20 C 107/2021-53 — Okresní soud v Jihlavě

1. Podanou žalobou se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 31 019, 03 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že dne [datum] uzavřela s žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru Pronto půjčka [číslo] na jejímž základě poskytla žalované částku 30 000 Kč bezhotovostně na její bankovní účet. Žalovaná se ve smlouvě zavázala tuto částku vrátit společně se smluvním úrokem ve výši 111,33 % ročně ve třiceti měsíčních splátkách po 2 992 Kč. Jelikož se žalovaná dostávala do prodlení se splácením, žalobkyně jí účtovala poplatek za každou upomínku ve výši 450 Kč a smluvní pokutu za prodlení s úhradou pravidelné splátky ve výši 499 Kč. Jelikož žalovaná dlužnou částku neuhradila ani v dodatečné lhůtě, byl úvěr ke dni [datum] zesplatněn. Žalobkyni tak současně vznikl nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, s níž je žalovaná v prodlení. Dlužná částka sestává z neuhrazené jistiny ve výši 27 671,29 Kč, smluvní pokuty ke dni [datum] ve výši 3 347,74 a úroku z prodlení. Žalovaná dlužnou částku přes výzvu neuhradila. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Soud ve věci provedl dokazování listinami. 4. Z úvěrové zprávy NRKI – BRKI soud zjistil, že žalovaná v době uzavření smlouvy o úvěru neměla evidován žádný uzavřený kontrakt (úvěr, půjčku apod.). Z lustrace v centrální evidence exekucí vyplynulo, že na majetek žalované nebyla v době uzavření smlouvy o úvěru vedena žádná exekuce. Z výplatní pásky a s výpisu z účtu vyplývá, že žalovaná měla v měsíci červenci 2019 čistý příjem ze zaměstnání ve výši 19 313 Kč. Z databáze časových řad [příjmení] vyplývá, že v době uzavření smlouvy o úvěru činila průměrná úroková sazba u úvěrů na spotřebu s fixací od 1 do 5 let poskytovaných bankami 8,45 % ročně. 5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru pronto půjčka [číslo] soud zjistil, že byla uzavřena dne [datum] mezi žalobkyní a žalovanou a že se v ní žalobkyně zavázala poskytnout žalované neúčelový úvěr ve výši 30 000 Kč na dobu 30 měsíců, a to bezhotovostně na bankovní účet žalované č. [bankovní účet]. Žalovaná se zavázala úvěr vrátit společně s úrokem ve výši 111,33 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách po 2 992 Kč Smluvní podmínky k této smlouvě – žalovanou rovněž podepsané – obsahují mimo jiné povinnost žalované uhradit žalobkyni poplatek za upomínku ve výši 450 Kč a smluvní pokutu ve výši 499 Kč v případě prodlení s úhradou pravidelné splátky. Pokud dojde k zesplatnění úvěru, je žalovaná povinna hradit žalobkyni rovněž smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Podle čl. IV odst. 5 podmínek se úhrady žalované započítávají v tomto pořadí: náklady na vymáhání, smluvní pokuty, poplatek za poskytnutí úvěru, úrok, jistina. V připojeném formuláři pro standardní informace o spotřebitelském úvěru jsou uvedeny parametry úvěru včetně sankčních plateb, přičemž tento formulář je datován dnem [datum] a je žalovanou vlastnoručně podepsán. Ze splátkového kalendáře vyplývá datum jednotlivých splátek, a jak mají být započítávány na úrok a jistinu. Z potvrzení o provedení tuzemské úhrady je patrno, že žalobkyně odeslala dne [datum] částku 30 000 Kč na bankovní účet č. [bankovní účet]. 6. Z rozložení plateb soud zjistil, jakým způsobem byl úvěr žalovanou splácen, přičemž žalované byly účtovány celkem tři smluvní pokuty ve výši 499 Kč za prodlení s úhradou pravidelné splátky a dva poplatky ve výši 450 Kč za upomínku. Z upomínek ze dne 30. 11., 15. 12. a [datum] soud zjistil, že žalovaná byla opakovaně vyzývána k úhradě dlužných splátek. Dopisem ze dne [datum] žalobkyně oznámila žalované zesplatnění úvěru ke dni [datum] a vyzvala ji k úhradě dluhu do 30 dnů. Z předžalobní upomínky vyplývá, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky do [datum]; výzva byla dle informace české pošty odeslána dne [datum]. 7. Soud důkazy hodnotil jednotlivě a ve vzájemné souvislosti. Účastníci neměli námitky proti pravosti či pravdivosti jednotlivých listinných důkazů. Jelikož ani soud sám žádné takové pochybnosti o listinných důkazech v průběhu řízení nezískal, bez dalšího z nich vycházel. Na základě provedeného dokazování tak má soud za zjištěný následující skutkový stav věci. Účastníci spolu dne [datum] uzavřeli smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalobkyně zaslala žalované na bankovní účet částku 30 000 Kč. Žalovaná se tuto částku zavázala vrátit žalobkyni společně s úrokem ve výši 111,33 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách po 2 992 Kč. Před uzavřením smlouvy žalobkyně zjistila, že žalovaná nemá žádné další úvěry či půjčky, není na ni vedena exekuce a její čistý měsíční příjem ze zaměstnání činí částku 19 313 Kč. Jelikož žalovaná nesplácela řádně a včas, byly jí žalobkyní účtovány poplatky za upomínky a smluvní pokuty; následně byl úvěr ke dni [datum] zesplatněn. Žalovaná přes výzvu svůj dluh nevyrovnala. 8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2048 odst. 1 věta první občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. 9. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 576 téhož zákona týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Podle § 1802 téhož zákona mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. 10. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 11. Soud posoudil závazkový vztah mezi účastníky jako platně a účinně uzavřenou smlouvu o úvěru, která splňuje též podmínky zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně splnila svoji smluvní povinnost a poskytla žalované částku ve výši 30 000 Kč. Naproti tomu žalovaná nesplácela řádně a včas, a žalobkyni proto vznikl nárok na náhradu nákladů spojených s upomínkami a na smluvní pokuty ve výši 499 Kč. Jelikož žalovaná přes dodatečně poskytnutou lhůtu svůj dluh nevyrovnala, žalobkyně v souladu se smlouvu celý úvěr zesplatnila ke dni [datum], čímž žalobkyni zároveň vznikl v souladu s § 2048 občanského zákoníku nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. 12. Jako neplatné soud nicméně zhodnotil ujednání týkající se výše smluveného úroku z poskytnuté částky. Nejvyšší soud již v rozsudku ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 konstatoval, že„ (n) emohou být žádné pochybnosti o tom, že nepřiměřeně vysoké úroky sjednané při peněžité půjčce jsou obecně považovány za odporující obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, a že tedy jsou v rozporu s dobrými mravy. (…) (N) epřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků sjednaná ve smyslu ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák., která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček.“ Tyto závěry Nejvyššího soudu – který konkrétně posuzoval situaci, kdy smluvený úrok čtyřikrát převyšoval sazbu úroků uplatňovanou bankami – jsou plně přenositelné i na vztahy regulované zákonem č. 89/2012 Sb., občanským zákoník, a v něm obsaženou úpravu dobrých mravů a smlouvy o úvěru. Jestliže tedy žalobkyně sjednala s žalovanou smluvní úrok z poskytnutých peněz ve výši 111,33 % ročně, který více než dvanáctkrát přesahoval sazbu úroků uplatňovanou u obsahově obdobných úvěrů bankami (8, 45 % ročně), jedná se o ujednání absolutně neplatné pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 580 odst. 1 občanského zákoníku. 13. Neplatné ujednání o výši úroku je oddělitelné ve smyslu § 576 občanského zákoníku, a nezpůsobuje tak neplatnost celé smlouvy o úvěru. Jelikož však ujednání o úroku je nezbytnou náležitostí smlouvy o úvěru, přistoupil soud k podpůrné aplikaci § 1802 občanského zákoníku a dospěl k závěru, že úrok z úvěru činil 8,45 % ročně, neboť za tuto sazbu poskytovaly banky úvěry v době uzavření smlouvy o