11 C 144/2022-26 — Okresní soud v Jihlavě

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částky 55 000 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru uzavřené mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně (společností [právnická osoba]) dne [datum]. Žalobkyně uvedla, že smlouva byla uzavřena prostřednictvím internetové stránky předchůdkyně žalobkyně, na které se žalovaný zaregistroval, uvedl své kontaktní údaje a odeslal ze svého účtu na účet předchůdkyně žalobkyně registrační poplatek ve výši 1 Kč. Tím okamžikem byla smlouva uzavřena. Žalobkyně tvrdila, že původní výše úvěru byla mezi stranami sjednána na částku 50 000 Kč. Žalovaný využil svého práva a předmět úvěru navýšil na částku 55 000 Kč. Tuto částku předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému podle ujednání na jeho bankovní účet. Žalovaný byl povinen poskytnuté prostředky vrátit nejpozději do [datum]. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný ve lhůtě splatnosti úvěr řádně neuhradil, zaplatil pouze 9 062,58 Kč. Pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupena na žalobkyni. Poté již žalovaný nic neuhradil. Žalobkyně doplnila, že před uzavřením smlouvy byla úvěruschopnost žalovaného ověřena tím způsobem, že předchůdkyně žalobkyně nahlédla dálkovým přístupem do veřejných rejstříků a databází (insolvenční rejstřík, evidence exekucí, centrální registr klientských informací, atd.), přičemž neměla důvodné pochyby ohledně platební schopnosti žalovaného. Žalobkyně uvedla, že nedisponuje žádnými listinnými doklady, z nichž by byl patrný proces ověřování úvěruschopnosti žalovaného. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Účastníci neměli ve smyslu § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), námitek proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání, soud proto postupoval podle § 115a o. s. ř. a ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě listinných důkazů obsažených ve spise. 3. Na základě provedeného dokazování s přihlédnutím k tomu, co uvedli účastníci, dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním. Předchůdkyně žalobkyně a žalovaný spolu uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo]. Z písemného znění smlouvy předloženého soudu je zřejmé, že smlouva byla uzavřena prostřednictvím internetové stránky předchůdkyně žalobkyně. Elektronický způsob uzavření smlouvy výslovně připouští a upravuje samotná smlouva, znění smlouvy pak potvrzuje pravdivost žalobních tvrzení, pokud jde o proces sjednání smlouvy. Tomu odpovídá i výpis z účtu žalovaného, z něhož vyplývá, že žalovaný provedl na účet předchůdkyně žalobkyně dne [datum] registrační platbu ve výši 1 Kč. Z potvrzení [obec] spořitelny pak má soud za prokázané, že žalovaný byl skutečně v době sjednání smlouvy majitelem bankovního účtu, z něhož provedl počáteční platbu. Ze smlouvy soud dále zjistil, že předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému na jeho bankovní účet peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč. Předložený výpis z účtu osvědčuje, že tato částka byla vyplacena žalovanému dne [datum]. Předchůdkyně žalobkyně a žalovaný spolu uzavřeli dne [datum] další smlouvu o úvěru, fakticky dodatek ke smlouvě uzavřené dne [datum], na základě kterého došlo k navýšení úvěrové částky. Další výpis z účtu potvrzuje, že v souladu s tímto dodatkem byly žalovanému poskytnuty dne [datum] další peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč. V souladu se smlouvami byl žalovaný povinen poskytnuté prostředky vrátit nejpozději do [datum]. Ve smlouvě byla dále ujednána zápůjční úroková sazba 57,69 %, v dodatku pak 55,65 %. Z oznámení o postoupení pohledávky a předžalobní výzvy ze dne [datum] a podacího lístku soud zjistil, že žalovaný neuhradil úvěr řádně a byl vyzván k úhradě dluhu v dodatečné lhůtě. Žalovanému bylo současně oznámeno postoupení pohledávky na žalobkyni (skutečnost, že došlo k postoupení pohledávky, má soud za prokázanou ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]). 4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 3 odst. 2 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru se věřitelem rozumí poskytovatel nebo osoba, která nabyla pohledávku za spotřebitelem ze smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podle § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru se poskytovatelem rozumí ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr. 6. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. 8. Soud na předmětný závazkový vztah vedle obecných ustanovení aplikoval i shora uvedená ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, neboť předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný vystupoval v postavení spotřebitele (nejednal v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání). Věřitel je pak povinen dodržovat pravidla stanovená zákonem o spotřebitelském úvěru na ochranu spotřebitele jako slabší smluvní strany, zejména je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele tento spotřebitelský úvěr splácet. Při posuzování pak věřitel vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Věřitel však musí při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr postupovat s takovou obezřetností, že se nespoléhá pouze na tvrzení spotřebitele, ale jeho tvrzení si sám prověří například nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele atd. (k uvedeným závěrům viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/2018). Z výše uvedeného vyplývá, že úvěr tedy může být poskytnut pouze za situace, kdy je z informací zjištěných věřitelem zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splatit (jinými slovy, že nebudou důvodné pochybnosti o této schopnosti spotřebitele). V opačném případě je smlouva o úvěru neplatná. 9. Žalobkyně v tomto případě k otázce prověřování schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr tvrdila, že její předchůdkyně ověřila poměry žalovaného nahlédnutím do veřejných databází a rejstříků (které konkretizovala). Tvrdila dále, že sama nedisponuje žádnými výstupy z těchto lustrací, ani dalšími listinnými důkazy, jimiž by mohla toto tvrzení prokázat. Pokud však předchůdkyně žalobkyně na základě lustrace dospěla k závěru, že žalovaný je schopen úvěr splácet a úvěr mu poskytla, považuje žalobkyně ověření úvěruschopnosti žalovaného za dostatečné. Ačkoliv žalobkyně neprokazovala, jak plnila svou povinnost zjistit úvěruschopnost žalovaného, soud ji k označení dalších důkazů nevyzýval postupem dle § 118b odst. 3 o. s. ř., neboť z vyjádření žalobkyně vyplývá, že patřičné důkazy dostupné nejsou. Pouhá lustrace ve veřejných databázích nestačí ke zjištění aktuální životní situace žalovaného, nemluvě o chybějících informacích o příjmu žalovaného, z něhož by vůbec poskytnutý úvěr mohl hradit. Lze tedy uzavřít, že předchůdkyně žalobkyně nesplnila povinnost kladenou zákonem o spotřebitelském úvěru, a předmětnou smlouvu nelze s přihlédnutím k § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru považovat za platně uzavřenou. Dle názoru soud