto smlouvu, jejímž předmětem byla dodávka elektřiny s žalobkyní jakožto dodavatelem. Odběrné místo bylo na adrese , adresa, .4. Z faktury ze dne 19. 6. 2025 bylo zjištěno, že žalobkyně žalovanému vyúčtovala nedoplatek ceny za dodávku elektřiny do shora uvedeného odběrného místa za období od 9. 10. 2024 do 9. 6. 2025 ve výši 24 153 Kč. Splatnost faktury nastala dnem 3. 7. 2025.5. Z opravného vyúčtování k faktuře č. , hodnota, ze dne 14. 10. 2025 bylo zjištěno, že žalovanému byla žalobkyní vrácen přeplatek ve výši 8 873 Kč.6. Vztah účastníků je třeba posuzovat podle uzavřené smlouvy o poskytování služeb a smluvních podmínek, které byly dojednány s tím, že dále jsou vztahy mezi účastníky regulovány zák. č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správ v energetických odvětvích (energetický zákon, dále jen „EZ“) a subsidiárně zák. č. 89/2012 Sb. občanským zákoníkem (dále „o. z.“) Podle § 56 odst. 1 EZ má žalobkyně postavení dodavatele (obchodníka s elektřinou), žalovaný postavení konečného chráněného zákazníka. Jejich smlouva, z níž žaloba vychází, má předepsané náležitosti § 72 odst. 1 EZ. Soud tedy má za to, že účastníci uzavřeli platnou smlouvu o dodávce elektřiny. Žalobkyně povinnosti z ní plynoucí splnila. Žalovaný na svůj dluh nic neuhradil. Soud proto rozhodl o povinnosti žalovaného dlužnou částku ve výši 15 280 Kč za období od 9. 10. 2024 do 9. 6. 2025 zaplatit. O úroku z prodlení rozhodoval soud podle § 1970 o. z. a jeho výše vychází z § 2 vlád. nař. č. 351/2013 Sb., tj. od 4. 7. 2025 do zaplacení z částky 15 280 Kč.7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 615 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 15 280 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč.