11 C 260/2021-22 — Okresní soud v Jihlavě

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částky 10 300 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené dne [datum] mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně (společností [právnická osoba]). Dle žalobkyně její předchůdkyně před uzavřením smlouvy posoudila rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry žalovaného a zjištěné informace zaznamenala do karty zákazníka oproti příslušným předloženým dokumentům. Na základě takto zjištěných údajů předchůdkyně žalobkyně dospěla k závěru, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr splácet. 2. Na základě smlouvy byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které se zavázal vrátit v rámci 60 týdenních splátek společně s úrokem ve výši 2 000 Kč, poplatkem za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč nejpozději do [datum]. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný svůj dluh řádně nehradil, poslední splátku zaplatil dne [datum], přičemž vrátil pouze 7 700 Kč. Tato úhrada byla započtena částkou 1 988,80 Kč na jistinu, částkou 2 000 Kč na úrok, částkou 2 000 Kč na poplatek za administrativní činnost a částkou 1 711,20 Kč na poplatek za hotovostní inkaso splátek. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Pohledávka byla postoupena ve výši 11 800 Kč, skládala se z neuhrazené jistiny ve výši 8 011,20 Kč, poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 288,80 Kč a navýšení účtovaného předchůdkyní žalobkyně. Po postoupení pohledávky žalovaný nic neuhradil. Nárok žalobkyně představuje pouze dlužnou jistinu a poplatek za hotovostní inkaso splátek (tj. bez postoupeného navýšení). 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Účastníci neměli ve smyslu § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), námitek proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání, proto soud postupoval podle § 115a o. s. ř. a ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě listinných důkazů obsažených ve spise. 4. Z provedeného dokazování s přihlédnutím k tomu, co uvedli účastníci, dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním. Předchůdkyně žalobkyně a žalovaný spolu uzavřeli dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru v hotovosti [číslo] Smlouva byla oběma stranami podepsána jako potvrzení toho, že žalovanému byly v hotovosti poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Ze smlouvy soud dále zjistil, že žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit společně s úrokem ve výši 2 000 Kč, poplatkem za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč, celkem tedy částku 18 000 Kč v rámci 60 týdenních splátek po 300 Kč s tím, že první splátka je splatná 7. den od data uzavření smlouvy. Součástí smlouvy bylo ujednání o zápůjční úrokové sazbě ve výši 19,31 % p.a. jako pevné po celou dobu trvání závazku. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně, jak soud zjistil z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] a předžalobní výzvy ze dne [datum]. Oznámením o postoupení pohledávky byl žalovaný informován o postoupení pohledávky z předmětné smlouvy na žalobkyni a vyzván k úhradě celkové dlužné částky ve výši 11 800 Kč do 10 dnů od obdržení dopisu (dle podacího lístku byl dopis žalovanému odeslán dne [datum]). Skutečnost, že pohledávka byla postoupena na žalobkyni, má soud za prokázanou ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a seznamu postupovaných pohledávek. Z předžalobní upomínky soud dále zjistil, že žalovaný na poskytnutý úvěr uhradil jen 7 700 Kč. Dluh žalovaného představuje neuhrazenou jistinu ve výši 8 011,20 Kč a neuhrazený poplatek. Ve spojení s podacím lístkem má soud za prokázané, že žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu v dodatečné lhůtě nejpozději do [datum], ale ani v té nic neuhradil. 5. K prokázání tvrzení, že úvěruschopnost žalovaného byla řádně ověřena, žalobkyně předložila kartu zákazníka (fakticky žádost o spotřebitelský úvěr). Tato karta byla oběma smluvními stranami podepsaná dne [datum]. Z karty soud zjistil, že obsahuje základní informace o poměrech žalovaného, které žalovaný při žádosti sdělil. V kartě bylo uvedeno, že v době žádosti o úvěr byl žalovaný rozvedený, neměl ani jedno nezaopatřené dítě ani jinou nezaopatřenou osobu a žil sám v nájmu. Žalovaný dále uvedl, že měl příjem ze zaměstnání na částečný úvazek ve výši 12 000 Kč čistého měsíčně. Zaměstnání žalovaného a výše jeho příjmu bylo osvědčeno oproti předložené pracovní smlouvě a výplatním páskám. Žalovaný kromě tohoto příjmu uvedl, že má další příjem ve výši 10 000 Kč měsíčně. Ohledně měsíčních výdajů žalovaného bylo v kartě uvedeno, že je tvoří výdaje na bydlení (nájem) ve výši 5 000 Kč a osobní výdaje ve výši 4 000 Kč. Výši nájmu, stejně jako druh bydlení žalovaného předchůdkyně žalobkyně ověřila z předložené nájemní smlouvy. Současně bylo ověřeno, že žalovaný neměl v době žádosti o úvěr jiný úvěrový závazek u předchůdkyně žalobkyně, ani jiné společnosti. Předchůdkyně žalobkyně vycházela z použitelného měsíčního příjmu žalovaného ve výši 13 000 Kč, který považovala za zůstatek dostatečný pro splácení požadovaného úvěru 10 000 Kč v 60 týdenních splátkách. 6. Na výše uvedeném postupu předchůdkyně žalobkyně při zjišťování úvěruschopnosti žalovaného soud kladně hodnotí zejména to, že byly hodnoceny současně osobní i majetkové poměry žalovaného, neboť oba faktory mohou mít na celkovou úvěruschopnost žalovaného zásadní vliv. Žalovaným uvedené údaje se předchůdkyně žalobkyně správně snažila osvědčit oproti příslušným dokumentům (např. nájemní a pracovní smlouvě). V souhrnu je však postup předchůdkyně žalobkyně nutné hodnotit jako povrchní a formální. Předchůdkyně žalobkyně vycházela ze dvou příjmů žalovaného tak, jak při žádosti uvedl. Nicméně ověřen byl jen příjem ze zaměstnání na částečný úvazek, druhý příjem žalovaného nebyl ani blíže specifikován. Vzhledem k tomu, že žalovaný byl rozvedený a neměl vyživovací povinnost k žádné další osobě, není zřejmé, co by mohlo být zdrojem tohoto příjmu. Přinejmenším měla být ze strany předchůdkyně žalobkyně ověřena finanční stránka žalovaného z výpisů z účtu, které jsou způsobilé doložit komplexní hospodaření jedince s penězi a pravidelnost příjmů. Soud má za to, že poměry žalovaného nebyly dostatečně zjištěny, nebylo tedy možné učinit jednoznačný závěr o schopnosti žalovaného úvěr řádně splácet. 7. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), vznikne smlouva o zápůjčce, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu. Podle § 2392 odst. 1 věta první o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky. 8. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 3 odst. 2 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru se věřitelem rozumí poskytovatel nebo osoba, která nabyla pohledávku za spotřebitelem ze smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podle § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru se poskytovatelem rozumí ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr. 9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. 11. Soud na závazkový vztah mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným vedle obecných ustanovení aplikoval i shora uvedená ustanovení zákona o spotře