4 C 219/2020-23 — Okresní soud v Jeseníku

Podle ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, soud v rozsudku uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci, neboť jde o rozsudek, proti němuž není přípustné odvolání. Předmětem tohoto řízení zahájeného návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u Okresního soudu v Jeseníku dne [datum] je zaplacení částky 6 900 Kč s příslušenstvím na základě smlouvy o úvěru žalovaného s právním předchůdcem žalobce [právnická osoba] ze dne [datum]. Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil, žádné z tvrzení žalobce přitom nerozporoval, jednání dne [datum] bylo vedeno v nepřítomnosti účastníků řízení. V průběhu řízení vzal žalobce před zahájením jednání písemným podáním ze dne [datum] žalobu zpět pro částku ve výši 7 208,76 Kč a částku ve výši 2 300 Kč, když tyto představují původně požadované příslušenství (kapitalizovaný úrok ve výši 7 208,78 Kč a smluvní pokutu ve výši 2 300 Kč). Soud s ohledem na tento dispozitivní úkon žalobce řízení částečně zastavil, jak uvedeno v odst. I. výroku tohoto rozsudku. Důvodem částečného zpětvzetí byla skutečnost, že žalobce nedisponuje důkazy, kterými by prokázal, že posuzoval úvěruschopnost žalovaného. Soud dospěl po provedeném dokazování k tomuto závěru o skutkovém stavu: Dne [datum] uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobce, [právnická osoba] smlouvu nazvanou jako smlouva o úvěru [anonymizováno], když žalovaný obdržel na svůj účet požadovanou výši jistiny úvěru ve výši 4 600 Kč, žalovaný se zavázal původnímu věřiteli zaplatit částku 4 600 Kč s poplatkem 4 913,72 Kč a smluvní úrok z úvěru, a to vše do data [datum]. Pohledávka za žalovaným byla následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] s účinností ke dni [datum] převedena na žalobce, přičemž změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem ze dne [datum]. Celková hodnota pohledávky činila ke dni postoupení 14 713,27 Kč a skládala se z nesplacené jistiny ve výši 4 600 Kč, nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 4 913,72 Kč, smluvních úroků za poskytnutí úvěru ve výši 2 182,79 Kč, smluvní pokuty ve výši 2 300 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 604,50 Kč a nákladů na vymožení pohledávky ve výši 112,25 Kč. Ode dne postoupení pohledávky neuhradil žalovaný na svůj dluh nic, žalovanému byla zaslána předžalobní upomínka dne [datum]. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle ust. § 2993 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. V souzené věci žalobce neunesl břemeno tvrzení a břemeno důkazní, že její právní předchůdce posoudil úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru a nezjistil důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Soud přitom podotýká, že nemohl žalobci poskytnout v tomto směru poučení dle ust. § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., neboť žalobce se k jednání nedostavil a tím se dobrodiní takového poučení zbavil. Soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 14. 1. 2009, sp. zn. 21 Cdo 5232/2007, podle kterého„ ustanovení § 118a o. s. ř. upravuje jen poučovací povinnost soudu při jednání. Znamená to, že účastník, který se nedostavil k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, tím soudu znemožnil, aby mu poskytl poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř., jestliže soud projednal věc v nepřítomnosti takového účastníka v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř. proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn ani povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání.“ Soud tedy nemá prokázáno, že právní předchůdce žalobce řádně posoudil úvěruschopnost žalovaného a v takovém případě nemůže učinit závěr, že byla platně uzavřena mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným smlouva o úvěru. V řízení však bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce prokazatelně poskytl žalovanému částku 4 600 Kč, a protože nebyl zjištěn žádný právní důvod pro takové plnění, soud nárok žalobce, který se stal novým věřitelem pohledávky dle smlouvy o postoupení pohledávek, na zaplacení částky 4 600 Kč posoudil podle hmotněprávních norem upravujících nárok na vydání plnění z bezdůvodného obohacení, podle kterých strana, která plnila bez právního důvodu, má právo na vrácení toho, co plnila. Soud proto uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 4 600 Kč včetně úroku z prodlení ve výši odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb., jak uvedeno v odst. II. výroku tohoto rozsudku. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn jednak ustanovením § 146 odst. 2 o.s.ř., když žalobce částečným zpětvzetím žaloby procesně co do částky ve výši 9.508,76 Kč zavinil částečné zastavení řízení a jednak ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalobce byl jen v části žaloby úspěšný, a to co částky 4.600 Kč. Žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, potom soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jak uvedeno v odst. III. výroku tohoto rozsudku. O lhůtách k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., když pro stanovení delší lhůty k plnění či pro povolení splátek nebyly shledány žádné důvody.