11 C 222/2021-67 — Okresní soud v Jihlavě

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částky 21 466,40 Kč s příslušenstvím. V podrobnostech uvedla, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně (společností [právnická osoba]) ve dnech [datum] a [datum] dvě smlouvy o zápůjčce. Dle žalobkyně její předchůdkyně před uzavřením každé smlouvy posoudila rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry žalovaného a zjištěné informace zaznamenala do zákaznických karet oproti příslušným předloženým dokumentům. Na základě takto zjištěných údajů předchůdkyně žalobkyně neměla důvod pochybovat o schopnosti žalovaného poskytnuté zápůjčky splácet. 2. Na základě smlouvy ze dne [datum] byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč, které se zavázal vrátit v rámci 45 týdenních splátek společně s poplatkem ve výši 5 330 Kč sestávajícím z úroku ve výši 932 Kč (s úrokovou sazbou 29,00 % ročně), poplatkem za zpracování a doručení ve výši 2 194 Kč a poplatkem za administrativní činnost (komfortní splácení v hotovosti) ve výši 2 204 Kč nejpozději do [datum]. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný splátky řádně nehradil, poslední splátku uhradil dne [datum], přičemž vrátil pouze 5 026 Kč. Zbývající dlužná částka byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], o čemž byl žalovaný písemně informován. Po postoupení pohledávky nicméně svůj dluh neuhradil. Postoupena byla pohledávka ve výši 13 004 Kč sestávající z neuhrazené jistiny ve výši 4 408,31 Kč, poplatku ve výši 2 895,69 Kč a navýšení účtovaného předchůdkyní žalobkyně. Nárok žalobkyně však představuje pouze dlužnou jistinu a poplatek. Obdobná tvrzení žalobkyně se vztahují i na druhou smlouvu o zápůjčce ze dne [datum]. Na základě této smlouvy byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 9 000 Kč, které se zavázal vrátit v rámci 60 týdenních splátek společně s poplatkem ve výši 8 075 Kč sestávajícím z úroku ve výši 1 610 Kč (s úrokovou sazbou 29,00 % ročně), poplatkem za zpracování a doručení ve výši 2 678 Kč a poplatkem za administrativní činnost (komfortní splácení v hotovosti) ve výši 3 787 Kč nejpozději do [datum]. Dle žalobkyně ani v tomto případě žalovaný splátky nehradil řádně, neboť poslední splátku uhradil dne [datum], přičemž vrátil pouze 2 081 Kč. Rovněž tato pohledávka byla na žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] Ani v tomto případě po postoupení pohledávky žalovaný nic neuhradil. Postoupena byla pohledávka ve výši 18 962,40 Kč sestávající z neuhrazené jistiny ve výši 8 094,64 Kč, poplatku ve výši 6 067,76 Kč a účtovaného navýšení. Nicméně žalobou žalobkyně žádá opět pouze úhradu dlužné jistiny a poplatku. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Usnesením Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 15. 4. 2021, č. j. 15 C 25/2021-46, byla věc postoupena na zdejší soud jako soud místně příslušný. 4. Účastníci neměli ve smyslu § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), námitek proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání, proto soud postupoval podle § 115a o. s. ř. a ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě listinných důkazů obsažených ve spise. 5. Z provedeného dokazování s přihlédnutím k tomu, co uvedli účastníci, dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním. Předchůdkyně žalobkyně a žalovaný spolu uzavřeli dne [datum] smlouvu o zápůjčce [číslo] Smlouva byla oběma stranami podepsána jako potvrzení toho, že žalovanému byly v hotovosti poskytnuty peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč. Ze smlouvy soud dále zjistil, že žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit společně s poplatkem ve výši 5 330 Kč sestávajícím z úroku ve výši 932 Kč, poplatku za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 2 194 Kč a poplatku za administrativní činnost a komfortní splácení ve výši 2 204 Kč, celkem tedy částku 12 330 Kč v rámci 45 týdenních splátek po 274 Kč s tím, že první splátka je splatná 7. den od uzavření smlouvy. Mezi týmiž stranami byla uzavřena další smlouva o zápůjčce [číslo]. Předložené písemné vyhotovení smlouvy osvědčuje, že byla uzavřena dne [datum]. Podpisy stran na smlouvě i v tomto případě potvrzují, že žalovanému byl poskytnut předmět smlouvy, tj. peněžité prostředky ve výši 9 000 Kč. Ze smlouvy soud dále zjistil, že žalovaný se tyto prostředky zavázal vrátit společně s poplatkem ve výši 8 075 Kč sestávajícím z úroku ve výši 1 610 Kč, poplatku za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 2 678 Kč a poplatku za administrativní činnost a komfortní splácení ve výši 3 787 Kč, celkem tedy částku 17 075 Kč v 60 týdenních splátkách po 285 Kč (s poslední splátkou ve výši 260 Kč), počínaje 7. dnem od uzavření smlouvy. Součástí obou smluv je ujednání o zápůjční úrokové sazbě ve výši 29,00 % p.a. jako pevné po celou dobu trvání smlouvy. 6. Ani v jednom případě žalovaný nehradil sjednané splátky řádně, jak soud zjistil především z přehledů plateb. Tyto listinné důkazy osvědčují, že na smlouvu ze dne [datum] žalovaný uhradil právě 5 026 Kč a na smlouvu ze dne [datum] pak 2 081 Kč. Po započtení částečné úhrady tak v prvním případě byl žalovaný povinen doplatit na jistinu 4 408,31 Kč, v druhém případě 8 094,64 Kč. Ve spojení s předžalobní upomínkou je pak zřejmé, že částečná úhrada byla započtena jak na jistinu, tak i na příslušný poplatek, přičemž na poplatku žalovaný dluží 2 895,69 Kč, resp. 6 067,76 Kč. K úhradě dlužných částek byl žalovaný opakovaně upomínán, jak se podává z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] a předžalobní výzvy ze dne [datum]. Oznámením o postoupení pohledávky byl žalovaný současně informován o postoupení pohledávky z obou smluv na žalobkyni. Skutečnost, že pohledávky z předmětných smluv byly postoupeny na žalobkyni, má soud za prokázanou ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a její přílohy - seznamu postupovaných pohledávek. Ačkoliv obě výzvy byly dle podacích lístků žalovanému prokazatelně odeslány, žalovaný již na svůj dluh nic neuhradil. 7. K prokázání tvrzení, že před uzavřením každé smlouvy byla řádně ověřena úvěruschopnost žalovaného, žalobkyně předložila zákaznické karty (fakticky žádosti o zápůjčky) sepsané dne [datum] a [datum]. Obě karty obsahují základní informace o poměrech žalovaného, které žalovaný při každé žádosti uvedl. Z karty ze dne [datum] se podává, že žalovaný byl v době žádosti o zápůjčku svobodný, jeho nejvyšší dosažené vzdělání bylo základní, žil v nájmu a měl vyživovací povinnost k jedné další osobě. Žalovaný uvedl, že je nezaměstnaný a pobírá pomoc v hmotné nouzi. Příjem žalovaného, z něhož předchůdkyně žalobkyně vycházela, činil 18 993 Kč a pak 4 500 Kč jako další příjem. Příjmové poměry žalovaného byly osvědčeny oproti předloženým bankovním výpisům a dokumentům, jimiž byla žalovanému přiznána státní podpora. Jako měsíční výdaje žalovaného byly uvažovány odhadované měsíční výdaje ve výši 4 700 Kč. Současně bylo ověřeno, že žalovaný neměl jiný úvěrový závazek. Předchůdkyně žalobkyně tedy vycházela z použitelného měsíčního příjmu žalovaného ve výši téměř 19 000 Kč, který považovala za zůstatek dostatečný pro splácení požadované zápůjčky ve výši 7 000 Kč v týdenních splátkách. Pokud jde o druhou kartu ze dne [datum], tato dokládá, že v době žádosti o druhou zápůjčku byl žalovaný stále svobodný, ale žil s rodiči, jeho nejvyšší dosažené vzdělání bylo učňovské a měl celkem 6 vyživovacích povinností. Žalovaný byl stále nezaměstnaný, jeho příjem činil 17 970 Kč, další příjem ve výši 3 000 Kč a 4 000 Kč měsíčně. Příjmy byly osvědčeny oproti bankovním výpisům a dokumentu dokládajícímu přiznaný příspěvek na bydlení. Mezi ověřovanými dokumenty bylo v kartě dále uvedeno„ dětské konto“, bez bližší specifikace významu této informace. Mezi výdaje žalovaného byly uvažovány odhadované měsíční výdaje ve výši 23 200 Kč a splátky jiné (předchozí) zápůjčky poskytnuté předchůdkyní žalobkyně ve výši 1 200 Kč. Předchůdkyně žalobkyně i v tomto případě považovala majetkové poměry žalovaného za dostačující pro splácení zápůjčky ve výši 9 000 Kč v týdenních splátkách. 8. Na základě výše zjištěných skutečností může soud uzavřít, že předchůdkyně žalobkyně vůči žalovanému nepostupovala řádně, pečlivě a s potřebnou péčí. Naopak způsob, jakým se spokojila se zjištěnými poměry, svědčí o lehkovážnosti a účelném vyhodnocení žalovaného jako úvěruschopného proto, aby předchůdkyně žalobkyně dosáhla vlastního zisku. Pokud by postupovala jako obezřetný poskytovatel spotřebitelského úvěru a nedbala jen na vlastní úspěch, musela by v obou případech dospět k tomu, že jsou přinejmenším důvodné pochybnosti o tom, jaké jsou skutečné poměry žalovaného. Pro oba případy je zarážející, že ačkoliv žalovaný měl být nezaměstnaný a měl mít příjem pouze z dávek, jeho příjem ve výši kolem 18 000 Kč nasvědčoval tomu, že se jedná o příjem z pracovního poměru. Pokud byl příjem osvědčen oproti výpisům z účtu (z nichž může být původ příjmů seznatelný), odporuje to tvrzení, že žalovaný byl nezaměstnaný. [ulice] rozpor soud spatřuje v tom, že pokud žalovaný pobíral pomoc v hmotné