7 C 22/2023-25 — Okresní soud v Jeseníku

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu a po částečném zpětvzetí návrhu domáhá po žalované zaplacení příspěvku placeného vlastníkem, popř. provozovatelem motorového vozidla, které bylo v době od 1. 2. 2021 do 9. 7. 2021 provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, a to osobního automobilu se zdvihovým objemem válců motoru 2 500 cm3, [registrační značka], [VIN kód], číslo technického průkazu vozidla [anonymizováno] (dále též jen„ Vozidlo“). Žalovaná částka sestává z dlužného příspěvku ve výši 14 787 Kč a z poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč. 2. Žalovaná se k výzvě soudu nevyjádřila, v řízení byla zcela nečinná. 3. Na základě § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) soud k projednání věci nenařizoval jednání, neboť žalobkyně souhlasila s projednáním věci bez nařízení jednání a o žalovaném se má na základě marného uplynutí lhůty k vyjádření se k výzvě soudu ze dne 21. 3. 2023 (č. l. 18) za to, že souhlasila s projednáním věci bez nařízení jednání, přičemž ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě listinných důkazů předložených žalobkyní, ale také vyžádaných soudem dle § 120 odst. 2 věty první o. s. ř. a předložených žalobkyní k výzvě soudu, které byly žalované zaslány v kopii a jejichž obsah byl znám i žalobkyni. 4. Z listin obsažených ve spisovém materiálu soud zjistil, že žalovaná byla v období od 7. 8. 2020 do 9. 7. 2021 evidována jako vlastnice a provozovatelka Vozidla (sdělení MÚ [obec] na č. l. 14, karta vozidla na č. l. 15 a 16). Žalobkyně podala k doručení České poště, s.p. pod podacím číslem [anonymizováno] výzvu ze dne 6. 1. 2022 adresovanou žalované k zaplacení základu příspěvku do garančního fondu žalobkyně – v celkové výši 20 553 Kč za období od 1. 2. 2021 do 9. 9. 2021, kdy neevidovala pojištění odpovědnosti z provozu vozidla – a nákladů na jeho uplatnění ve výši 300 Kč, a to do 60 dnů od doručení výzvy (výzva ze dne 6. 1. 2022 obsažená v systému CEPR). České poště, s. p. se podařilo zásilku obsahující výzvu (zásilku shodného podacího čísla jaké je uvedeno na dokladu o doručení i na výzvě) doručit dne 7. 1. 2022 (listina uložená v systému CEPR pod označením Informace pro Vás k zásilce [anonymizováno]). Následně byla zaslána žalované ještě upomínka o zaplacení zmíněné částky (upomínka uložená v systému CEPR) a předžalobní výzva (systém CEPR). 5. Na základě listin obsažených ve spise dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu: V období od 1. 2. 2021 do 9. 7. 2021, tedy po období celkem 159 dnů, neměla žalovaná sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu shora specifikovaného Vozidla se zdvihovým objemem válců motoru nad 2 500 cm3, jako jehož vlastnice a provozovatelka byla v dané době evidována v registru vozidel. Žalované byla 7. 1. 2022 doručena výzvy žalobkyně k uhrazení základu příspěvku do garančního fondu žalobkyně a nákladů na jeho uplatnění se lhůtou pro zaplacení do 60 dnů od doručení výzvy. 6. Takto zjištěný skutkový stav posoudil soud podle zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění účinném po dobu tvrzeného provozování vozidla bez uzavřeného pojištění odpovědnosti (dále jen„ zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla“), v rozhodném znění, dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen„ o. z.“), a dle vyhlášky č. 205/1999 Sb., v rozhodném znění, na jejichž znění soud pro stručnost a přehlednost odkazuje (znění použitých ustanovení je dostupné například [webová adresa]). 7. Výrok I. tohoto rozsudku se v souladu s § 169 odst. 2 věty druhé o. s. ř. neodůvodňuje. K uvedenému se pro přehlednost a jasnost odůvodnění uvádí, že žalobkyně vzala zpět návrh ve věci samé co do zaplacení části dlužného příspěvku za období od 10. 7. do 9. 9. 2021. 8. Po právní stránce posoudil soud věc takto: Žalobkyně má dle § 4 odst. 1, 2, 3, 5 a 7 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ve znění účinném od 1. 1. 2018, ve spojení s § 2 odst. 1 písm. g) a § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb., ve znění účinném od 1. 1. 2018, právo na zaplacení žalované částky. Bylo totiž prokázáno, že v době od 1. 2. 2021 do 9. 7. 2021 byla jako vlastnice a provozovatelka Vozidla se zdvihovým objemem válců motoru nad 2 500 cm3 evidována žalovaná, pročež se dle § 4 odst. 2 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla má za to, že v rozhodné době byla skutečnou vlastnicí a provozovatelkou vozidla (pro účely daného zákona). K vozidlu nebylo sjednáno pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, přičemž žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení příspěvku do 60 dnů ode dne doručení výzvy. Tvrzení žalobkyně žalovaná nesporovala, nepředložila důkazy vyvracející skutečnosti zjištěné z provedených listin. Skutkový stav je tedy prokázán tak, jak je uvedeno výše. Na zjištěný skutkový stav pak dopadají v tomto bodě zmíněná ustanovení právních předpisů, po jejichž aplikaci soud dospěl k jednoznačnému závěru, že má žalobkyně právo na zaplacení žalovaného dlužného příspěvku ve výši 14 787 Kč (vypočteného dle § 2 odst. 1 písm. i) vyhlášky jako součin počtu dní, kdy nebylo Vozidlo pojištěno a denní sazby) a nákladů mimosoudního uplatnění práva na příspěvek ve výši 300 Kč (§ 2a vyhlášky). 9. Pro posouzení uplatněného práva na zaplacení úroku z prodlení z částky 14 787 Kč je rozhodné, že žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužného příspěvku a nákladů mimosoudního uplatnění práva na příspěvek do 60 dnů ode dne doručení výzvy. Výzva byla žalované doručena 7. 1. 2022. Žalobkyně požaduje úrok z prodlení až od 23. 3. 2022, ač by na něj měla právo již od 9. 3. 2022 (§ 573, § 605 odst. 1 a § 607 o. z.). Uvedené ničeho nemění na sazbě („ výši“) úroku z prodlení. Soud však nemohl žalobní žádání žalobkyně překročit, tedy přiznat jí více, než čehož se domáhá (§ 153 odst. 2 o. s. ř. a contrario). Uzavírá se proto, že žalobkyně má právo na zaplacení úroků z prodlení z částky 14 787 Kč od 23. 3. 2022 do zaplacení, a to dle § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 10. Na podkladě shora rozvedených skutečnosti soud žalobě vyhověl co do žalobního žádání na zaplacení 15 087 Kč s požadovaným úrokem z prodlení z částky 14 787 Kč (výrok II.). Co do úroku z prodlení z částky 5 766 Kč, v níž vzala žalobkyně žalobu zpět, musel soud žalobu zamítnout (výrok III.). 11. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 146 odst. 2 a § 142a o. s. ř. (k právu [žalobce] [anonymizována dvě slova] na náhradu nákladů řízení i v rozsahu nákladů za zastoupení advokátem srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 7. 2016, sp. zn. 25 Cdo 1119/2016). Pokud jde o zastavení řízení, soud přisvědčuje žalobkyni, že nezavinila zastavení řízení, nýbrž toto zastavení zavinila žalovaná, která včas a řádně nevyrozuměla o převodu/přechodu vlastnického práva, a tak žalobkyně vycházela z jí dostupných údajů v registru vozidel; o změně se dozvěděla teprve na základě výzvy soudu. Žalobkyně vycházela z jí dostupných údajů v registru vozidel (o čemž svědčí výpisy z registru, které připojila k návrhu), v nichž byla jako provozovatelka a vlastnice evidována žalovaná. Rozsah, v němž bylo řízení zastaveno, se tak pro účely náhrady nákladů řízení považuje za úspěch žalobkyně. V rozsahu zamítnutí úroků z prodlení jde jen o neúspěch v poměrně nepatrné části ve smyslu § 142 odst. 3 o. s.ř. Náhrada účelně vynaložených nákladů řízení žalobkyně zastoupené advokátkou sestává: a) z náhrady za zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč (č. l. 5), b) náhrady odměny advokátky za 3 úkony právní služby – 1) předžalobní výzva, 2) převzetí a příprava zastoupení a 3) návrh ve věci samé (§ 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen„ AT“) – ve výši 300 Kč/úkon dle § 14b odst. 1 AT, tj. celkem 900 Kč, a c) z náhrady hotových výdajů vynaložených v souvislosti s každým ze tří uvedených úkonů právní služby ve výši 100 Kč/úkon dle § 14b odst. 5 písm. a) AT, tj. celkem 300 Kč. Dále žalobkyni náleží náhrada DPH podle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 14a AT ve výši 252 Kč ( (900+300) *0,21), neboť zástupkyně žalobkyně je plátkyní DPH. Tyto náklady ve sporu v naprosto převažující míře úspěšná žalobkyně vynaložila k účelnému uplatňování svého práva, a proto jí soud přiznal jejich plnou náhradu v celkové výši 2 252 Kč (800+600+300+189) – výrok II. Doplnění návrhu na zahájení řízení k výzvě soudu dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. soud nepovažuje za účelný úkon, neboť povinností žalobkyně, natož zastoupené advokátkou, je podat návrh bezvadný, tedy takový, jehož doplnění není třeba. K aplikaci § 14b AT přistoupil soud proto, že mu je z úřední činnosti známo, že se žalobkyně opakovaně domáhá návrhy na ustáleném vzoru v obdobných věcech téhož, potažmo obdobného plnění na základě stejného či podobného skutkového základu (např. řízení vedená zdejším soudem pod sp. zn. [sp