3 C 105/2021-47 — Okresní soud v Jeseníku

Žalobce se v řízení domáhal zaplacení částky ve výši 13.367,6 Kč s příslušenstvím, které tvoří kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 831,83 Kč za období od [datum] do [datum] z částky 7.140,20 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 250,86 Kč při sazbě 29% ročně z částky 7.140,20 Kč za období od [datum] do [datum], zákonný úrok z prodlení ve výši 9% ročně z částky 7.140,20 Kč od [datum] do zaplacení a úrok ve výši 29% ročně z částky 7.140,20 Kč od [datum] do zaplacení. Vše uvedené pak žalobce žádal z titulu smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne [datum], kterou uzavřel žalovaný, jako vydlužitel se společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (dále jako„ postupitel“), jako zapůjčitelem. Pohledávky z uvedené smlouvy pak byly smlouvou ze dne [datum] postoupeny postupitelem na žalobce. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil a k řádně nařízenému jednání se nedostavil, soud tak jednal v nepřítomnosti žalovaného v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jako „o. s. ř.“). Po provedeném dokazování soud došel k následujícímu skutkovému závěru: Před uzavřením smlouvy o zápůjčce se obchodní zástupce postupitele dotazoval žalovaného na jeho osobní poměry a jeho příjmové a výdajové poměry. Zjištěné údaje byly zapsány do zákaznické karty. Žalovaný uvedl, že je v [anonymizována dvě slova] s pravidelným čistým příjmem [částka]. Jako další čisté příjmy domácnosti uvedl žalovaný částku 10.000 Kč. Žalovaný uvedl běžné měsíční výdaje ve výši 2.000 Kč (zjištěno ze zákaznické karty č. l. 28). Postupitel dne [datum] uzavřel s žalovaným smlouvu o zápůjčce [číslo] s výší zápůjčky 8.000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit postupiteli částku 15.233 Kč, z toho jistinu zápůjčky ve výši 8.000 Kč, úrok ve výši 1.431 Kč, poplatek za zpracování a doručení ve výši 3.444 Kč a poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 2.358 Kč, v 59 rovnoměrných týdenních splátkách ve výši 254 Kč a poslední, šedesáté splátce, ve výši 247 Kč. Jistina zápůjčky byla žalovanému vyplacena při podpisu smlouvy (zjištěno ze smlouvy o zápůjčce). Žalovaný na smlouvu uhradil dne [datum] částku ve výši 1.000 Kč (zjištěno z tabulky umoření). Postupitel postoupil pohledávku za žalovaným na žalobce smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek). Oznámením ze dne [datum], odeslaným dne [datum], oznámil postupitel žalovanému postoupení pohledávky za žalovaným na žalobce. Pohledávka činila 19 215,81 Kč bez příslušenství. Žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky, avšak bezvýsledně (zjištěno z oznámení o postoupení pohledávky a podacího lístku). Žalobce vyzval žalovaného výzvou ze dne [datum], odeslanou následujícího dne, k úhradě dlužné částky ve výši 11.218,64 Kč, avšak bezvýsledně (zjištěno z výzvy k plnění a podacího lístku). Ze zjištěného skutkového stavu dospěl soud k následujícím právním závěrům: Dle ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. (občanský zákoník dále jen o.z.) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Dle ustanovení § 580 odst. 1 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle ustanovení § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Dle ustanovení § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. Postupitel a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o zápůjčce [číslo] přičemž součástí smlouvy jsou i smluvní podmínky, které obsahují podrobnou specifikaci práv a povinností vyplývajících ze smlouvy o zápůjčce. Postupitel přenechal žalovanému peněžní prostředky ve výši 8.000 Kč. Soud při rozhodnutí vycházel ze závěrů uvedených v nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 a v rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ve kterých je poukazováno na povinnost žalobce před poskytnutím úvěru náležitě posoudit schopnost dlužníka – žalovaného splácet úvěr. Soud vyzval žalobce výzvou ze dne [datum] k doplnění tvrzení a navržení důkazů ke skutečnosti, jakým způsobem žalobce (postupitel) posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr dle ustanovení § 86 a násl. zákona č. 257/2016 Sb. Žalobce na výzvu soudu uvedl, že postupitel jako poskytovatel půjčky s odbornou péčí posoudil úvěruschopnost žalovaného, a to zejména na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením předmětné smlouvy o zápůjčce (viz zákaznická karta na č.l. 28 spisu). Soud má za to, že si postupitel nesplnil řádně povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného. Postupitel vyšel při zjištění příjmových poměrů žadatele pouze z jeho prohlášení a zjistil, že čistý příjem žalovaného tvoří pouze [anonymizována dvě slova] ve výši [částka]. Následně však do formuláře uvedl další ostatní příjmy domácnosti ve výši 10.000 Kč, aniž by však uvedl zdroj příjmů. Postupitel zcela rezignoval na jakékoliv ověření daných údajů a nijak neověřoval, zda další příjmy domácnosti jsou pravdivé a ani to, zda jsou pravdivé žalovaným uvedené velmi nízké výdaje ve výši 2.000 Kč. Předchozí věřitel si tak nesplnil svou povinnost před poskytnutím úvěru náležitě posoudit schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr. Toto má za následek, že smlouva o zápůjčce [číslo] ze dne [datum] je ujednáním neplatným dle ustanovení § 580 odst. 1 o.z. a soud k této neplatnosti přihlédl bez návrhu dle ustanovení § 588 o.z. Převzala-li žalovaný částku 8.000 Kč na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle ustanovení § 2993 o.z. jako bezdůvodné obohacení. Bezdůvodné obohacení žalovaného činí 7.000 Kč, když se jedná o rozdíl mezi částkou, kterou žalobce žalovanému poskytl (8.000 Kč) a částkou, kterou žalovaný již uhradil (1.000 Kč). Žalobce má také nárok na úrok z prodlení z dlužné částky v souladu s ustanovením § 1970 o.z. (výrok I.). O lhůtě k plnění soud rozhodl dle § 160 odst. 1 o. s. ř, když neshledal důvody pro povolení plnění ve splátkách či stanovení lhůty delší. S ohledem na výše uvedené soud žalobu částečně zamítl co do zbylé požadované částky ve výši 6.367,60 Kč s příslušenstvím (výrok II.). Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř., když oba účastníci měli ve věci jen částečný úspěch. Větší úspěch ve věci měla žalovaný (53%), kterému však nevznikly žádné náklady. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).