4 C 212/2021-42 — Okresní soud v Jeseníku

1. Žalobce se žalobou podanou u soudu dne [datum] domáhal po žalované zaplacení částky 46 824,44 Kč s příslušenstvím. Žalobce tvrdil v žalobě, že žalovaná uzavřela se žalobcem dne [datum] smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru [číslo] když před uzavřením smlouvy byla věřitelem řádně prověřena úvěruschopnost žalované, ta byla oprávněna čerpat revolvingový úvěr prostřednictvím kreditní karty, vždy maximálně ve výši nevyčerpaného zůstatku sjednaného úvěrového rámce. Žalobce se zavázal poskytnout ve prospěch žalované peněžní prostředky opakovaně do výše nevyčerpaného zůstatku úvěrového rámce a žalovaná se zavázala úvěr společnosti vrátit a zaplatit za poskytnutý úvěr úroky, přičemž sjednaný úvěrový rámec činil 45 000 Kč, výše pravidelné měsíční splátky byla stanovena na 2. 97% z výše sjednaného úvěrového rámce se splatností vždy 20. dne v kalendářním měsíci. Žalovaná v průběhu trvání úvěrového vztahu načerpala částku ve výši 45 569 Kč a uhradila částku ve výši 4 100 Kč. S ohledem na skutečnost, že žalovaná porušila závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, využil žalobce svého oprávnění a úvěr zesplatnil ke dni [datum], žalovaná pak byla vyzvána ke splacení celého úvěru dopisem ze dne [datum]. Žalované byla zaslána předžalobní výzva k plnění. Částka 46 824,44 Kč se sestávající z neuhrazené jistiny ve výši 44 037,74 Kč, poplatků za pojištění ve výši 356,70 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 430 Kč, smluvních pokut účtovaných ve výši 2 000 Kč, dlužné pojistné 356,70 Kč. Příslušenství pak představuje úrok kapitalizovaný ke dni sepsání žaloby ve výši 7 488,98 Kč, obchodní úrok ve výši 24,88 % p.a. od [datum] do zaplacení z částky 44 037,74 Kč, žalobce tento v žalobě požadoval jen ve výši 8,25 % ročně od [datum] do zaplacení z částky 44 037,74 Kč (viz. petit návrhu), dále úrok z prodlení v zákonné výši kapitalizovaný ke dni sepsání žaloby ve výši 836,10 Kč (tj. kapitalizovaný od [datum] do dne [datum], tj. do dne sepsání návrhu na vydání EPR) a dále úrok z prodlení v zákonné výši od [datum] (tj. ode dne následujícího po dni sepsání žalobního návrhu) do zaplacení z částky 46 824,44 Kč (tj. z jistiny, případných poplatků a smluvních pokut). 2. Žalovaná se k podané žalobě nijak nevyjádřila, žádné z tvrzení žalobce nerozporovala, jednání u soudu se neúčastnila a bylo jednáno v nepřítomnosti žalované dle ustanovení § 101 odst. 3 o.s.ř. 3. Soud dále vyzval žalobce usnesením ze dne [datum], aby doplnil svá tvrzení uvedená v žalobě o tom, jakým způsobem a jaké získal informace o schopnosti žalované splácet úvěr, jaké příjmy a výdaje žalovaná před schválením úvěru doložila, jaké žalovaná předložila doklady ověřující pravdivost jejich tvrzení a označil důkazy k prokázání doplněných tvrzení, jinak může být se svojí žalobou neúspěšný. 4. Na výzvu soudu žalobce reagoval podáním ze dne [datum] tak, že ustanovení § 86 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru stanoví povinnost poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, jako výkladové vodítko české vnitrostátní judikatury je používán rozsudek Soudního dvora Evropské unie (SDEU) ze dne 18. prosince 2014, ve věci C -449/13, [právnická osoba] proti [jméno] [příjmení] a další, ze kterého v odst. 37 vyplývá, že„ poskytovatel úvěru musí zaprvé v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, když poskytovatelům úvěru se neukládá povinnost provádět systematicky kontrolu pravdivosti informací poskytnutých spotřebitelem. V závislosti na okolnostech každého jednotlivého případu se poskytovatel úvěru může buď spokojit s informacemi, které mu poskytne spotřebitel, anebo může dospět k názoru, že je nezbytné, aby tyto informace byly potvrzeny pomocí dalších údajů.“ Věřitel má prostor pro uvážení, jaké informace poskytnuté spotřebitelem budou ověřeny a jakým způsobem. Pokud pak je o ověřování výdajů, tak v řadě případů vůbec není možné mnohé relevantní výdaje spotřebitele vůbec zjistit, některé právě jen od spotřebitele a je v podstatě nemožné jejich výši jakkoli dokumentárně ověřit. Žalobce považuje za účelnější využít statisticky podložený model, přičemž je velmi účinným způsobem ověřování údajů o příjmech spotřebitele ověření statistické, kdy poskytovatel porovná spotřebitelem deklarované údaje s údaji jiných spotřebitelů s podobným profilem. Poskytovatel úvěru má i přes povinnost provádět ověření informací s odbornou péčí široké pole pro uvážení, zda vůbec a jakým způsobem si údaje od spotřebitele ověřit, musí být schopen mechanismus ověřování doložit, vysvětlit a odůvodnit, při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele má být zohledněn princip přiměřenosti, nelze také pominout výši požadovaného úvěru. Žalobce naplňuje svoji zákonnou povinnost prověřování bonity spotřebitele důsledným zjišťováním jeho kreditního skóre, které zajišťuje oddělení úvěrových rizik. Tímto procesem je posuzována spotřebitelova příjmová a výdajová stránka a dále jsou přezkoumávány klientské informace o proměnných jako např. věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení apod. Pro tento účel je využíván statistický model, jehož výstupem je pravděpodobnost dodržení úvěrových závazků ze strany klienta. Existenci dalších pochybností ohledně bonity klienta minimalizuje žalobce rovněž kontrolou klienta v externích registrech. Využívány jsou úvěrové registry SOLUS a NRKI. S jejich pomocí jsou shromažďovány klientské informace, jako je např., existence závazků, jejich výše, historická platební morálka klienta. Hodnotu informací z těchto registrů je přitom potřeba považovat za význačnou s ohledem na skutečnost, že poskytují obraz o stavu závazků u velkého počtu věřitelů – dá se říci, že u naprosté většiny relevantních institucionálních věřitelů působících na trhu. Žalobce provedl lustraci žalované v registrech SOLUS, NRKI, CEE a ISIR, přičemž dotaz do registru SOLUS byl proveden s výsledkem„ nenalezen žádný závazek po splatnosti“, dotaz do registru NRKI byl proveden s výsledkem klient v NRKI nalezen – pozitivní vyhodnocení, dotazy do registru CEE a ISIR byly provedeny s výsledkem – v registru nenalezen. Na základě uvedených zjištění a též s ohledem na výši úvěru a výši měsíční splátky žalobce shledal žalovanou schopnou splácet předmětný úvěr, tvrzení žalované považoval žalobce za dostatečná s ohledem na neexistenci důvodné pochybnosti o pravdivosti tvrzení žalované, přičemž na právní jednání je třeba spíše hledět jako na platné než jako na neplatné (§ 574 zákona č. 89/2012 Sb.). Žalobce předložil soudu k důkazu rovněž úvěrovou zpráva a úvěrovou kartu. 5. Smlouvou o úvěru, kalendářem plateb, úvěrovými podmínkami, rámcovou smlouvou o pojištění, výpisem z obchodního rejstříku žalobce by prokázáno že žalovaná uzavřela se žalobcem dne [datum] smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru [číslo] byla oprávněna čerpat revolvingový úvěr prostřednictvím kreditní karty, vždy maximálně ve výši nevyčerpaného zůstatku sjednaného úvěrového rámce. Žalobce se zavázal poskytnout ve prospěch žalované peněžní prostředky opakovaně do výše nevyčerpaného zůstatku úvěrového rámce, žalovaná se zavázala úvěr vrátit a zaplatit za poskytnutý úvěr úroky, přičemž sjednaný úvěrový rámec činil 45000 Kč, výše pravidelné měsíční splátky byla stanovena na 2,97 % z výše sjednaného úvěrového rámce se splatností vždy 20. dne v kalendářním měsíci. Žalovaná v průběhu trvání úvěrového vztahu načerpala částku ve výši 45 569 Kč, uhradila částku ve výši 4 100 Kč. 6. Předžalobní výzvou, podacími archy, zesplatňujícím dopisem bylo prokázáno, že žalobce úvěr zesplatnil ke dni [datum], žalovaná pak byla vyzvána ke splacení celého úvěru dopisem ze dne [datum]. Žalované byla zaslána předžalobní výzva k plnění dne [datum]. 7. Úvěrovou zpráva a úvěrovou kartou bylo prokázáno, že žalobce provedl před poskytnutím úvěru lustraci žalované v registrech SOLUS, NRKI, CEE a ISIR, jako klientku ji specifikoval jako svobodnou, s bydlením v podnájmu, bez vyživovacích povinností, s příjmem 15 500 Kč, s měsíčními tvrzenými výdaji 10 000 Kč, z toho na domácnost žalované příjem 15 500 Kč, se splátkami jiným společnostem 1 602 Kč, splátky u žalobce 1 115 Kč, s normativními náklady na bydlení 4 439 Kč, splátkou předmětného úvěru 594 Kč, zbývá pak na domácnost částka ve výši 3 890 Kč. Při zjišťování kontraktů žalované bylo zjištěno, že jí byly poskytnuty dva úvěry splátkové, a to osobní ve výši 25 000 Kč, osobní ve výši 80 000 Kč, spotřební ve výši 11 047 Kč, pět žádostí o osobní úvěr bylo žalované odmítnuto, dále měla žalovaná kontokorentní úvěry, kreditní kartu. 8. Po provedeném dokazování soud došel k tomuto závěru o skutkovému stavu: žalobce provedl před poskytnutím předmětného úvěru lustraci žalované v registrech SOLUS, N