3 C 223/2020-19 — Okresní soud v Jeseníku

V odůvodnění tohoto rozsudku uvede soud pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci, neboť jde o rozsudek, proti němuž není odvolání přípustné (§ 157 odst. 4 o.s.ř.). Předmětem řízení je žaloba o zaplacení částky 4.950 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru ze dne [datum] uzavřené se společností [právnická osoba] Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu skutkovému závěru. Žalovaná požádala dne [datum] společnost [právnická osoba] o poskytnutí úvěru ve výši 15.000 Kč. Žalovaná pracovala na pozici [anonymizováno] s průměrným měsíčním příjmem [částka]. Žalovaná uvedla průměrné měsíční výdaje ve výši 12.600 Kč a průměrné měsíční příjmy celé domácnosti [částka] (zjištěno z žádosti o poskytnutí úvěru). Obchodní zástupce společnosti [právnická osoba] vyhotovil scoringovou kartu k úvěru se závěrem 14 bodů, tj. poskytnout úvěr maximálně v částce 25.000 Kč (zjištěno ze scoringové karty). [právnická osoba] jako úvěrující a žalovaná jako úvěrovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo]. Úvěrující se zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 15.000 Kč. Žalovaná čerpala úvěr v hotovosti ve výši 15.000 Kč při podpisu úvěrové smlouvy. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr uhradit 13 měsíčními splátkami ve výši 1.950 Kč, tj. celkem 25.800 Kč, když jistina činí 15.000 Kč a náklady spotřebitelského úvěru činí 10.800 Kč (zjištěno ze smlouvy o úvěru a předpisu splátek). [právnická osoba] převedla část závodu společnosti [právnická osoba] ke dni [datum] (zjištěno ze smlouvy o prodeji části závodu). Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupila společnost [právnická osoba] pohledávku za žalovanou na žalobce (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek). Žalobce vyzýval žalovanou předžalobní upomínkou ze dne [datum] o úhradu dluhu, avšak bezvýsledně (zjištěno z předžalobní upomínky). Ze zjištěného skutkového stavu dospěl soud k následujícím právním závěrům: Dle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. (občanský zákoník dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle ustanovení § 580 odst. 1 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle ustanovení § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Dle ustanovení § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. [právnická osoba] a žalovaná uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] s výší spotřebitelského úvěru 15.000 Kč, která je dle obsahu uzavřeného závazku smlouvou o úvěru dle ustanovení § 2395 o.z. a zákona č. 145/2010 Sb. ve znění ke dni uzavření smlouvy o úvěru. Na základě uzavřené smlouvy o úvěru poskytl žalobce žalované finanční prostředky ve výši 15.000 Kč a žalovaná se zavázala žalobci vrátit úvěr a náklady spotřebitelského úvěru ve výši 10.800 Kč, tj. celkem 25.800 Kč pravidelnými 13 měsíčními splátkami ve výši 1.950 Kč. Soud při rozhodnutí vycházel ze závěrů uvedených v nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 a v rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ve kterých je poukazováno na povinnost žalobce před poskytnutím úvěru náležitě posoudit schopnost dlužníka – žalované splácet úvěr. Žalobce v písemném podání ze dne [datum] uvedl, že původní věřitel prověřoval úvěruschopnost žalované prověřováním podle vnitřních kritérií poskytovatele zápůjčky. Jedním z kritérií je požadavek při poskytnutí zápůjčky uvedení příjmů a výdajů. Původní věřitel dospěl k závěru, že nemá důvodné pochybnosti o úvěruschopnosti žalované. Pokud by se soud neztotožnil s právním závěrem žalobce o splnění povinnosti původního věřitele řádně posoudit úvěruschopnost žalované, potom je na místě rozhodnout o nároku žalobce podle zásad o bezdůvodném obohacení. Soud má za to, že původní věřitel společnost [právnická osoba] posuzoval úvěruschopnost žalované zejména z žádosti o poskytnutí úvěru ze dne [datum]. Žalovaná uvedla své příjmy ze zaměstnání ve výši [částka] měsíčně a průměrné měsíční výdaje ve výši 12.600 Kč, průměrné měsíční příjmy domácnosti ve výši [částka]. Původní věřitel nikterak neprověřoval údaje žalované o výši příjmů a výdajů (např. mzdovým páskem, výpisem z účtu), když je zřejmé, že zejména příjmy žalované jsou velmi nízké a také není zřejmé, jaké příjmy tvoří příjmy domácnosti ve výši [částka], když žalovaná má příjem pouze [částka] měsíčně. Soud tak má za to, že pokud původní věřitel nikterak neprověřoval údaje uvedené žalovanou o příjmech a výdajích a přesto úvěr poskytl, potom si nesplnil svou povinnost dle ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. (zákon o spotřebitelském úvěru) před poskytnutím úvěru řádně posoudit schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr. Toto má za následek, že smlouva o úvěru [číslo] ze dne [datum] je ujednáním neplatným dle ustanovení § 580 odst. 1 o.z. a soud k této neplatnosti přihlédl bez návrhu dle ustanovení § 588 o.z. Původní věřitel plnil z uzavřené smlouvy o úvěru [číslo] poskytl žalované dne [datum] finanční prostředky ve výši 15.000 Kč, má právo na vrácení toho co plnil, tj. poskytnuté jistiny ve výši 15.000 Kč dle ustanovení § 2993 věta první o.z. jako bezdůvodné obohacení. Z výše žalobou požadované částky 4.950 Kč je zřejmé, že žalovaná již uhradila původnímu věřiteli částku vyšší, než činí poskytnutá jistina, a to částku 20.850 Kč (25.800 – 4.950 = 20.850). Žalovaná si tak již před podáním žaloby splnila svou povinnost vrátit původnímu věřiteli poskytnutou jistinu jako bezdůvodné obohacení a je na místě žalobu zamítnout (výrok I.). Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalovaná byla ve věci zcela úspěšná. Žalované však žádné náklady řízení nevznikly a soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).