7 C 15/2023-82 — Okresní soud v Jeseníku

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu po žalovaném domáhá zaplacení příspěvku placeného vlastníkem, popř. provozovatelem motorových vozidel: Předně vozidla se zdvihovým objemem válců motoru nad 1850 cm3 do 2500 cm3, [registrační značka], [VIN kód], číslo technického průkazu vozidla [anonymizováno] (dále též jen„ Vozidlo 1“), které bylo v době od 25. 12. 2020 do 31. 3. 2021 provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalovaná částka ohledně Vozidla 1 sestává z dlužného příspěvku ve výši 6 305 Kč a z poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč. Dále pak vozidla [registrační značka], [VIN kód] se zdvihovým objemem válců motoru nad 1850 cm3 do 2500 cm3 (dále jen„ Vozidlo 2“), které bylo v době od 1. 4. 2021 do 30. 6. 2021 provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalovaná částka stran Vozidla 2 sestává z dlužného příspěvku ve výši 5 315 Kč a z poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč. 2. Žalovaný se k výzvě soudu nevyjádřil, v řízení byl zcela nečinný. 3. Na základě § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), soud k projednání věci nenařizoval jednání, neboť žalobkyně souhlasila s projednáním věci bez nařízení jednání a o žalovaném se má na základě výzvy soudu ze dne 23. 2. 2023 (č. l. 19) za to, že souhlasil s projednáním věci bez nařízení jednání, přičemž ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě listinných důkazů předložených žalobkyní, ale také vyžádaných soudem dle § 120 odst. 2 věty první o. s. ř., které byly žalovanému zaslány v kopii a jejichž obsah byl znám i žalobkyni. 4. Z listin obsažených ve spisovém materiálu soud zjistil, že žalovaný byl v době od 25. 12. 2020 do 31. 3. 2021 evidován jako vlastník nebo provozovatel Vozidla 1 (sdělení [anonymizováno] [obec] č. l. 15, 16 a 17) a v době od 1. 4. 2021 do 30. 6. 2021 Vozidla 2 (sdělení [anonymizováno] [obec] na č. l. 15, 16 a 17). Žalobkyně podala k doručení České poště, s.p.: 1) pod podacím číslem [anonymizována tři slova] [číslo] [anonymizována dvě slova] výzvu ze dne 16. 12. 2021 adresovanou žalovanému k zaplacení základu příspěvku do garančního fondu žalobkyně obsahující náležitosti stanovené v § 4 odst. 7 zákona č. 168/1999 Sb. a 2) pod podacím číslem [anonymizována tři slova] [číslo] [anonymizována dvě slova] výzvu obsahující náležitosti stanovené v § 4 odst. 7 zákona č. 168/1999 Sb. ze dne 27. 1. 2021 adresovanou žalovanému k zaplacení základu příspěvku do garančního fondu žalobkyně. – ad 1) v celkové výši 6 305 Kč za období od 25. 12. 2020 do 31. 3. 2021, ad 2) v celkové výši 5 915 Kč za období od 1. 4. 2021 do 30. 6. 2021, kdy neevidovala pojištění odpovědnosti z provozu Vozidla 1 a Vozidla 2 – a nákladů na jeho uplatnění ve výši 300 Kč, a to do 60 dnů od doručení výzvy (výzva ze dne 16. 12. 2021 obsažená v systému CEPR k Vozidlu 1 a výzva ze dne 27. 1. 2022 k Vozidlu 2, na nichž jsou vyznačeny shodná podací čísla jako v potvrzeních o doručení vystavených Českou poštou s.p. obsažených v CEPR). Česká pošta, s.p. zásilku označenou [anonymizována tři slova] [číslo] [anonymizována dvě slova] doručila žalovanému dne 21. 12. 2021 (potvrzení o doručení vystavené Českou poštou s.p. obsažené v CEPR pod názvem„ [číslo] Informace pro Vás k zásilce [anonymizováno]“), zásilku označenou [anonymizována tři slova] [číslo] [anonymizována dvě slova] pak dne 28. 1. 2022 (potvrzení o doručení vystavené Českou poštou s.p. obsažené v CEPR pod názvem„ [číslo] Informace pro Vás k zásilce [anonymizováno]“). 5. Na základě listin obsažených ve spise dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu: Žalovaný neměl sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu Vozidla 1 a 2 se zdvihovými objemy válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, jako jejichž vlastník a provozovatel byl v dané době evidován v registru vozidel takto: 1) Vozidla 1 v období od 25. 12. 2020 do 31. 3. 2021, tedy po celkem 97 dnů, 2) Vozidla 2 v období od 1. 4. 2021 do 30. 6. 2021, tedy po celkem 91 dnů. Žalovanému byla doručena výzva k uhrazení základu příspěvku do garančního fondu žalobkyně a nákladů na jeho uplatnění se lhůtou pro zaplacení do 60 dnů ohledně Vozidla 1 dne 21. 12. 2021, ohledně Vozidla 2 pak 28. 1. 2022. 6. Takto zjištěný skutkový stav posoudil soud podle zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění účinném po dobu tvrzeného provozování vozidla bez uzavřeného pojištění odpovědnosti (dále jen„ zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla“), v rozhodném znění, dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen„ o. z.“), a dle vyhlášky č. 205/1999 Sb., v rozhodném znění, na jejichž znění soud pro stručnost a přehlednost odkazuje (znění použitých ustanovení je dostupné například [webová adresa]). 7. Po právní stránce posoudil soud věc takto: Žalobkyně má dle § 4 odst. 1, 2, 3, 5 a 7 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ve znění účinném 1. 1. 2018, ve spojení s § 2 odst. 1 písm. h) a § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb., ve znění účinném od 1. 1. 2018, právo na zaplacení žalované částky. Bylo totiž prokázáno, že v době od 25. 12. 2020 do 31. 3. 2021 Vozidlo 1 a od 1. 4. 2021 do 30. 6. 2021 Vozidlo 2, obě se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 350 cm3 do 1 850 cm3, vlastnil a provozoval žalovaný, který byl v danou dobu evidován jako vlastník a provozovatel Vozidla 1 a Vozidla 2 v registru vozidel. Tvrzení žalobkyně žalovaný nesporoval, nepředložil důkazy vyvracející skutečnosti zjištěné z provedených listin, a proto lze důvodně předpokládat, že reálný stav, tj. vlastnictví a provozování Vozidla žalovaným, byl v rozhodné době v souladu se stavem zapsaným v registru vozidel, který má pouze účinky evidenční, pročež se uplatní i právní domněnka vlastnictví a provozování vozidla dle § 4 odst. 2 zákona o pojištění odpovědnosti vozidla, jakož i že neplatil povinné příspěvky. Skutkový stav je tedy prokázán tak, jak je uvedeno výše. Na zjištěný skutkový stav pak dopadají v tomto bodě zmíněná ustanovení právních předpisů, po jejichž aplikaci soud dospěl k jednoznačnému závěru, že má žalobkyně právo na zaplacení žalovaného dlužného příspěvku ve výši 6 305 Kč stran Vozidla 1 a ve výši 5 915 Kč stran Vozidla 2 (vypočteno dle § 2 odst. 1 písm. h) vyhlášky jako součin počtu dní, kdy nebylo Vozidlo pojištěno a denní sazby) a nákladů mimosoudního uplatnění práva na příspěvek ve výši 300 Kč u každého dlužného příspěvku (§ 2a vyhlášky). 8. Pro posouzení uplatněného práva na zaplacení úroku z prodlení, na který má žalobkyně právo dle § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., je rozhodné, že výzvy žalobkyně byly žalovanému doručeny, a sice výzva stran dlužných příspěvků ohledně Vozidla 1 dne 21. 12. 2020, ohledně Vozidla 2 pak dne 28. 1. 2022. Žalobkyně požaduje úrok z prodlení až od 2. 3. 2022 u dlužné částky k Vozidlu 1, od 13. 4. 2022 u dlužné částky k Vozidlu 2, ač by na něj měla právo již od 22. 2. 2022, resp. 30. 3. 2022 (§ 573, § 605 odst. 1 a § 607 o. z.). Uvedené ničeho nemění na sazbě („ výši“) úroku z prodlení. Soud však nemohl žalobní žádání žalobkyně překročit, tedy přiznat jí více, než čehož se domáhá (§ 153 odst. 2 o. s. ř. a contrario). 9. Na podkladě shora rozvedených skutečností soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. 10. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142a o. s. ř. (k právu [anonymizována tři slova] na náhradu nákladů řízení i v rozsahu nákladů za zastoupení advokátem srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 7. 2016, sp. zn. 25 Cdo 1119/2016). Náhrada účelně vynaložených nákladů řízení žalobkyně zastoupené advokátkou sestává: a) z náhrady za zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč (č. l. 6), b) náhrady odměny advokátky za 3 úkony právní služby – 1) předžalobní výzva, 2) převzetí a příprava zastoupení a 3) návrh ve věci samé (§ 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen„ AT“) – ve výši 300 Kč/úkon dle § 14b odst. 1 AT, tj. celkem 900 Kč, a c) z náhrady hotových výdajů vynaložených v souvislosti s každým ze tří uvedených úkonů právní služby ve výši 100 Kč/úkon dle § 14b odst. 5 písm. a) AT, tj. celkem 300 Kč. Dále žalobkyni náleží náhrada DPH podle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 14a AT ve výši 252 Kč ( (900+300) *0,21), neboť zástupkyně žalobkyně je plátkyní DPH. Tyto náklady ve sporu zcela úspěšná žalobkyně vynaložila k účelnému uplatňování svého práva, a proto jí soud přiznal jejich plnou náhradu v celkové výši 2 252 Kč (800+900+300+252) – výrok II. K aplikaci § 14b AT přistoupil soud proto, že mu je z úřední činnosti známo, že se žalobkyně opakovaně domáhá návrhy na ustáleném vzoru v obdobných věcech téhož, potažmo obdobného plnění na základě stejného či podobného skutkového základu (např. řízení vedená zdejším soudem pod sp. zn. [spisová značka], [spisová značka], [spisová značk