4 C 327/2020-98 — Okresní soud v Jihlavě

1. Podanou žalobou se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 30 969,30 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že dne 1. 10. 2018 uzavřela s žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru [anonymizováno] půjčka [číslo] na jejímž základě poskytla žalované částku 20 000 Kč bezhotovostně na její bankovní účet. Žalovaná se ve smlouvě zavázala tuto částku vrátit společně se smluvním úrokem ve výši 111,33 % ročně ve třiceti měsíčních splátkách po 1 995 Kč. Jelikož se žalovaná dostávala do prodlení se splácením, žalobkyně jí účtovala poplatek za každou upomínku ve výši 450 Kč a smluvní pokutu za prodlení s úhradou pravidelné splátky ve výši 499 Kč. Jelikož žalovaná dlužnou částku neuhradila ani v dodatečné lhůtě, byl úvěr ke dni 16. 4. 2019 zesplatněn. Žalobkyni tak současně vznikl nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, s níž je žalovaná v prodlení. Dlužná částka sestává z neuhrazené jistiny ve výši 19 708,59 Kč, úroků ve výši 7 634,33 Kč, smluvní pokuty vyčíslené ke dni 17. 10. 2019 na částku 3 626,38 Kč a z úroku z prodlení. Žalovaná dlužnou částku přes výzvu neuhradila. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, ač jí byla žaloba spolu s výzvou k vyjádření se doručena do vlastních rukou postupem podle § 49 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), na adresu trvalého pobytu. K nařízenému jednání se žalovaná nedostavila, aniž by se předem omluvila. Nedostavila se ani žalobkyně, která svou neúčast omluvila. Soud při splnění zákonných podmínek jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). 3. Soud ve věci provedl dokazování listinami. Z lustrace v centrální evidenci exekucí vyplynulo, že na majetek žalované nebyla v době uzavření smlouvy o úvěru vedena žádná exekuce. Z výplatní pásky za měsíc červenec 2018 byl čistý příjem žalované ze zaměstnání 15 934 Kč, podle výplatní pásky za měsíc srpen 2018 žalovaná ve svém zaměstnání dosáhla čistého příjmu 14 486 Kč. Z výpisu z účtu žalované č. [bankovní účet] za období od 1. 8. 2018 do 31. 8. 2018 bylo zjištěno, že žalovaná měla za uvedený měsíc příjmy na účet ve výši 20 137 Kč, výdaje žalované činily 20 098,62 Kč a konečný zůstatek na účtu žalované ke dni 31. 8. 2018 činil 13,94 Kč. Z databáze časových řad [příjmení] vyplývá, že v době uzavření smlouvy o úvěru činila průměrná úroková sazba u úvěrů na spotřebu s fixací do 1 roku včetně poskytovaných bankami 9,22 % ročně. 4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [anonymizováno] půjčka [číslo] soud zjistil, že byla uzavřena dne 1. 10. 2018 mezi žalobkyní a žalovanou a že se v ní žalobkyně zavázala poskytnout žalované neúčelový úvěr ve výši 20 000 Kč na dobu 30 měsíců, a to bezhotovostně na bankovní účet žalované č. [bankovní účet]. Žalovaná se zavázala úvěr vrátit společně s úrokem ve výši 111,33 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách po 1 995 Kč Smluvní podmínky k této smlouvě – žalovanou rovněž podepsané – obsahují mimo jiné povinnost žalované uhradit žalobkyni poplatek za upomínku ve výši 450 Kč a smluvní pokutu ve výši 499 Kč v případě prodlení s úhradou pravidelné splátky. Pokud dojde k zesplatnění úvěru, je žalovaná povinna hradit žalobkyni rovněž smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Podle čl. IV odst. 5 podmínek se úhrady žalované započítávají v tomto pořadí: náklady na vymáhání dlužné částky, smluvní pokuty, poplatek za poskytnutí úvěru, úrok, jistina úvěru. V připojeném formuláři pro standardní informace o spotřebitelském úvěru jsou uvedeny parametry úvěru včetně sankčních plateb, přičemž tento formulář je datován dnem 1. 10. 2018 a je žalovanou vlastnoručně podepsán. Ze splátkového kalendáře vyplývá datum jednotlivých splátek, a jak mají být započítávány na úrok a jistinu. Z potvrzení o provedení tuzemské úhrady je patrno, že žalobkyně odeslala dne 4. 10. 2018 částku 20 000 Kč na bankovní účet č. [bankovní účet]. 5. Z rozložení plateb soud zjistil, jakým způsobem byl úvěr žalovanou splácen, přičemž žalované byla účtována jedna smluvní pokuta ve výši 499 Kč za prodlení s úhradou pravidelné splátky a jeden poplatek ve výši 450 Kč za upomínku. Z upomínek ze dne 6. 11. 2018, 21. 11. 2018 a 12. 3. 2018 soud zjistil, že žalovaná byla opakovaně vyzývána k úhradě dlužných splátek. Dopisem ze dne 23. 4. 2019 žalobkyně oznámila žalované zesplatnění úvěru ke dni 16. 4. 2019 a vyzvala ji k úhradě dluhu do 30 dnů. Z předžalobní upomínky vyplývá, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky do 20. 8. 2019; výzva byla dle informace české pošty odeslána téhož dne. Soud důkazy hodnotil jednotlivě a ve vzájemné souvislosti. Účastníci neměli námitky proti pravosti či pravdivosti jednotlivých listinných důkazů. Jelikož ani soud sám žádné takové pochybnosti o listinných důkazech v průběhu řízení nezískal, bez dalšího z nich vycházel. Na základě provedeného dokazování tak má soud za zjištěný následující skutkový stav věci. Účastníci spolu dne 1. 10. 2018 uzavřeli smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalobkyně zaslala žalované na bankovní účet částku 20 000 Kč. Žalovaná se tuto částku zavázala vrátit žalobkyni společně s úrokem ve výši 111,33 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách po 1 995 Kč. Před uzavřením smlouvy žalobkyně zjistila, že na majetek žalované není vedena exekuce a její čistý měsíční příjem ze zaměstnání za měsíce červenec a srpen 2018 činil 15 934 Kč a 14 486 Kč. Žalovaná za měsíc srpen 2018 spotřebovala veškeré příjmy na svůj účet a konečný zůstatek činil 13,94 Kč. Jelikož žalovaná nesplácela řádně a včas, byl jí žalobkyní účtován poplatek za upomínky a smluvní pokuty; následně byl úvěr ke dni 16. 4. 2019 zesplatněn. Žalovaná přes výzvu svůj dluh nevyrovnala. 6. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1. 12. 2016 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 7. Podle § 1958 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.), neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1968 o. z. je v prodlení dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvn