7 C 40/2025-70 — Okresní soud v Jeseníku

1. Žalobce se žalobou podanou dne 18. 9. 2025 domáhá, aby soud rozhodl, že „vyživovací povinnost , Jméno žalobce, , nar. , Datum narození žalobce, , trvale bytem , adresa, , vůči , Jméno žalovaného, , nar. , Datum narození žalovaného, , trvale bytem , Adresa žalovaného, , založená rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, s účinností od 1. 9. 2025 zaniká.“ Žalobu odůvodňuje tím, že žalovaný nabyl , datum, zletilosti a , datum, ukončil své studium na středním , Anonymizováno, čímž skončila jeho příprava na budoucí povolání, přičemž je od července 2025 zapsán v evidenci uchazečů o zaměstnání. Tvrdí, že žije se svou manželkou a společným nezletilým synem, který trpí mozkovou obrnou vyžadující celodenní péči o něj, jež je finančně náročná. Trvání jeho vyživovací povinnosti k žalovanému by se tak negativně promítlo do životní úrovně jeho nezletilého syna. Dále žalobce uvádí, že mu matka žalovaného odmítá prokázat, že je žalovaný veden na úřadu práce a aktivně si hledá zaměstnání, přičemž nesouhlasila ani s jeho návrhem, že bude žalovanému dále platit výživné částkou 2 000 Kč měsíčně a nejdéle po dobu tří měsíců, než si najde zaměstnání. Žalobce dovozuje, že žalovaný je schopen se sám živit od 1. 9. 2025.2. Žalovaný s podanou žalobou nesouhlasí. Dne 15. 10. 2025 dokonce podal návrh na zvýšení výživného na částku 6 500 Kč měsíčně. Podáním doručeným soudu dne 21. 11. 2025 vzal tento návrh v celém rozsahu. Současně změnil své tvrzení, že není schopen se sám živit, jelikož nemá pravidelný příjem, byť si aktivně hledá zaměstnání a je veden v evidenci uchazečů o zaměstnání. Po podání návrhu na zvýšení výživného totiž soudu sdělil, že od 1. 11. 2025 nastoupil do zaměstnání s předpokládaným měsíčním příjmem , částka, Kč hrubého.3. Soud postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb. a ve věci rozhodl bez nařízení jednání, neboť ve věci mohl rozhodnout jen na základě listinných důkazů předložených účastníky a opatřených soudem dle § 120 odst. 2 o. s. ř., přičemž žalobce s tímto postupem souhlasil (č. l. 68) a žalovaný se nevyjádřil k výzvě soudu, zda souhlasí s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, kterou soud opatřil doložkou dle § 101 odst. 4 o. s. ř. (č. l. 56). K tomu soud poznamenává, že ve zmíněné výzvě účastníky upozornil, jaké důkazy si opatřil, jakož i na to, jaké skutečnosti se z těchto důkazů podávají.4. Z listinných důkazů, o jejichž pravosti ani správnosti neměl důvodu pochybovat, pročež z nich při zjišťování skutkového stavu vycházel, soud zjistil tyto skutečnosti: Žalobci bylo rozhodnutím soudu uloženo, aby s účinností od 30. 6. 2022 platil výživné pro žalovaného jako svého syna částkou 4 000 Kč měsíčně (rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, na č. l. 16 až 18). Poté, co se dozvěděl, že žalovaný ukončil studium (přípravu na budoucí povolání) a je veden v evidenci uchazečů o zaměstnání, se u jeho matky zajímal o jeho aktuální poměry a v září 2025 navrhl, že i když není nadále povinen hradit žalovanému výživné, bude mu hradit 2 000 Kč měsíčně po dobu tří měsíců (konverzace mezi žalobce a matkou žalovaného na č. l. 5 až 7). Žalovaný skutečně ke dni 17. 6. 2025 ukončil soustavnou přípravu na povolání ve smyslu zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti tím, že ukončil studium na střední škole v oboru , obor, se zaměřením na , profese, , načež byl od 1. 9. 2025 do 31. 10. 2025 veden v evidenci uchazečů o zaměstnání (zpráva Úřadu práce ČR, k. p. , adresa, na č. l. 46), aniž by mu byly od 30. 6. 2025 poskytovány dávky ze systému sociálního zabezpečení (zpráva Úřadu práce ČR, k. p. , adresa, na č. l. 50, zpráva OSSZ , adresa, na č. l. 54) a aniž by byl zdravotně omezen ve výkonu výdělečné činnosti (zpráva ÚP ČR, k. p. , adresa, na č. l. 46 a zpráva OSSZ , adresa, na č. l. 54). Od 1. 9. do 31. 10. 2025 řádně spolupracoval s příslušným úřadem práce, jenž mu z důvodu krátké doby spolupráce nevydal žádné doporučenky. K výkonu zaměstnání, jenž si žalovaný nalezl, nastoupil 1. 11. 2025 (zpráva Úřadu práce ČR, k. p. , adresa, na č. l. 58). Do té doby hradila výdaje žalovaného v celkové měsíční výši 14 600 Kč, vč. volnočasových a osobních potřeb – přehled měsíčních nákladů žalovaného na č. l. 23 – jeho matka (prohlášení matky na č. l. 22). Žalovaný si nenašel zaměstnání dříve, přestože pro osoby s jeho pracovním profilem evidoval Úřad práce ČR, k. p. , adresa, volné pracovní pozice už od 14. 7. 2025 za měsíční příjem , částka, Kč až , částka, Kč s výkonem práce v , adresa, (přehled volných pracovních míst na č. l. 59 až 66). Žalovaný doložil, že si aktivně hledal zaměstnání od září 2025 tím, že e-mailovými zprávami oslovil dva potenciální zaměstnavatele – práce v , Anonymizováno, , práce v prodejně , Anonymizováno, (e-mailové zprávy na č. l. 24 až 26). Od 1. 11. 2025 nastoupil do zaměstnání v , Anonymizováno, (pracovní smlouva ze dne , datum, na č. l. 36 až 40) za průměrnou hrubou měsíční mzdu , částka, Kč, vč. osobního ohodnocení (mzdový výměr na č. l. 52).5. Účastníci se ve svých podáních shodují v tom, že žalobce je otcem žalovaného a že měl dle soudního rozhodnutí platit žalovanému jako jeho otec výživné ve výši 4 000 Kč.6. Na základě výše rozebraných listinných důkazů obsažených ve spise a na základě shodných tvrzení účastníků dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu: Žalobci bylo soudním rozhodnutím uloženo, aby žalovanému jako svému synovi hradil výživné ve výši 4 000 Kč měsíčně. K 17. 6. 2025 ukončil žalovaný soustavnou přípravu na své budoucí povolání, avšak v evidenci uchazečů o zaměstnání byl veden až 1. 9. 2025 a zaměstnání či jinou výdělečnou činnost si začal hledat až od září 2025, aniž by byl zdravotně omezen v jejich výkonu či aniž by pobíral dávky ze systému sociálního zabezpečení a byť se v , adresa, nabízela zaměstnání pro jeho pracovní profil za hrubou měsíční mzdu kolem , částka, Kč již od července 2025. Dne 1. 11. 2025 nastoupil do zaměstnání v , Anonymizováno, za průměrnou hrubou měsíční mzdu , částka, Kč. Do té doby hradila výdaje žalovaného v celkové měsíční výši 14 600 Kč, vč. volnočasových a osobních potřeb, jeho matka. Přestože měl žalobce za to, že již není nadále povinen platit žalovanému výživné, zajímal se o aktuální poměry žalovaného u jeho matky, jíž v září 2025 navrhl, že bude žalovanému hradit 2 000 Kč měsíčně po dobu tří měsíců.Po právní stránce posoudil soud věc takto:7. Návrh žalovaného na zvýšení výživného pokládá soud za vzájemný návrh ve smyslu § 97 odst. 1 o. s. ř. Žalovaný se jím totiž za tohoto řízení domáhal svého práva na výživné vůči žalobci tak, že požadoval více než žalobce (ten žádal, aby soud rozhodl, že nadále není povinen žalovanému platit výživné).8. Výrok I. tohoto rozsudku se v souladu s § 169 odst. 2 věty druhé o. s. ř. neodůvodňuje.9. Jelikož soud řízení o vzájemném návrhu zastavil z důvodu, že jej žalovaný vzal zpět, aniž by tvrdil, že žalobce uplatněný nárok uspokojil (vyhověl jeho vzájemnému návrhu), postupoval soud dle § 146 odst. 2 věty první o. s. ř. ve spojení s § 151 odst. 1 o. s. ř. a rozhodl výrokem II. tohoto rozsudku, že je žalovaný povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení vynaložených v souvislosti s řízením o vzájemném návrhu. Za účelně vynaložené náklady žalobce zastoupeného advokátem související se vzájemným návrhem soud pokládá vyjádření žalobce ke vzájemnému návrhu, k němuž soud žalobce vyzval [§ 11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), dále jen „AT“)]. Žalobce v řízení zastupoval advokát, pročež náhrada nákladů řízení vynaložených v souvislosti se vzájemným návrhem sestává z odměny advokáta ve výši 1 500 Kč (§ 9 odst. 2 AT ve znění účinném od 1. 1. 2025 ve spojení s § 7 bod 4 AT) a z paušální náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 450 Kč (§ 13 odst. 4 AT ve znění účinném od 1. 1. 2025)., tedy celkem 1 950 Kč. Soud nezvýšil přiznanou částku o náhradu DPH, neboť soudu nebylo předloženo osvědčení o registraci advokáta k DPH (§ 14a odst. 1 AT). K tomu soud uvádí, že neshledal důvody hodné zvláštního zřetele odůvodňující výjimečné oprávnění soudu nepřiznat náhradu nákladů řízení tomu, komu náleží (§ 150 o. s. ř.). Soud se ztotožňuje s názorem žalobce, že se žalobce chtěl se žalovaným „rozumně dohodnout“, o což protistrana nestála, jakož i s tím, že je třeba vzít v potaz tvrzenou rodinnou situaci žalobce.10. Na podkladě v řízení zjištěných skutečností soud žalobě v celém rozsahu vyhověl, neboť žalobce prokázal, že žalovaný nejpozději 1. 9. 2025 nabyl schopnost se sám živit, pročež od tohoto dne není žalobce povinen nadále hradit výživné ve prospěch žalovaného (svého syna). Dle § 911 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník lze totiž výživné přiznat (z toho plyne, že povinný je výživné povinen hradit) jen tehdy, jestliže oprávněný není schopen se sám živit. Tuto schopnost lze vymezit jako připravenost, zejm. zletilého dítěte, získávat si vlastní prací prostř