4 C 234/2021-37 — Okresní soud v Jihlavě

1. Podanou žalobou se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 8 600 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o úvěru uzavřené dne 7. 7. 2017 mezi žalovanou a společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“). V odůvodnění žaloby uvedla, že na základě předmětné smlouvy žalovaná obdržela od právní předchůdkyně žalobkyně bezhotovostním převodem částku ve výši 10 000 Kč a zavázala se tuto částku vrátit spolu s příslušenstvím do 7. 10. 2017. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytovala úvěry prostřednictvím internetových stránek [webová adresa], kde žalovaná vyplnila požadované registrační údaje ve formuláři a v rámci dokončení žádosti o půjčku odsouhlasila znění úvěrové smlouvy. Právní předchůdkyně žalobkyně nato vytvořila návrh smlouvy o úvěru, který žalovaná akceptovala. Žalované byl dne 7. 7. 2017 poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalobou uplatněný nárok představuje dluh z uvedené smlouvy. Pohledávka byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1. 1. 2021 na žalobkyni, o čemž byla žalovaná informována. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, ač jí byla žaloba spolu s výzvou k vyjádření se doručena do vlastních rukou postupem dle § 49 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), na adresu trvalého pobytu. Soud proto ve věci rozhodl bez nařízení jednání, když účastníci s tímto postupem vyslovili souhlas (§ 115a o. s. ř., § 101 odst. 4 o. s. ř.). 3. Žalobkyně předložila k důkazu dokument označený jako„ Smlouva o spotřebitelském úvěru“, ve kterém je právní předchůdkyně žalobkyně označena jako zapůjčitel a žalovaná jako klient a identifikována je jménem a příjmením, rodným číslem, adresou trvalého bydliště, telefonním číslem a e-mailem. Dokument obsahuje závazek zapůjčitele poskytnout klientovi částku v celkové výši 10 000 Kč a závazek klienta tuto částku splatit do 7. 10. 2017. K uzavření smlouvy mělo dojít za užití prostředků komunikace na dálku, a to registrací klienta na webových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně a poskytnutím požadovaných údajů. Tyto dokumenty nejsou podepsané v místě určeném pro žalovanou, zatímco na straně právní předchůdkyně žalobkyně je podpis připojen. Z přehledu úhrad bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně zaslala dne 7. 7. 2017 částku 10 000 Kč na účet č. [bankovní účet], který patří žalované. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni, a to smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1. 1. 2021, což bylo žalované oznámeno. Žalobkyně zaslala žalované prostřednictvím svého zástupce předžalobní výzvu datovanou 2. 2. 2021, která byla dle podacího archu téhož dne odeslána a v níž byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu ve lhůtě 3 dnů. 4. Na základě právního posouzení zjištěných skutečností soud dospěl k závěru, že v řízení nebylo prokázáno uzavření smlouvy o úvěru ze dne 7. 7. 2017 mezi účastníky v podobě předložené soudu. Smlouva o spotřebitelském úvěru musí být podle § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, uzavřena v písemné formě a rovněž musí být podle § 105 odst. 1 téhož zákona poskytnuta v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat spotřebiteli. Za písemnou formu se přitom podle § 562 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), považuje i jednání elektronickými prostředky za podmínky, že tyto prostředky umožňují zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Pro dodržení písemné formy musí být písemnost podle § 561 odst. 1 o. z. podepsána. Zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, přitom rozlišuje tři druhy elektronických podpisů, a to zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis a tzv. prostý elektronický podpis (ten připouští i čl. 3 bodu 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne 23. 7. 2014, o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice č. 1999 /93/). Vzhledem k tomu, že uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nepatří mezi kategorie jednání s osobou veřejnoprávního charakteru podle § 5 a § 6 zákona č. 297/2016 Sb., je možné k jejímu podepsání využít kterýkoliv typ elektronického podpisu. Zároveň však platí, že podpis jednajícího (vlastnoruční i elektronický) plní dvě funkce: jednak prokazuje, že jednala skutečně podepsaná osoba, a jednak zabezpečuje nezměnitelnost podepsané listiny. Obě uvedené funkce přitom splňuje pouze zaručený elektronický podpis (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2009, sp. zn. 33 Cdo 3210/2007). V projednávané věci měla být smlouva mezi účastníky uzavřena elektronicky prostřednictvím webového rozhraní uživatelského profilu žalované na internetových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně, přičemž žalovaná smlouvu o úvěru nepodepsala. Z ostatních okolností kontraktačního procesu lze dospět k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně s žalovanou skutečně jednala. Žalobkyně však soudu předložila znění předmětné smlouvy o úvěru ve formátu elektronického souboru.pdf, tedy v jiném formátu, než v jakém měla být smlouva v prostředí webového rozhraní uzavřena. Z této skutečnosti nelze dospět k závěru, že znění této smlouvy v okamžiku odsouhlasení žalovanou bylo totožné se zněním poskytnutým soudu, tudíž že nedošlo k její následné změně. Není totiž zřejmé, kdo, kdy a jak tyto dokumenty vytvořil. Žalobkyně tudíž neprokázala, že forma jednání, kterou právní předchůdkyně žalobkyně zvolila, umožnila zachycení obsahu a jeho nezměnitelnost. V takovém případě je však nutno uzavřít, že nebyla prokázána vůle žalované uzavřít smlouvu o úvěru v podobě předložené soudu, neboť tato nebyla žalovanou vůbec podepsána a současně nebyla dodržena písemná forma smlouvy. S ohledem na tyto skutečnosti má soud za to, že při uzavírání předmětné smlouvy nebyla prokázána vůle žalované tuto smlouvu uzavřít v soudu předloženém znění, a tudíž se jednalo o zdánlivé jednání podle § 551 o. z., k němuž se podle § 554 o. z. nepřihlíží. Soud proto uzavírá, že v řízení nebylo prokázáno uzavření předmětné smlouvy o úvěru mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou v podobě předložené soudu. 5. Žalobkyně však soudu prokázala, že její právní předchůdkyně poskytla žalované finanční prostředky ve výši 10 000 Kč. Jelikož žalovaná poskytnutou částku vrátila pouze zčásti, a to v částce 1 400 Kč, vzniklo původnímu věřiteli v souladu s § 2991 a násl. o. z. právo na vrácení bezdůvodného obohacení ve výši 8 600 Kč. Toto právo přešlo podle § 1879 a násl. o. z. na žalobkyni, neboť v řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovanou řádně postoupila na žalobkyni. Žalobě proto bylo v rozsahu, v němž je žalovaná povinna vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši 8 600 Kč, s úrokem z prodlení v zákonné výši od [datum] do zaplacení, vyhověno. V souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. pak bylo žalované uloženo, aby žalovanou částku zaplatila do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu plnění soud neshledal důvody. 6. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Jelikož žalobkyně dosáhla plného úspěchu ve věci, má právo na náhradu nákladů vynaložených na odměnu právního zástupce za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepsání žaloby a předžalobní výzvy) ve výši 3x 200 Kč podle § 8 odst. 1, § 14b bod 1 a § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.“). Dále žalobkyni náleží třikrát režijní paušál po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., z uvedených částek náhrada za DPH o sazbě 21% ve výši 189 Kč a zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč Celkem tak náklady řízení na straně žalobkyně činí 1 489 Kč.