21 C 317/2021-32 — Okresní soud v Jihlavě

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 8 800 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně, společnost [právnická osoba] (dále též jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela se žalovaným dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na částku 6 000 Kč, kterou žalovanému vyplatila v hotovosti při podpisu smlouvy. Částku spolu s úrokem ve výši 1 200 Kč za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy a poplatky ve výši 3 600 Kč se žalovaný ve smlouvě zavázal splatit v 60 týdenních splátkách po 180 Kč. Poplatky jsou tvořeny odměnou za administrativní činnost ve výši 1 200 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 400 Kč. Žalovaný svou povinnost splnil pouze zčásti, když neuhrazena zůstala jistina zápůjčky ve výši 6 000 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 860 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 1 940 Kč. Dne [datum] postoupila právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Tato skutečnost byla žalovanému oznámena. Žalovaný byl na možnost podání žaloby upozorněn ve výzvě k zaplacení učiněné zástupcem žalobkyně. Právní předchůdkyně žalobkyně posoudila schopnost žalovaného splácet půjčku vyhodnocením údajů sdělených žalovaným v zákaznické kartě a jejich ověřením předloženými doklady. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ač mu byla žaloba spolu s výzvou k vyjádření se doručena do vlastních rukou postupem dle § 49 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v účinném znění (dále též jen„ o. s. ř.“) do datové schránky. Soud proto ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na podkladě listinných důkazů za splnění podmínek ust. § 115a o. s. ř. (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). 3. Z provedeného dokazování soud zjistil, že dne [datum] uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] v níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku 6 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit a zaplatit administrativní poplatek ve výši 1 200 Kč, úrok ve výši 1 200 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 400 Kč; celkem tak byl žalovaný povinen uhradit částku 10 800 Kč v 60 týdenních splátkách po 180 Kč. První splátka byla splatná sedmý den od data uzavření smlouvy a každá následující splátka do konce následujícího týdenního období. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že předmět zápůjčky mu byl vyplacen v hotovosti při podpisu smlouvy. Právní předchůdkyně žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného na základě jím poskytnutých údajů, tj. z žalovaným tvrzeného příjmu ze zaměstnání u společnosti [právnická osoba], ve výši 18 000 Kč a výdajů jeho domácnosti ve výši 10 000 Kč; podle zákaznické karty byla úvěruschopnost žalované ověřena pracovní smlouvou a výplatními páskami. Smlouvou uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní dne [datum] došlo k postoupení pohledávky za žalovaným ve výši 10 800 Kč na žalobkyni. Toto postoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 19. 2. 2021, který byl odeslán dne 22. 2. 2021. Tento dopis obsahoval také výzvu k plnění ve lhůtě 10 dnů. Předžalobní výzvou ze dne 13. 5. 2021 vyzval právní zástupce žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky ve lhůtě do 28. 5. 2021. 4. Dle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též jen„ ZoSÚ“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 5. Podle ustanovení § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „o. z.“) věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. 6. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zejména ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není narušeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 7. Na základě provedeného dokazování a s přihlédnutím ke shora citovaným zákonným ustanovením soud dospěl k následujícímu. Na závazkový vztah mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je plně aplikovatelný ZoSÚ, neboť právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný při tomto právním jednání nevystupoval jako podnikatel (alespoň to nevyplývá z jeho označení v hlavičce smlouvy), přičemž nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by úvěr měl souviset s podnikatelskou činností žalovaného. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru je splnění povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet úvěr je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (blíže viz rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 30/2015-39 ze dne 1. 4. 2015 dostupný na www.nssoud.cz či rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný na www. nsoud.cz, přičemž tam uvedené závěry jsou aplikovatelné i na současnou úpravu). Soud má z provedeného dokazování za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně se v tomto případě spokojila s pouhým tvrzením žalovaného. Žalobkyně svá tvrzení, že k ověření správnosti údajů poskytnutých žalovaným byly právní předchůdkyní žalobkyně využity i další zdroje, a to pracovní smlouva či výplatní pásky, soudu nijak neprokázala, neboť tato skutečnost bez dalšího nevyplývá z pouhého zaškrtnutí příslušných kolonek v kartě zákazníka. Tím, že se žalobkyně k jednání nedostavila, připravila se o možnost být poučena ve smyslu § 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř. Soud proto uzavírá, že se právní předchůdkyně žalobkyně spokojila s pouhým tvrzením žalovaného ohledně jeho příjmů i výdajů. 8. I přes znění předmětného ustanovení je potřeba neplatnost považovat za absolutní, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti, neboť smyslem ZoSÚ je implementace předpisů EU vydaných na ochranu spotřebitele. K otázce absolutní neplatnosti smlouvy odkazuje soud pro zjednodušení na rozhodnutí Soudního dvora ve věci sp. zn. C -679/18. Je-li absolutně neplatná smlouva, jsou absolutně neplatná i ujednání o smluveném úroku a poplatcích, jež vyplývají ze smlouvy. 9. V řízení však bylo prokázáno, že její právní předchůdkyně žalobkyně žalobkyni platně postoupila svou pohledávku za žalovaným a že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla finanční prostředky v celkové výši 6 000 Kč. Žalovaný se zavázal k úhradě celkové částky ve výši 10 800 Kč, poté splácel a nyní měl dle tvrzení žalobkyně dlužit celkem částku 8 800 Kč. Soud vzal za nesporné, že žalovaný uhradil rozdíl mezi tvr