3 C 191/2022-21 — Okresní soud v Jeseníku

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalovaném zaplacení částky 13.787,76 Kč s příslušenstvím. Žalobce uvedl, že nabyl pohledávku za žalovanou na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřenou dne [datum] mezi společností [právnická osoba] jako původním věřitelem (dále jen původní věřitel) a postupitelem a žalobcem jako postupníkem a novým věřitelem. Původní věřitel uzavřel se žalovaným dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaný čerpal úvěr v konečné výši 13.787,76 Kč. Tento úvěr měl být splacen nejpozději dne 13. 12. 2021. Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Úvěruschopnost žalovaného ověřoval původní věřitel výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. Úvěr byl poskytován z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného [bankovní účet]. Původní věřitel identifikoval platby úvěru uvedením variabilního symbolu [číslo]. Žalovaný byl upomínán k úhradě dluhu upomínkami odeslanými původním věřitelem a následně i formou předžalobní upomínky prostřednictvím právního zástupce žalobce. Upomínka byla právním zástupcem žalobce odeslána dne 13. 1. 2022. Celková výše nároků žalobce po zohlednění dílčích plateb ze strany činí 13.787,76 Kč nejpozději splatných dne 13. 12. 2021. Žalobce dokládá pouze poslední splatnou fakturu z důvodu jejich velkého počtu, které byly žalovanému zaslány. Tyto faktury je žalobce případně schopen dodat. Pokud by soud neuznal nárok žalobce na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, požaduje žalobce, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, taktéž se neúčastnil jednání u soudu a bylo jednáno v nepřítomnosti žalovaného dle ustanovení § 101 odst. 3 o.s.ř. 3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu skutkovému závěru. Původní věřitel a žalovaný uzavřeli dne [datum] pomocí prostředků komunikace na dálku smlouvu o revolvingovém úvěru s výší úvěrového limitu 10.000 Kč. Roční procentní sazba nákladů na úvěr činila 231,39 %. Úroková sazba činila 0,3452 % za den, 125,998 % ročně. Žalovaný byl povinen splácet úvěr, úroky z úvěru a poplatek za čerpání z bankovního účtu klienta měsíčními splátkami ve výši odpovídající minimálním splátkám dle obchodních podmínek, tj. ve výši 11,00 % nesplaceného úvěru společně s úrokem z úvěru a poplatkem za čerpání (zjištěno ze smlouvy o revolvingovém úvěru). Původní věřitel evidoval u žalovaného aktuální povinnou celkovou částku k úhradě 5.233,30 Kč k datu splatnosti 13. 12. 2021 (zjištěno z platební informace). Původní věřitel oznámil žalovanému oznámením ze dne [datum], že na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka z titulu neuhrazeného spotřebitelského úvěru ze smlouvy [číslo] v celkové výši 13.787,76 Kč postoupena žalobci (zjištěno z oznámení o postoupení pohledávky). Žalobce vyzýval žalovaného předžalobní výzvou ze dne 13. 1. 2022 k úhradě dlužné částky ve výši 20.901,75 Kč ve lhůtě 3 dnů (zjištěno z předžalobní výzvy). 4. Ze zjištěného skutkového stavu dospěl soud k následujícím právním závěrům: 5. Dle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. (občanský zákoník dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Dle ustanovení § 580 odst. 1 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 7. Dle ustanovení § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 8. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ z. s. ú.“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 9. Dle § 86 odst. 1, 2 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 10. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 11. Dle ustanovení § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 12. Předchozí věřitel a žalovaný uzavřeli dne [datum] pomocí prostředků komunikace na dálku smlouvu o revolvingovém úvěru s výší úvěrového limitu 10.000 Kč, která je dle obsahu uzavřeného závazku smlouvou o úvěru dle ustanovení § 2395 o.z. a zákona č. 257/2016 Sb. ve znění ke dni uzavření smlouvy o úvěru. Původní věřitel postoupil pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] na žalobce. Soud při rozhodnutí vycházel ze závěrů uvedených v nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 a v rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ve kterých je poukazováno na povinnost žalobce před poskytnutím úvěru náležitě posoudit schopnost dlužníka – žalované splácet úvěr. Soud vyzval žalobce výzvou ze dne 23. 9. 2022 k doplnění tvrzení ke skutečnosti, jakým způsobem původní věřitel posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr s ohledem na nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18. Žalobce na výzvu soudu ničeho neuvedl. Soud má za to, že původní věřitel žádným způsobem nezjišťoval a už vůbec neověřoval příjmy a výdaje spotřebitele – žalovaného. Obchodní společnosti podnikající v poskytování spotřebitelských úvěrů dokládají na výzvu soudu např. zákaznické karty, ze kterých jsou zjištěny příjmy a výdaje spotřebitele, a dále dokládají listiny prokazující jednak příjmy spotřebitele (např. mzdový lístek) a jednak výdaje spotřebitele (např. smlouva o nájmu bytu). Žalobce v této věci ničeho na prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalovaného nedoložil. Původní věřitel si tak nesplnil svou povinnost před poskytnutím úvěru náležitě posoudit schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr. Toto má za následek, že smlouva o revolvingovém úvěru ze dne [datum] je ujednáním neplatným dle ustanovení § 580 odst. 1 o.z. a soud k této neplatnosti přihlédl bez návrhu dle ustanovení § 588 o.z. Soud se dále zabýval otázkou, zda původní věřitel plnil z neplatné smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne [datum] a zda se žalovaný bezdůvodně neobohatil čerpáním finančních prostředků. Soud vyzval žalobce výzvou ze dne 13. 3. 2023 k doložení důkazů o čerpání úvěru žalovanou v tvrzené výši 13.787,76 Kč. Žalobce na výzvu soudu žádných důkazů nenavrhl, proto má soudu za to, že žalobce neprokázal, že původní věřitel poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 13.787,76 Kč. Žalobce nedoložil žádné potvrzení o platbě původního věřitele na účet žalovaného číslo [bankovní účet]. Soud má za to, že žalobce neprokázal bezdůvodné obohacení na straně žalovaného dle ustanovení § 2993 o.z. a taktéž tímto neprokázal existenci pohledávky původního věřitele za žalovaným. Je tedy na místě žalobu v celém rozsahu zamítnout (výrok I.) 13. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalovaný měl plný úspěch ve věci. Žalovanému však v řízení žádné n