7 C 4/2022-52 — Okresní soud v Jeseníku

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhá zaplacení částky 25 032 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 19. 7. 2022 do zaplacení, a to jako bezdůvodného obohacení žalovaného. Dne [datum] [číslo] totiž [právnická osoba] [anonymizováno] (dále též„ Právní předchůdkyně“) poskytla žalovanému na jeho účet 30 000 Kč (jako jistinu zápůjčky). Následně Právní předchůdkyně postoupila žalovanou pohledávku na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Právní předchůdkyni a žalobkyni uhradil žalovaný pouze 4 968 Kč. 2. Soud zjistil, že dne [datum] žalovaný označený mj. adresou [adresa] [číslo] (výdajový pokladní doklad č. [anonymizováno] [číslo], v systému CEPR). Částka 30 000 Kč je jako celková výše půjčky uvedena i v listině nazvané„ Smlouva o půjčce č, [číslo]“, podepsané Právní předchůdkyní a žalovaným – specifikovaným mj. adresou [adresa], že je mj. uzavírána dle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, jakož i ujednání, že Právní předchůdkyně poskytuje jako půjčku 30 000 Kč, kterou se žalovaný zavazuje vrátit v ujednané lhůtě, v ujednaných splátkách a s ujednanými náklady půjčky ve výši 29 597 Kč – listina označená Smlouva o půjčce [číslo] systém CEPR). Dále soud zjistil, že [datum] podepsali zástupci Právní předchůdkyně jako„ postupitelky“ a žalobkyně jako„ postupnice“ listinu nazvanou„ Smlouva o postoupení pohledávek“ s ujednáním, že předmětem smlouvy jsou pohledávky postupitelky, postupované ke dni uzavření smlouvy a vzniklé z dílčích smluv o půjčce a specifikované v příloze 1 smlouvy o postoupení pohledávek (předmětná listina v systému CEPR), přičemž v daném seznamu je uvedena pohledávka ve výši 54 629 Kč, označená mj. jménem a příjmením žalovaného a číslem dílčí smlouvy [číslo] (listina nazvaná Specifikace pohledávek k odkupu ke smlouvě o postoupení pohledávek ze dne [datum], č. l. 40). Dále soud zjistil, že 29. 6. 2022 bylo žalovanému na adrese [adresa], oznámeno, že si má vyzvednout u České pošty, s. p. zásilku doručovanou mu od [anonymizováno] [jméno] [příjmení], přičemž soud zjistil i to, že tato zásilka byla České poště, s. p. předána k doručení 27. 6. 2022 (kopie obálky na č. l. 23 a 23 verte). Dnem 27. 6. 2022 je datována listina označená jako„ Předžalobní upomínka“ adresovaná [anonymizováno] [jméno] [příjmení] žalovanému a obsahující výzvu, aby žalovaný zaplatil nejpozději do 18. 7. 2022 na tam uvedený účet částku 25 032 Kč vyplývající ze smlouvy o půjčce [číslo] uzavřené mezi žalovaným a Právní předchůdkyní (listina nazvaná Předžalobní upomínka, systém CEPR). 3. Z jiných než shora uvedených důkazních prostředků nezjistil soud skutečnosti významné pro posouzení této věci, a proto z oněch jiných důkazních prostředků neučinil žádná skutková zjištění. Pravost ani správnost provedených listin nebyla v řízení zpochybněna, soud o nich neměl důvodu pochybovat, a proto z nich při zjišťování skutkového stavu vycházel (§ 101 odst. 3 o. s. ř.) O tvrzení žalobkyně, že jí žalovaný na pohledávku ze smlouvy o půjčce zaplatil celkem 4 968 Kč, neměl soud důvodu nevěřit. 4. Na základě provedeného dokazování učinil soud tento závěr o skutkovém stavu: Dne [datum] poskytla žalovanému Právní předchůdkyně půjčku ve výši 30 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit mj. s náklady ve výši 29 597 Kč, a to dle listiny označené jako smlouva o půjčce uzavřená dle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. Následně Právní předchůdkyně a žalobkyně podepsaly listinu nazvanou„ Smlouva o postoupení pohledávek“, jejímž předmětem bylo mj. postoupení pohledávky Právní předchůdkyně za žalovaným ze smlouvy o půjčce ze dne [datum]. Výzvou, kterou si žalovaný mohl vyzvednout u České pošty s.p. od 29. 6. 2022, ho žalobkyně vyzvala k zaplacení částky 25 032 Kč vyplývající ze smlouvy o půjčce, a to nejpozději do 18. 7. 2022. Žalovaný zaplatil na pohledávku Právní předchůdkyně a posléze žalobkyně celkem 4 968 Kč. 5. Na zjištěný skutkový stav soud aplikoval tato ustanovení právních předpisů: Dle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 164 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, není-li dále stanoveno jinak, řídí se práva a povinnosti ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. Dle § 1 zákona č. 145/2010 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ z. s. ú.“), tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. Podle § 9 odst. 1 z. s. ú., věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Dle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Dle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Pode § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Dle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. 6. Po právní stránce posoudil soud věc takto: S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru (§ 588 věty první o. z. ve spojení s § 9 odst. 1 z. s. ú.) v podobě zápůjčky dle § 2390 o. z., kterou Právní předchůdkyně a žalovaný uzavřeli dle § 2390 a násl. o. z. ve spojení s § 1 odst. z. s. ú. dne 9. 10. 2014, kdy Právní předchůdkyně poskytla zápůjčku žalovanému, má žalobkyně – na kterou Právní předchůdkyně jako postupnice postoupila žalovanou pohledávku (byť jako pohledávku z platné smlouvy o zápůjčce) smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou [datum] (§ 1879, 1880 odst. 1 o. z.) –, právo jen na vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 a § 2993 o. z., a to ve výši poskytnuté a nevrácené jistiny, tj. 25 032 Kč. 7. Přestože žalobkyně uvádí, že se zaplacení žalované částky domáhá z titulu bezdůvodného obohacení žalovaného, vyplývá z jí předložených listin, že Právní předchůdkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru (a to ve formě zápůjčky dle § 2390 a násl. o. z.). Už jen ze smlouvy o postoupení pohledávky a její přílohy lze usuzovat na uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru mezi Právní předchůdkyní a žalovaným. O uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru (v podobě zápůjčky) svědčí též to, že právní předchůdkyně minimálně v roce 2014 patřila mezi nebankovní poskytovatele spotřebitelských úvěrů, jak je soudu známo z úřední činnosti. Konečně je třeba poukázat i na to, že žalobkyně původně v žalobě tvrdila, že Právní předchůdkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o zápůjčce, přičemž k tomuto tvrzení označila a připojila i řadu (provedených) listinných důkazů, z nichž plyne, že uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru.