3 C 187/2020-22 — Okresní soud v Jeseníku

V odůvodnění tohoto rozsudku uvede soud pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci, neboť jde o rozsudek, proti němuž není odvolání přípustné (§ 157 odst. 4 o.s.ř.). Předmětem řízení je žaloba o zaplacení částky 8.000 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne [datum] s původním věřitelem [právnická osoba] Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu skutkovému závěru. [právnická osoba] jako věřitel a žalovaná jako klient uzavřeli pomocí prostředků komunikace na dálku smlouvu o úvěru [číslo] s výší spotřebitelského úvěru 8.000 Kč, přičemž doba splatnosti dle podmínek úvěru byla dohodnuta na 30 dní. V podmínkách úvěru nebyla sjednána zápůjční úroková sazba. V bodě 2. úvěrové smlouvy klient vzal na vědomí, že společnost coby poskytovatel spotřebitelského úvěru může nahlížet do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti klienta. [právnická osoba] zaslala žalované dne [datum] částku 8.000 Kč na účet žalované č. [bankovní účet]. Žalovaná na poskytnutý úvěr ničeho nezaplatila. Oznámením o postoupení pohledávek ze dne [datum] oznámila [právnická osoba] žalované, že na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka věřitele [anonymizována dvě slova] [právnická osoba], postoupená na něj dříve z původního věřitele [právnická osoba], číslo smlouvy [číslo], postoupena žalobci. Žalobce vyzval žalovanou předžalobní výzvou ze dne [datum] k úhradě dlužné částky, avšak bezvýsledně. Ze zjištěného skutkového stavu dospěl soud k následujícím právním závěrům: Dle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. (občanský zákoník dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle ustanovení § 580 odst. 1 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle ustanovení § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Dle ustanovení § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. Předchozí věřitel [právnická osoba] a žalovaná uzavřeli dne [datum] pomocí prostředků komunikace na dálku smlouvu o úvěru s výší spotřebitelského úvěru 8.000 Kč, která je dle obsahu uzavřeného závazku smlouvou o úvěru dle ustanovení § 2395 o.z. a zákona č. 257/2016 Sb. ve znění ke dni uzavření smlouvy o úvěru. Na základě uzavřené smlouvy o úvěru poskytl žalobce žalované finanční prostředky ve výši 8.000 Kč a žalovaná se zavázala předchozímu věřiteli vrátit úvěr ve výši 8.000 Kč ve lhůtě 30 dnů. Soud při rozhodnutí vycházel ze závěrů uvedených v nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18 a v rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ve kterých je poukazováno na povinnost žalobce před poskytnutím úvěru náležitě posoudit schopnost dlužníka – žalované splácet úvěr. Soud vyzval žalobce výzvou ze dne [datum] k doplnění tvrzení a navržení důkazů ke skutečnosti, jakým způsobem žalobce posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr dle ustanovení § 86 a násl. zákona č. 257/2016 Sb. Žalobce na výzvu soudu uvedl, že úvěruschopnost žalované byla původním věřitelem zkoumána dle článku 2 úvěrové smlouvy [číslo]. Žalovaná souhlasila s lustrací v dlužnických registrech umožňujících prověření její úvěruschopnosti, jako jsou Bankovní registr klientských informací (BRKI), Nebankovní registr klientských informací (NRKI) a pozitivní registr sdružení [příjmení]. Soud má za to, že z bodu 2. úvěrové smlouvy [číslo] ani z dalších doložených dokumentů neplynou žádné informace o prověřování úvěruschopnosti žalované ze strany původního věřitele (např. příjmy a výdaje žalované). Žalobce pouze deklaroval, že svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované původní věřitel splnil, avšak fakticky tak neučinil. Předchozí věřitel si tak nesplnil svou povinnost před poskytnutím úvěru náležitě posoudit schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr. Toto má za následek, že smlouva o úvěru [číslo] je ujednáním neplatným dle ustanovení § 580 odst. 1 o.z. a soud k této neplatnosti přihlédl bez návrhu dle ustanovení § 588 o.z. Jelikož právní předchůdce žalobce plnil z uzavřené neplatné smlouvy o úvěru a poskytl žalované dne [datum] finanční prostředky ve výši 8.000 Kč, má právo na vrácení toho co plnil, tj. poskytnuté jistiny ve výši 8.000 Kč dle ustanovení § 2993 věta první o.z. jako bezdůvodné obohacení. Žalobce má také nárok úrok z prodlení z dlužné jistiny ve výši 8.000 Kč do zaplacení dlužné jistiny v souladu s ustanovením § 1970 o.z. (výrok I.). Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobce byl ve věci zcela úspěšný. Náhrada nákladů řízení žalobce se sestává z odměny advokáta ve výši 600 Kč za 3 úkony právní pomoci po 200 Kč (§ 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. – předžalobní výzva, převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby), náhrada hotových výdajů za 3 úkony právní pomoci po 100 Kč, tj. celkem 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., daně z přidané hodnoty ve výši 21%, tj. celkem 189 Kč a zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč Tyto náklady žalobce vynaložil k účelnému uplatňování svého práva a soud tedy žalobci jejich náhradu v celkové výši 1.489 Kč (600 + 300 + 189 + 400) přiznal (výrok II.).