11 C 49/2024-31 — Okresní soud v Jeseníku

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne 2. 1. 2024 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 26 175 Kč sestávající z nesplacené jistiny zápůjčky ve výši 20 000 Kč a z nesplaceného poplatku za poskytnutí zápůjčky ve výši 6 175 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 26 175 Kč od 12. 2. 2023 do zaplacení, dále částky 2 500 Kč jako účelně vynaložených nákladů v souvislosti s prodlením žalovaného (za písemné výzvy ze dne 18. 2. 2023, 25. 2. 2023, 4. 3. 2023, 13. 3. 2023 a 28. 3. 2023) a částky 4 800 Kč jako smluvní pokuty dle čl. 2.3 smlouvy (tj. smluvní pokuty ve výši 0,10 % denně z dlužné jistiny za dobu od 12. 2. 2023 do 15. 12. 2023) s odůvodněním, že tyto nároky vyplývají ze smlouvy o zápůjčce uzavřené dne , datum, mezi žalobkyní a žalovaným. Dle žalobkyně žalovaný uhradil na zápůjčku pouze částku 1 320 Kč. Žalobkyně uvedla, že před poskytnutím zápůjčky řádně ověřila úvěruschopnost žalovaného tím, že si od něj vyžádala informace o jeho rodinných, pracovních, příjmových a výdajových poměrech a tyto ověřila na základě dokumentů vyžádaných od žalovaného.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k jednání nařízenému ve věci se bez omluvy nedostavil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán.3. Skenem občanského průkazu bylo prokázáno, že se jedná o občanský průkaz žalovaného.4. Smlouvou o zápůjčce bylo prokázáno, že smlouva byla podepsána dne , datum, žalovaným jako klientem a dne , datum, žalobkyní jako věřitelem, obsahem smlouvy byl závazek žalobkyně poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši 20 000 Kč, a to převodem na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, ve lhůtě do 2 dnů od podpisu smlouvy, a závazek žalovaného tyto prostředky vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 6 175 Kč do 12. 1. 2023. RPSN bylo ve smlouvě vyčísleno na 2 969 %. Dále obsahuje smlouva ujednání, že v případě prodlení klienta s plněním závazků dle této smlouvy se klient zavazuje uhradit věřiteli smluvní pokutu ve výši 0,10 % z dlužné částky za každý den prodlení a částku 500 Kč za písemnou upomínku.5. Výpisem z účtu č. , č. účtu, bylo prokázáno, že dne , datum, byla z tohoto účtu poukázána částka 20 000 Kč na účet č. , č. účtu, s názvem , Jméno zainteresované osoby 0/0, .6. Upomínkami ze dne 18. 2. 2023, 25. 2. 2023, 4. 3. 2023, 13. 3. 2023 a 28. 3. 2023 bylo prokázáno, že žalobkyně v nich uvádí č. účtů, na které je možno uhradit dluh ze zápůjček, mimo jiné jde o účet č. , č. účtu, . Důkazy o odeslání a doručení těchto upomínek žalobkyně soudu nepředložila.7. Předžalobní výzvou a podacím archem ze dne 20. 11. 2023 bylo prokázáno, že uvedeného dne odeslala žalobkyně prostřednictvím České pošty s. p. žalovanému výzvu k zaplacení pohledávky ve výši 32 999 Kč ze smlouvy uzavřené dne , datum, .8. Z dalších listinných důkazů předložených žalobkyní, a to Všeobecných obchodních podmínek společnosti , právnická osoba, , soud nečinil s ohledem na právní hodnocení věci žádná skutková zjištění.9. Na základě provedeného dokazování soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: Dne , datum, podepsal žalovaný a dne , datum, podepsala žalobkyně smlouvu o zápůjčce, na základě které žalobkyně poukázala na účet žalovaného dne , datum, částku ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit do 12. 1. 2023 spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 6 175 Kč. Žalovaný dosud vrátil pouze částku 1 320 Kč. Pokud jde o posouzení úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím zápůjčky, žalobkyně se omezila pouze na obecné konstatování, že si vyžádala od žalovaného informace o jeho rodinných, pracovních, příjmových a výdajových poměrech a tyto informace ověřila na základě dokumentů vyžádaných od žalovaného, ani přes výzvu soudu však toto svá tvrzení nijak nekonkretizovala a neoznačila soudu žádné důkazy k jeho prokázání. Žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě částky 32 999 Kč dle smlouvy o zápůjčce ze dne , datum, předžalobní výzvou odeslanou dne 20. 11. 2023.10. Na zjištěný skutkový stav soud aplikoval níže uvedená ustanovení právních předpisů:11. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.12. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „z. s. ú.“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.13. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.14. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.15. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.16. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.17. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.18. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.19. Soud dospěl k následujícímu posouzení: Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru v podobě zápůjčky dle § 2390 a násl. o. z. ve spojení s § 2 z. s. ú. Není sporu o tom, že žalovaný v době uzavření smlouvy vystupoval jako spotřebitel a žalobkyně jako podnikatelka. Žalobkyně ani přes výzvu soudu netvrdila, jaké konkrétní informace měla při ověřování úvěruschopnosti žalovaného a jakým konkrétním způsobem tyto informace ověřovala. Vzhledem k výše uvedenému soud uzavírá, že žalobkyně neověřila úvěruschopnost žalovaného (vizte nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 k povinnosti obecného soudu zkoumat, zda úvěrující prověřil schopnost úvěrovaného úvěr splatit, dále rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, o povinnosti žalobce před poskytnutím úvěru náležitě posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr). K otázce absolutní neplatnosti smlouvy a své povinnosti tuto okolnost zkoumat odkazuje soud na rozhodnutí Soudního dvora ve věci sp. zn. C-679/18, s nímž se zcela ztotožňuje. Zanedbáním náležité péče při poskytování spotřebitelských úvěrů, tedy zanedbáním povinnosti zkoumat tzv. úvěruschopnost spotřebitele, došlo ve smyslu § 588 o. z. ke zjevnému porušení zákonných ustanovení chránících spotřebitele jako slabší smluvní stranu, čímž došlo ke zjevnému narušení veřejného pořádku, jakož i dobrých mravů. Z tohoto důvodu je smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě se žalobkyně domáhá zaplacení žalovaných částek, absolutně neplatná dle § 588 o. z. ve spojení s § 87 odst. 1 z. s. ú. Je-li absolutně neplatná smlouva jako celek, jsou absolutně neplatná i ujednání o smluveném úroku a poplatcích.20. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně