18 C 229/2021-90 — Okresní soud v Jihlavě

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 10 927,65 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedla, že společnost [právnická osoba] (dále též jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) se žalovaným uzavřela dne 9. 4. 2019 smlouvu o půjčce [číslo] na částku 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnout částku spolu s úroky a poplatky ve 32 pravidelných měsíčních splátkách po 478 Kč, přičemž první splátka byla splatná dne 9. 5. 2019 a každá další vždy k 9. dni daného měsíce. Úroková sazba byla sjednána ve výši 30,90 % ročně. Jelikož žalovaný úvěr řádně nesplácel, tak právní předchůdkyně žalobkyně předmětný úvěr ke dni 23. 1. 2020 zesplatnila podle ustanovení 7.1 a 2 produktových podmínek. Žalovanému byla zaslána upomínka ze dne 24. 1. 2020. Dne 23. 3. 2021 postoupila právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Tato skutečnost byla žalovanému oznámena. Žalovaný byl na možnost podání žaloby upozorněn ve výzvě k zaplacení učiněné zástupcem žalobkyně. Dlužná částka se skládá z částky jistiny 8 918,20 Kč a dlužných poplatků a smluvní pokuty ve výši 2 009,45 Kč. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva dne 13. 5. 2021. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K nařízenému jednání se žalovaný nedostavil. Soud při splnění zákonných podmínek jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen o.s.ř.). 3. Z návrhu na uzavření smlouvy o půjčce ze dne 8. 4. 2019 a z akceptace ze dne 9. 4. 2019 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o půjčce, ve které se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč, a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit ve 32 měsíčních splátkách po 463 Kč. Ve smlouvě byla sjednána úroková sazba ve výši 30,90 % ročně. Součástí smlouvy bylo i pojištění (varianta A), za které se žalovaný zavázal platit poplatek ve výši 15 Kč. [příjmení] úvěru byla převedena na účet žalovaného č. [bankovní účet]. První splátka byla splatná dne 9. 5. 2019 a poté každá další splátka vždy 9. dne příslušného měsíce. Smlouva byla akceptována dne 9. 4. 2019 Součástí smlouvy jsou produktové podmínky, z nich vyplývá, že banka je oprávněna zesplatnit úvěr v případě porušení smluvních podmínek klientem (bod 7.2). Součástí smlouvy je sazebník poplatků, ze kterého soud zjistil přehled účtovaných poplatků. Součástí smlouvy jsou i všeobecné obchodní podmínky. Z rámcové smlouvy o poskytování bankovních, platebních a investičních služeb ze dne 8. 4. 2019 soud zjistil obecné parametry poskytování produktů. 4. Z poslední výzvy ze dne 7. 1. 2020 soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě částky 1 942,42 Kč. Z oznámení o zesplatnění ze dne 23. 1. 2020 soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě částky 10 484,79 Kč do deseti dnů od vyhotovení výzvy. Z předžalobní výzvy ze dne 13. 5. 2021 soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě částky 17 023,82 Kč nejpozději do 28. 5. 2021. Z výpisu z účtu č. [bankovní účet] soud zjistil, že dne 9. 4. 2019 žalovaný vyčerpal půjčku ve výši 10 000 Kč. Dále soud zjistil způsob splácení úvěru za období od května 2019 do února 2021. Z výpisu poplatků soud zjistil výši předepsaných poplatků. 5. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Právní předchůdkyně žalobkyně jakožto podnikatel s předmětem podnikání spočívajícím v poskytování spotřebitelských úvěrů a žalovaný spolu uzavřely smlouvu ze dne 9. 4. 2019, v níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal dlužnou částku spolu s úrokem a dalšími poplatky splatit 32 měsíčními splátkami ve výši 463 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 30,90 % ročně. Bonita žalovaného byla právní předchůdkyní žalobkyně zkoumána toliko na základě tvrzení žalovaného. Žalovaný závazky splnil pouze částečně. Pohledávka z uzavřené smlouvy byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 17. 3. 2021, oznámením ze dne 1. 4. 2021 byl žalovaný vyzván k vydání dlužných finančních prostředků. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné pohledávky předžalobní výzvou ze dne 13. 5. 2021. 6. Dle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 6. 2017 (dále též jen„ ZoSÚ“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 7. Podle ustanovení § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „o. z.“) věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. 8. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zejména ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není narušeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 9. Podle ustanovení § 1968 o.z. platí, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 10. Na základě provedeného dokazování a s přihlédnutím ke shora citovaným zákonným ustanovením soud dospěl k následujícímu. Na závazkový vztah mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je plně aplikovatelný ZoSÚ, neboť právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla zápůjčku v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný při tomto právním jednání nevystupoval jako podnikatel (alespoň to nevyplývá z jeho označení v hlavičce smlouvy), přičemž nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by zápůjčka měla souviset s podnikatelskou činností žalovaného. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, kterým se podle ustanovení § 2 ZoSÚ rozumí i zápůjčka, je splnění povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele zápůjčku splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet zápůjčku je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (blíže viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, dostupný na www.nssoud.cz či rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný na www. nsoud.cz, přičemž tam uvedené závěry jsou aplikovatelné i na současnou úpravu). Soud na základě provedeného dokazování nemůže učinit záv