120 C 8/2021-80 — Okresní soud v Jihlavě

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 39 267,88 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že s žalovanou uzavřela dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě poskytla žalované finanční prostředky ve výši 40 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splatit společně s úrokem s efektivní sazbou 138,19 %, resp. s nominální sazbou 90,01 % ročně ve 30 měsíčních splátkách po 3 387 Kč. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení s hrazením splátky [číslo] o délce 65 dnů, došlo dne [datum] k zesplatnění celého úvěru; žalovaná následně uhradila pouze tři splátky po 1 000 Kč. Dlužná částka se sestává z jistiny (ke které byl připočten úrok přirostlý ke dni zesplatnění) ve výši 31 520 Kč, nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením ve výši 600 Kč, smluvní pokuty k datu vyhotovení žaloby ve výši 7 147,88 Kč, úroku a úroku z prodlení. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Soud ve věci provedl dokazování listinami. 4. Dle výpisu ze seznamu vedeného Českou národní bankou je žalobkyně poskytovatelem spotřebitelského úvěru ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Dle výpisu z registru [příjmení] neměla žalovaná v době uzavření smlouvy o úvěru žádné evidované závazky. Z výpisu NRKI vyplývá, že žalovaná má příznak 14 – klient je v registru příliš nový. Z hodnocení klienta ze dne [datum] vyplývá, že žalovaná měla čistý měsíční příjem ze zaměstnání ve výši 26 796 Kč a měsíční výdaje ve výši 4 410 Kč s tím, že bydlí u rodičů. Podle pracovní smlouvy ze dne [datum] byla žalovaná zaměstnána u zaměstnavatele [právnická osoba] (agentura práce), která žalovanou na základě pokynu ze dne [datum] přidělila k uživateli [právnická osoba] na dobu od [datum] do [datum]. Z výplatních pásek je zřejmé, že žalovaná měla v měsíci lednu a únoru 2019 čistý měsíční příjem ve výši 26 496 Kč, resp. 27 095 Kč; dle výpisů z účtu byla žalované tato mzda připsána na její bankovní účet. 5. Z prohlášení klientů vyplývá, že žalovaná prohlásila, že se seznámila s podmínkami úvěru a souvisejícími dokumenty. Předsmluvní formulář ze dne [datum] ke smlouvě [číslo] podepsaný žalovanou obsahuje podstatné informace a parametry týkající se úvěru. Splátkový kalendář obsahuje informace o datech jednotlivých splátek a jejich započítávání na úrok a jistinu. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvy o úvěru ze dne [datum] [číslo] vyplývá, že tato byla podepsána žalovanou a akceptována žalobkyní. Dle této smlouvy činila výše úvěru 40 000 Kč a měla být vyplacena na účet žalované č. [bankovní účet]. Žalovaná se zavázala úvěr vrátit společně s úrokem s efektivní úrokovou sazbou ve výši 138,19 % ročně ve 30 splátkách po 3 387 Kč. Podle čl. 6 smlouvy měla žalobkyně nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované, a to v částce 200 Kč u každé splátky, s jejíž úhradou se žalovaná dostane do prodlení o délce 15 dnů. Podle čl. 6 písm. b) smlouvy bylo dohodnuto, že ocitne-li se žalovaná v prodlení s úhradou jakékoliv splátky nebo její části o délce 65 dnů, automaticky dojde k zesplatnění úvěru. Dle čl. 6 se ke dni zesplatnění veškeré dosud nezaplacené úroky přirostlé ke dni zesplatnění stávají součástí nové jistiny úvěru. Dle čl. 6 bylo dále dohodnuto, že nezaplatí-li žalovaná novou jistinu v den zesplatnění, vzniká jí povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z nové jistiny úvěru za každý den prodlení. Oznámením ze dne [datum] žalobkyně žalované sdělila, že úvěr schválila; žalovaná oznámení převzala dne [datum]. 6. Z dokladu o vyplacení úvěru vyplývá, že částka 40 000 Kč byla připsána na účet žalované dne [datum]. Z karty klienta vyplývá, kdy a v jakých částkách byl úvěr žalovanou splácen. Výzvami ze dne 19. 6., 20. 7., 19. 8., 21. 9. a [datum] byla žalovaná opakovaně upozorňována na prodlení se splácením splátek a na možnost zesplatnění celého úvěru. Oznámením ze dne [datum] bylo žalované sděleno, že se dostala do prodlení s úhradou splátky úvěru o délce 65 dnů, čímž došlo k okamžitému zesplatnění všech závazků ze smlouvy o úvěru. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dluhu do 10 dnů od odeslání oznámení. Předžalobní výzvou ze dne [datum] odeslanou téhož dne žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu ve lhůtě 15 dnů. 7. Z vyjádření znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] Ph.D., [příjmení] vyplývá vysvětlení efektivní úrokové míry a její přepočet na nominální úrokovou sazbu. Z databáze časových řad [příjmení] vyplývá, že v době uzavření úvěrové smlouvy činila sazba úroků u korunových úvěru poskytovaných bankami domácnostem s fixací 1-5 let 8,23 % ročně. 8. Soud důkazy hodnotil jednotlivě a ve vzájemné souvislosti. Účastníci neměli námitky proti pravosti či pravdivosti jednotlivých listinných důkazů. Jelikož ani soud sám žádné takové pochybnosti o listinných důkazech v průběhu řízení nezískal, bez dalšího z nich vycházel. Na základě provedeného dokazování tak má soud za zjištěný následující skutkový stav věci. Účastníci spolu dne [datum] uzavřeli smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované částku 40 000. Žalovaná se zavázala tuto částku splatit společně s úrokem s nominální úrokovou sazbou 90,01 % ročně, a to ve 30 měsíčních splátkách po 3 387 Kč; smlouva obsahovala též ujednání o zesplatnění a sankcích vůči žalované v případě prodlení se splácením. Před poskytnutím úvěru žalobkyně prověřila příjmy a výdaje žalované. Dne [datum] žalobkyně oznámila žalované okamžité zesplatnění úvěru a dne [datum] jí zaslala předžalobní výzvu. 9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2048 odst. 1 věta první občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. 10. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 576 téhož zákona týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Podle § 1802 téhož zákona mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. 11. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 12. Soud posoudil závazkový vztah mezi účastníky jako platně a účinně uzavřenou smlouvu o úvěru, která splňuje též podmínky zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně splnila svoji smluvní povinnost a poskytla žalované částku ve výši 40 000 Kč. Naproti tomu žalovaná nesplácela řádně a včas, a žalobkyni proto vznikl nárok na náhradu nákladů spojených s prodlením ve smyslu čl. 6 smlouvy (3 x 200 Kč). 13. Jako neplatné soud nicméně zhodnotil ujednání týkající se výše smluveného úroku z poskytnuté částky. Nejvyšší soud již v rozsudku ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 konstatoval, že„ (n) emohou být žádné pochybnosti o tom, že nepřiměřeně vysoké úroky sjednané při peněžité půjčce jsou obecně považovány za odporující obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, a že tedy jsou v rozporu s dobrými mravy. (…) (N) epřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků sjednaná ve smyslu ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák., která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček.“ Tyto závěry Nejvyššího soudu – který konkrétně posuzoval situaci, kdy smluvený úrok čtyřikrát převyšoval sazbu úroků uplatňovanou bankami – jsou plně přenositelné i na vztahy regulované zákonem č. 89/2012 Sb., občanským zákoník, a v něm obsaženou úpravu dobrých mravů a smlouvy o úvěru. Jestliže tedy žalobkyně sjednala s žalovanou smluvní úrok z poskytnutých peněz ve výši 90,01 % ročně, který více než jedenáctkrát přesahoval sazbu úroků uplatňovanou u obsahově obdobných úvěrů bankami (8, 23 % ročně), jedná se o ujednání absolutně neplatné pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu